Archiv pro rubriku: Slovo faráře

Prosíme o nový plamen Ducha Svatého

Sestry a bratři, dnešní slavností Nanebevstoupení Páně vstupujeme s církví do večeřadla modlitby před svátkem Letnic (31.5.). Pán Ježíš k tomu řekl svým milovaným učedníkům: „Neodcházejte z Jeruzaléma a čekejte na Otcovo zaslíbení. … Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem Svatým za několik málo dní“ (Sk 1,4n).

Asi stodvacetičlenná skupina věřících pod vedením svatého Petra reagovala na tuto Ježíšovu výzvu nádherným způsobem. Poslechli ho a za přítomnosti Panny Marie se všichni společně shromáždili v jednom velkém jeruzalémském domě k jednomyslné modlitbě.

Čas čekání na Otcovo zaslíbení nakonec trval dlouhých deset dní. Dokážu si představit, že pro některé učedníky nebyla tato situace vůbec jednoduchou. Trápily je obavy, že setrvávání křesťanů pod jednou střechou v hlavním městě bude příliš nebezpečné. Židovské autority přece mohly kdykoli zasáhnout a jedinou rozhodnou ranou zadusit klíčící společenství církve, které budou později s námahou honit po celé zemi i v zahraničí. Apoštolové proto museli přítomným bratřím a sestrám v kázání vícekrát připomínat slova vzkříšeného Pána: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi“ (Mt 28,18) … „Proč jste tak rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti?“ (Lk 24,38) … „Hle, pošlu vám toho, koho slíbil můj Otec. Vy tedy zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti“ (Lk 24,49).      

Také nám křesťanům dneška hrozí, že v tom nebo onom směru podlehneme zrádnému našeptávání pokušitele.

  • Může se stát, že budeme například více dbát na vlastní emoce, soukromé názory a zvyklosti než na Boží slovo, nauku církve a hlas legitimních pastýřů. 
  • Ve vztahu ke světu nám hrozí, že si neudržíme potřebný odstup a pod vlivem společenských trendů podlehneme ochromujícímu zesvětštění.
  • V neposlední řadě jsme letos také v pokušení obyčejné lidské lenosti, která zapouští kořeny v dlouhé korona přestávce při plnění našich obvyklých povinností.

Těmito cestami se v našem životě roztáčejí odstředivé síly, které s Duchem svatým nemají vůbec nic společného. Oslavený Pán Ježíš nás proto opět naléhavě volá do večeřadla modlitby, které se bude vůči trojjedinému Bohu vyznačovat naprostou důvěrou a do našich vzájemných vztahů vnese jednomyslnost duchovních přátel. Pouze do takového klimatu pak může o Letnicích přijít dar Ducha s nadpřirozenou energií pro další život a poslání církve i každého z nás.

Drazí bratři a sestry, čas svatodušní novény neberme na lehkou váhu, jako by snad šlo o jednu z mnoha pobožností během roku. Společně i v soukromí upřímně prosme nebesa o nový plamen Ducha Svatého. Jde o Ježíšovo vroucí přání, velkou šanci pro nás a vzácné zaslíbení Otcova Srdce.

Ohlédnutí v půli cesty

Milí farníci, březnový nástup celostátní karantény byl pro naše společenství velice složitou zkouškou. Množství informací, restriktivních opatření vlády a rychlost změn, které jsme museli denně zpracovat, se nedá srovnat s ničím, co bychom znali odjinud. Omlouvám se, pokud jsem přitom někomu z vás nechtěně ublížil nebo nebyl k zastižení, když jste mě potřebovali. Snažil jsem se, seč mi síly stačily, abych vás uprostřed probíhající bouře aktivně doprovázel a vedl ke Kristu, který je naším bezpečným Přístavem a věrným Spasitelem.

Dovolte, abych dnes vyslovil zvláštní poděkování sestrám a bratřím, kteří během nouzového stavu opakovaně přicházejí do Ježíšovy blízkosti vést duchovní boj při adoraci proti koronaviru, zajišťují denní otvírání a zavírání chrámu, provádějí jeho úklid a dezinfekci, nabídli mi svoji připravenost k eventuální výpomoci při podávání svatého přijímání, při vší práci se doma obětavě věnují dětem a telefonují seniorům, více než dosud se modlí, postí a konají pokání. Z celého srdce děkuji také vám, drazí přátelé, kteří mi pomáháte předávat informace o dění ve farnosti věřícím bez připojení k internetu, podíleli jste se na tvorbě společného programu pro slavení Velikonoc nebo jste si ho vzali za svůj, pracujete na lepším využití farních zahrad a v neposlední řadě šijete roušky k rozdávání potřebným. Děkuji všem, kdo jste si po celou dobu omezeného přístupu na bohoslužby udrželi živý kontakt s děním v církvi a také projevujete zájem o účast na mši za zavřenými dveřmi. Jste skvělí a naše farní rodina ve vás bude mít i do budoucna velkou oporu.

Náhlý výpadek velké části tradičních způsobů naší komunikace a společné modlitby, požadavek na iniciativnější prožívání víry v rodinách a omezený přístup ke svátostem – zejména ke svátosti smíření – způsobily většině z nás svého druhu duchovní šok, ze kterého se budeme ještě chvíli vzpamatovávat. Zároveň jsme ale – jak doufám – také nově objevili některé starobylé poklady naší víry (např. smíření s Bohem mimo zpověď skrze dokonalou lítost a časté duchovní svaté přijímání), podobně jako nutnost docenit v duchovním životě prostředky moderní komunikace a zdravou tvořivost. Celá společnost se v těchto mimořádných týdnech učí větší flexibilitě, tj. schopnosti tvořivě se přizpůsobovat novým životním podmínkám. Troufnu si tvrdit, že náš církevní svět, který je znám nejen svojí úctyhodnou tradicí, ale i velkou setrvačností, nepružností a neochotou ke změnám, potřeboval prožít tuto koronavirovou lekci víc než kdokoli jiný. Katechismus učí, že Bůh nikdy nedopouští žádné zlo, z něhož by nedokázal vy-těžit ještě větší dobro (čl. 324). Mysleme na tuto pravdu tváří v tvář těžkostem – zvláště ekonomickým, školním, profesním a zdravotním – které máme teprve před sebou.

Náhradní pochod pro život v Rokytnici (18.4.)

Na závěr bych rád v této velikonoční době připomněl cennou zkušenost první křesťanské generace, kterou k její odvážné misii v pohanském prostředí podnítila studená sprcha náboženského a politického pronásledování v Jeruzalémě (Sk 8). Modlím se, abychom také my na své cestě zpět k normálnímu životu po pandemii nepromarnili příležitost a s nadšením vykročili po nových cestách naší misie pro 21. století.

S přáním pokoje
otec Tomáš