Novinky ohledně shromažďování lidí

Na svém včerejším zasedání zrušila vláda ČR s platností od 24.4. krizové opatření omezující volný pohyb osob. Dále byl navýšen maximální počet osob ve stejnou dobu pobývajících na veřejných místech, upraven režim spolkové činnosti a urychlen plánovaný nástup veřejných bohoslužeb.


KE STAŽENÍ:
Krizové opatření vlády ČR ze dne 24.4.
Historie vybraných krizových opatření v době pandemie


Podrobný plán návratu naší farnosti k normálnímu životu bude zveřejněn v nedělníku ze dne 26.4. Hodová mše svatá v Citově již bude slavena pro 15 účastníků.

Pařížský arcibiskup protestuje proti chování policie

Pařížský arcibiskup ostře kritizoval chování policie, která chtěla přerušit nedělní mši v jednom z kostelů hlavního města. “Žijeme v době, která nám připomíná málo šťastné období francouzských dějin, jako byla okupace,” řekl arcibiskup Michele Aupetit. Připomněl, že podle platného práva mohou ozbrojení policisté vstoupit do kostela pouze se svolením faráře nebo v případě ohrožení veřejného pořádku. Podle pařížského arcibiskupa došlo k porušení tohoto zákona.

Zásah se odehrál v kostele sv. Ondřeje. Místní farář, otec Philippe de Maistre, sloužil mši vysílanou do jeho farnosti. Podle směrnic pro omezení bohoslužeb se ji směli účastnit pouze ti, jejich přítomnost je nezbytná k průběhu a přenosu liturgie. Ve smyslu tohoto pravidla byl v kostele kromě kněze také varhaník, zpěvák, ministrant a tři věřící laici, kteří se střídali v liturgických čteních a při modlitbě věřících. Mše probíhala za zavřenými dveřmi, avšak – jak konstatoval arcibiskup Aupetit – jakýsi “přejícný” soused oznámil policii, že v kostele probíhá tajná mše. Policisté vtrhli do kostela a požadovali přerušení liturgie. Ministrant, který shodou okolností byl sám profesí policista, se ujal vyjednávání. Nakonec byla mše obnovena, avšak lektoři byli donuceni k opuštění kostela.

Je zapotřebí zachovat si zdravý rozum a skoncovat s tímto cirkusem, uvedl arcibiskup Aupetit v komentáři ke skandálnímu chování policistů. Zároveň varoval, že pokud se to nezmění, bude nutné protestovat rozhodnějším způsobem.

Ohlédnutí v půli cesty

Milí farníci, březnový nástup celostátní karantény byl pro naše společenství velice složitou zkouškou. Množství informací, restriktivních opatření vlády a rychlost změn, které jsme museli denně zpracovat, se nedá srovnat s ničím, co bychom znali odjinud. Omlouvám se, pokud jsem přitom někomu z vás nechtěně ublížil nebo nebyl k zastižení, když jste mě potřebovali. Snažil jsem se, seč mi síly stačily, abych vás uprostřed probíhající bouře aktivně doprovázel a vedl ke Kristu, který je naším bezpečným Přístavem a věrným Spasitelem.

Dovolte, abych dnes vyslovil zvláštní poděkování sestrám a bratřím, kteří během nouzového stavu opakovaně přicházejí do Ježíšovy blízkosti vést duchovní boj při adoraci proti koronaviru, zajišťují denní otvírání a zavírání chrámu, provádějí jeho úklid a dezinfekci, nabídli mi svoji připravenost k eventuální výpomoci při podávání svatého přijímání, při vší práci se doma obětavě věnují dětem a telefonují seniorům, více než dosud se modlí, postí a konají pokání. Z celého srdce děkuji také vám, drazí přátelé, kteří mi pomáháte předávat informace o dění ve farnosti věřícím bez připojení k internetu, podíleli jste se na tvorbě společného programu pro slavení Velikonoc nebo jste si ho vzali za svůj, pracujete na lepším využití farních zahrad a v neposlední řadě šijete roušky k rozdávání potřebným. Děkuji všem, kdo jste si po celou dobu omezeného přístupu na bohoslužby udrželi živý kontakt s děním v církvi a také projevujete zájem o účast na mši za zavřenými dveřmi. Jste skvělí a naše farní rodina ve vás bude mít i do budoucna velkou oporu.

Náhlý výpadek velké části tradičních způsobů naší komunikace a společné modlitby, požadavek na iniciativnější prožívání víry v rodinách a omezený přístup ke svátostem – zejména ke svátosti smíření – způsobily většině z nás svého druhu duchovní šok, ze kterého se budeme ještě chvíli vzpamatovávat. Zároveň jsme ale – jak doufám – také nově objevili některé starobylé poklady naší víry (např. smíření s Bohem mimo zpověď skrze dokonalou lítost a časté duchovní svaté přijímání), podobně jako nutnost docenit v duchovním životě prostředky moderní komunikace a zdravou tvořivost. Celá společnost se v těchto mimořádných týdnech učí větší flexibilitě, tj. schopnosti tvořivě se přizpůsobovat novým životním podmínkám. Troufnu si tvrdit, že náš církevní svět, který je znám nejen svojí úctyhodnou tradicí, ale i velkou setrvačností, nepružností a neochotou ke změnám, potřeboval prožít tuto koronavirovou lekci víc než kdokoli jiný. Katechismus učí, že Bůh nikdy nedopouští žádné zlo, z něhož by nedokázal vy-těžit ještě větší dobro (čl. 324). Mysleme na tuto pravdu tváří v tvář těžkostem – zvláště ekonomickým, školním, profesním a zdravotním – které máme teprve před sebou.

Náhradní pochod pro život v Rokytnici (18.4.)

Na závěr bych rád v této velikonoční době připomněl cennou zkušenost první křesťanské generace, kterou k její odvážné misii v pohanském prostředí podnítila studená sprcha náboženského a politického pronásledování v Jeruzalémě (Sk 8). Modlím se, abychom také my na své cestě zpět k normálnímu životu po pandemii nepromarnili příležitost a s nadšením vykročili po nových cestách naší misie pro 21. století.

S přáním pokoje
otec Tomáš