Organizaci synody na úrovni svazku farností Rokytnice – Brodek u Přerova – Citov koordinoval v letech 2021-2022 bývalý člen naší pastorační rady, Tomáš Mackovík z Lukové. Speciální facebooková skupina (odkaz ZDE) čeká na nové podněty.
Drahé sestry, drazí bratři,
zatímco se jednání prvního zasedání XVI. řádného generálního shromáždění biskupské synody chýlí ke konci, chceme spolu s vámi všemi děkovat Bohu za krásnou a obohacující zkušenost, kterou jsme prožili. Tento požehnaný čas jsme strávili v hlubokém společenství s vámi všemi. Podporovaly nás vaše modlitby a nesli jsme s vámi vaše očekávání, otázky i obavy. Podle přání papeže Františka, které projevil před dvěma lety, byl zahájen dlouhý proces naslouchání a rozlišování, proces otevřený veškerému Božímu lidu, z nějž nikdo nebyl vyloučen. Směřoval k tomu, abychom „společně putovali“ pod vedením Ducha Svatého jako učedníci misionáři, kteří jsou vtaženi do následování Ježíše Krista.
Zasedání, kterého jsme se od 30. září účastnili v Římě, představuje v tomto procesu důležitou fázi. V mnoha ohledech se jedná o bezprecedentní zkušenost. Poprvé byli na pozvání papeže Františka přizváni muži i ženy, aby na základě svého křtu zasedli k jednomu stolu a účastnili se při shromáždění biskupské synody nejen diskuzí, ale také hlasování. Společně jsme ve vzájemné komplementaritě našich povolání, charismat a služeb intenzivně naslouchali Božímu slovu i zkušenostem ostatních lidí. Za pomoci metody rozhovoru v Duchu jsme se pokorně dělili o bohatství i chudobu našich společenství ze všech kontinentů a snažili jsme se rozpoznat, co chce Duch Svatý říci dnešní církvi. Tak jsme také zakusili, jak důležité je podporovat vzájemnou výměnu mezi latinskou tradicí a tradicemi východního křesťanství. Účast bratrských delegátů z jiných církví a církevních společenství naše diskuse hluboce obohatila.
Naše shromáždění se odehrávalo v kontextu světa zasaženého krizí a jeho rány i skandální nerovnosti bolestně rezonovaly v našich srdcích a dodávaly naší práci zvláštní závažnost zejména proto, že někteří z nás pocházejí ze zemí, kde zuří válka. Modlili jsme se za oběti smrtícího násilí a nezapomínali jsme ani na všechny, které bída a korupce donutily vydat se nebezpečnou cestou migrace. Ujistili jsme všechny o své solidaritě a angažovanosti po boku lidí celého světa, kteří usilují o budování spravedlnosti a míru.
Ve shodě s výzvou Svatého otce jsme značný prostor věnovali tichu, abychom podpořili vzájemné naslouchání a touhu po společenství v Duchu Svatém. Během úvodní ekumenické vigilie jsme zakusili, jak v tiché kontemplaci ukřižovaného Krista roste touha po jednotě. Kříž je vlastně jedinou katedrou toho, který vydal sám sebe za spásu světa a svěřil své učedníky Otci, „ať všichni jsou jedno“ (Jan 17,21). Pevně sjednoceni nadějí, kterou přineslo jeho zmrtvýchvstání, jsme mu svěřili náš společný domov, kde volání země i chudých zní stále naléhavěji: „Laudate Deum!“ („Chvalte Boha!“), jak nám na začátku naší práce připomněl papež František.
Den za dnem jsme cítili naléhavé volání k pastoračnímu a misijnímu obrácení. Povoláním církve je totiž hlásat evangelium tak, že se nezaměřuje sama na sebe, ale dává se do služeb nekonečné lásky, kterou Bůh miloval svět (srov. Jan 3,16). Když byli u příležitosti této synody na to, co od církve očekávají, dotázáni lidé bez domova nedaleko Svatopetrského náměstí, odpověděli: „Lásku!“. Tato láska musí vždy zůstat vroucím srdcem církve – láska trinitární a eucharistická, jak připomněl papež 15. října, v polovině našeho shromáždění, a odvolával se přitom na poselství sv. Terezie od Dítěte Ježíše. Důvěra nám pak dává odvahu a vnitřní svobodu, kterou jsme zakusili, když jsme neváhali svobodně a pokorně vyjádřit to, v čem se shodujeme, i to, co nás rozděluje, své touhy i otázky.
A nyní? Doufáme, že zbývající měsíce před druhým zasedáním v roku říjnu 2024 umožní všem konkrétně se podílet na dynamice misijního společenství, které se slovem „synoda“ označuje. Nejde o ideologii, ale o zkušenost zakořeněnou v apoštolské tradici. Jak na začátku tohoto procesu připomněl papež: „Může hrozit, že společenství a misie zůstanou jen poněkud abstraktní pojmy, pokud nebudeme pěstovat církevní praxi, která vyjadřuje konkrétnost synodality (…) a podporuje skutečné zapojení každého a všech“ (9. října 2021). Existuje mnoho výzev a četné otázky: souhrnná zpráva z prvního zasedání upřesní body, kde jsme dosáhli shody, zdůrazní otázky otevřené a také naznačí, jak bude naše práce pokračovat.
Aby církev ve svém rozlišování pokročila, musí bezpodmínečně naslouchat všem, počínaje těmi nejchudšími. To vyžaduje cestu obrácení, která je zároveň cestou chvály: „Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že když jsi tyto věci ukryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým!“ (Lk 10,21). Znamená to naslouchat těm, kterým se ve společnosti upírá právo mluvit nebo kteří se cítí vyloučeni, a to i od církve. Znamená to naslouchat lidem, kteří se stali obětí rasismu ve všech jeho podobách – v některých regionech zejména domorodým obyvatelům, jejichž kulturami se pohrdá. Církev naší doby má především povinnost naslouchat v duchu obrácení těm, kdo se stali oběťmi zneužívání ze strany některých členů těla církve, a také se konkrétně a strukturálně zavázat k tomu, aby se nic takového již neopakovalo.
Církev musí naslouchat také laikům, ženám i mužům, kteří jsou na základě svého křestního povolání zváni ke svatosti: svědectví katechistů, kteří jsou v mnoha situacích prvními hlasateli evangelia, také prostotě a živosti dětí, nadšení mladých lidí i jejich otázkám a prosbám a rovněž snům, moudrosti a paměti starších lidí. Církev musí naslouchat rodinám, jejich výchovným problémům a křesťanskému svědectví, které v dnešním světě nabízejí. A musí přijmout i hlas těch, kteří se chtějí zapojit do laických služeb a podílet se na rozlišování a rozhodovacích strukturách.
Pro další pokrok v synodálním rozlišování církev zejména potřebuje ještě více shromažďovat slova a zkušenosti vysvěcených služebníků: kněží – hlavních spolupracovníků biskupa, jejichž svátostná služba je nepostradatelná pro život celého těla, a jáhnů, kteří svou službou vyjadřují péči celé církve o ty nejzranitelnější. Musí také dát na pochybnosti, které jí přednáší prorocký hlas zasvěceného života, bdělý strážce volání Ducha. A musí být rovněž pozorná ke všem, kdo nesdílejí její víru, ale hledají pravdu – všem, v nichž je také přítomen a působí Duch, který „všem dává možnost, aby se přičlenili k tomuto velikonočnímu tajemství“ (Gaudium et spes, 22).
„Svět, ve kterém žijeme a který jsme povoláni milovat a sloužit mu i s jeho rozpory, totiž vyžaduje, aby církev posílila spolupráci ve všech oblastech svého poslání. Právě tuto cestu synodality Bůh od církve třetího tisíciletí očekává“ (papež František, 17. října 2015). Nemusíme se bát na tuto výzvu odpovědět. Maria, Matka církve a ta, která byla první na cestě, naši pouť doprovází. V radosti i v bolesti nám ukazuje svého Syna a vybízí nás k důvěře. A on, Ježíš, je naší jedinou nadějí!
Z DENÍKU POZORNÉHO DELEGÁTA NA EVROPSKÉM SYNODÁLNÍM SHROMÁŽEDĚNÍ V PRAZE
21. února 2023
Milí přátelé, rád bych se s vámi podělil o pár dojmů z nedávno skončeného kontinentálního synodálního setkání v Praze (5. – 12. 2.). Budu se snažit psát další řádky velmi otevřeně, ale přitom – doufám – nikoliv neobjektivně. Předem se omlouvám za délku následujícího textu, ale považuji za potřebné vám vše sdělit. Když jsem se asi před půl rokem dozvěděl, že bych měl být jedním z delegátů, snažil jsem se tohoto úkolu zříct a předat jej jinému člověku, který není knězem a má v církvi jiné místo (mimo jiné proto, aby někteří kritici neříkali, že to zůstalo „věcí kněží“, ale zejména pro to, aby byl viditelný někdo jiný). Po několika mých připomínkách mi bylo řečeno, že už je tak rozhodnuto a ať to prostě přijmu. Nebudu zamlčovat, že jsem se po těchto peripetiích na toto setkání přeci jen začal těšit: kvůli ničemu jinému než kvůli tomu, že – asi všichni – si uvědomujeme, že pro katolickou církev se otevírá možnost nové doby, nové komunikace Kristova evangelia a vlastního života jako společenství církve k lidem naší současnosti.
Piero Coda, jeden z excelentních italských teologů, který se v současnosti věnuje teologii synodality, řekl před pár měsíci, že Synoda o synodalitě je „největší událostí katolické církve od II. vatikánského koncilu“. Myslím, že každému z nás je hloubka tohoto tvrzení měsíc po měsíci jasnější. Včerejší ukončení a schválení závěrečného dokumentu v Praze mi to jen potvrzuje. Já osobně bych přidal (doufám, že ne úplně „naivně“, ale že to mohu říct po letech věnování se studiu II. vatikánského koncilu, jeho ekleziologii a procesu aktualizace/zbrzdění koncilních rozhodnutí v posledních desetiletích) že se konečně II. vatikánský koncil začíná uskutečňovat a to zejména v 1) jeho pohledu na všeobecné kněžství věřících, 2) otázce ekumenismu – katolicity (tj. jednoty církve v její rozmanitosti), 3) otázce vztahu církve a současného člověka/kultury. Všechny tyto prvky byly (teoreticky) nastíněny II. vatikánským koncilem, bohužel jejich praktické důsledky se úplně nedočkaly světla světa.
Pracovní část setkání v Praze trvala od pondělí do čtvrtečního poledne. Od pondělí do středy byl rytmus práce následovný: probíhaly části věnované přednesu národních podnětů ze stran delegátů a část věnovaná „jazykovým skupinám“. Tyto jazykové skupiny se organizátoři snažili vytvořit tak, aby se v žádné skupince nesetkali dva delegáti ze stejného národa. V naší skupince byli dvě řeholnice, jeden člen komunity Taizé, jeden kardinál, jeden biskup, jeden kněz, zástupce organizace Justice and Peace, lidé se zkušeností s prací s mladými atd. Již druhý den se vytvořila docela příjemná atmosféra sdílení. Nicméně – a to mi bylo líto – závěry naší skupinky zůstaly poněkud obecné, i když jsme byli předposlední den jednání nabádání k tomu, abychom konkretizovali a vyčíslili jasné priority… Při prezentaci dalších jazykových skupinek na tom některé byly podobně.
V průběhu minulých dnů bylo při jednáních znát – ať přiznaně nebo ne – napětí mezi západní a východní Evropou v jistých otázkách. Všichni se ale shodují na tom, že katolická církev potřebuje inovovat slovník jakým promlouvá a také způsob jakým používá autoritu (a co to vlastně znamená a kdo je nositelem autority).
Osobně to vnímám následovně:
Jsme zhruba 100-80 let od doby, kdy v katolické církvi ve Francii a v Německu vznikl myšlenkový proud, kterému (cca ve 40. a 50. letech 20. století) byl dán název (tehdy velmi výsměšný) nouvelle théologie. Jeho zastánci byli tehdy označování za inovátory a modernisty a to až do začátku II. vatikánského koncilu, kdy se tito – mnozí církví oficiálně odmítnutí – myslitelé stali důležitými představiteli a přispěvateli textů II. vatikánského koncilu (patřili tam taková jména, jak jsou např. Joseph Ratzinger, Henri de Lubac, Yves Congar… lidé, kteří jsou dnes vnímáni za velké MYSLITELE KATOLICISMU, i když tehdy byli vnímáni za „odpadlíky“). Říkám si, že v současných letech možná prožíváme to samé… jako lidé rádi vidíme jen „teď“ a zapomínáme na historické souvislosti… ale přeci jen: není právě tato zkušenost nouvelle théologie čímsi, co nám ukazuje, že pravdivou reakcí na otázky dnešního světa není „zablokování se“, ale hledání cest, jak vyjádřit víru – naprosto radikální vrhnutí se do Kristovy náruče – dnešními slovy a jak ji dnešním způsobem žít?
Přeji vám všem požehnané dny
P. Josef Mikulášek, delegát za ČR
KE STAŽENÍ: Pracovní dokument pro kontinentální fázi synody (Vatikán, 24. 10. 2022)
POVZBUZENÍ A VÝZVA BISKUPŮ K POKRAČOVÁNÍ SYNODÁLNÍHO PROCESU V ČR
Praha, 21. července 2022
Sestry a bratři,
poté, co jsme s účastníky Národního synodálního setkání prožili 6. července 2022 na Velehradě den naplněný modlitbou, nasloucháním a rozhovory, jsme v závěru plenárního zasedání České biskupské konference o tomto setkání uvažovali v bratrské diskusi. Děkujeme všem, kteří se zapojili do synodálního procesu a jsme vděčni za jejich ochotu hledat nové cesty z lásky k Bohu a církvi.
Slibně započatý synodální proces podporujeme a povzbuzujeme jednotlivá společenství na farní i diecézní úrovni, aby metodu získanou během tohoto procesu využila k hledání, kam Boží Duch vede církev tady a teď, především v tématech týkajících se života církevních společenství ve farnostech. My sami jsme připraveni používat synodální metodu ve své službě všude tam, kde se ukáže být vhodná.
Synodální proces nezahrnuje zdaleka jen naslouchání a promlouvání. Je to duchovní cesta, v níž má své klíčové místo modlitba a prosba o působení Ducha Svatého. Proto sebe i Vás vyzýváme a prosíme, abychom se nepřestali modlit. Jen tak budeme moci rozlišovat znamení doby autenticky, a přitom v Božím světle. Byli bychom rádi, kdyby život církve, poznávání Boží vůle, rozlišování a řízení bylo uskutečňováno jako duchovní proces tak, jak to učinili na počátku církve apoštolové, když mohli prohlásit: „Rozhodl totiž Duch Svatý a my.“ (Sk 15,28).
Do dalšího hledání Božích řešení na společné cestě Vám ze srdce žehnáme.
Mons. Jan Graubner, arcibiskup pražský, primas český a předseda České biskupské konference
a biskupové Slezska, Moravy a Čech.
KE STAŽENÍ: Národní syntéza výstupů synodálního procesu o synodalitě v církvi (22. 7. 2022)
květen 2022
SPOLEČNÝ CÍL VŠECH FARNOSTÍ: ŽIVÉ SPOLEČENSTVÍ A SVĚDECTVÍ O ŽIVÉM KRISTU
Po zakončení diecézní fáze synody o synodalitě poslal arcibiskup Jan Graubner věřícím své diecéze list, ve kterém obrací naši pozornost k závěrečné zprávě.
Milé sestry a bratři,
(…) do synodální práce se (v naší místní církvi) zapojilo přes pět tisíc lidí a potěšitelné je, že největší věková skupina účastníků byla od 30 do 60 let. V tom vidím velkou naději.
Syntéza jednotlivých výstupů poukázala kriticky na řadu skutečností, ale taky ukázala velkou sílu touhy a ochoty nasadit se pro obnovu církve, či se aspoň připojit. Pro správné přijetí syntézy je zásadně důležitý postoj lásky, která se nebojí kritiky, ale dívá se do textu jako do zrcadla diecéze. Ne všechno se týká konkrétní farnosti nebo konkrétního kněze. Nesmíme všechnu kritiku vztahovat na sebe, ale ani nesmíme říkat, že všechno se týká jen jiných, nýbrž v pokoře se ptát, jestli se něco z řečeného netýká aspoň z části také mě. Nejednou se ukáže, že kněží i laici volají po stejné věci, ale chyba je někde v komunikaci či způsobu vidění.
Zásadní je otázka: Co ode mě žádá Bůh? Co bych z mé strany mohl udělat pro zlepšení? Musím trpělivě počítat s postupnými kroky a hledat spojence. (…)
Nesmíme při tom zapomenout, že metodou synodality se chceme řídit při všech dalších krocích, že nejde o demokracii, o názor většiny či vlivných lidí, ale o společné, stálé a pokorné hledání Boží vůle. Jednotlivé farnosti se od sebe někdy hodně liší, proto se budou lišit i jejich priority. Společným cílem je pro všechny živé společenství, které vydává svědectví o živém Kristu.
KE STAŽENÍ:
Celý text pastýřského listu arcibiskupa Jana
Úkol č. 3:
DOKONČENÍ PRÁCE VE SKUPINKÁCH
A ODEVZDÁNÍ ZÁVĚRŮ
Termín: únor 2022
Diecézní fáze Synody o synodalitě (2021–2023) se v olomoucké arcidiecézi od těchto dnů dostává do nové (téměř závěrečné) etapy. Po práci synodních skupinek ve farnostech, církevních školách a řeholních komunitách nyní nastává doba, ve které bude do 2. března 2022, tj. do Popeleční středy, možno odeslat písemné závěry setkání synodních skupinek diecéznímu synodálnímu týmu.
Prosíme tedy všechny do synodálního procesu zapojené skupinky ve farnostech nebo jiných křesťanských společenstvích, aby touto formou odevzdaly výsledky svého společného rozlišování tak, aby mohly být k užitku a růstu celého Kristova těla, kterým je církev. Prosíme proto, aby synodní pracovní skupinky, případně jejich moderátoři, využili tohoto odkazu k odevzdání své práce k prospěchu všech.
Děkujeme za vaše zapojení a věříme, že toto synodální putování církve v podobě vašeho konkrétního společenství, vaší konkrétní skupinky, bylo k radosti, k povzbuzení a k oživení zájmu o celek Božího lidu, církve, vás všech.
diecézní synodální tým
Úkol č. 2:
ZAHÁJENÍ PRÁCE VE SKUPINKÁCH
Termín: leden 2022
Úkol č. 1:
VÝBĚR TÉMATU
A PŘIHLAŠOVÁNÍ DO SKUPIN
Termín: od 1.11. do 28.11.
Podobně jako si student na vysoké škole vybírá do svého rozvrhu jeden z volitelných seminářů, může se každý náš farník bez ohledu na věk nebo bydliště zapsat k účasti ve farní synodální skupince k jednomu tématu (přehled témat ZDE).
Zapisování probíhá v našich kostelích do připravených tabulek (náhled ZDE). Zájemci o účast v synodálním procesu uvedou v tabulce své jméno, kontaktní telefon a návrh místa, kde by se jejich skupinka mohla sejít. V případě, že bude u některého tématu málo lidí, zkusíme spojit síly s okolními obcemi.
Pokud se během synody budete chtít vyjádřit i k jiným otázkám – než jsou ty, které máte řešit ve své skupince – doporučujeme za tím účelem použít boxy na vzkazy v našich kostelích. Pozorné zpracování všech vzkazů předaných farnímu koordinátorovi synody prostřednictvím boxů v kostele bude mít po Novém roce na stole naše pastorační rada.
V neposlední řadě prosíme o modlitbu, aby vše probíhalo podle vůle Boží a v režii Ducha Svatého (oficiální modlitba za synodu ZDE).
VZDĚLÁVÁME SE
O SYNODĚ S NÁRODNÍM KOORDINÁTOREM (3. díl)
VZDĚLÁVÁME SE
O SYNODĚ S NÁRODNÍM KOORDINÁTOREM (2. díl)
VZDĚLÁVÁME SE
O SYNODĚ S NÁRODNÍM KOORDINÁTOREM (1.díl)
SLOVO FARÁŘE
SYNODA NENÍ PRŮZKUM
VEŘEJNÉHO MÍNĚNÍ
sobota 16.10.2021
Milí křesťané z Rokytnice a okolí,
poklidné vody církevních kruhů na celém světě rozčeřil papež František tím, že si přeje, abychom se v následujících měsících společně zamysleli, co v našem společenství říká církvi Duch Svatý. Nikdo z nás by neměl zůstat stát stranou tohoto tázání, jako by snad do Boží církve nepatřil. Na prvním místě tedy spojme svá srdce v upřímné modlitbě a potom hledejme způsoby, jak se v naší farní rodině konkrétně podělit o dobré myšlenky, přání a nápady, ale i stížnosti nebo volání o pomoc. Možná si už delší dobu myslíte, že byste v církvi chtěli něco říct, ale nevěděli jste, jak to udělat, aby z toho nebyl výkřik do tmy. Nyní máte jedinečnou příležitost slyšet a být slyšeni.
Jedním ze způsobů sběru vašich vzkazů budou speciální boxy umístěné v kostelích. Lístky na vzkazy s logem synody si už dnes můžete vzít domů, abyste si na probíhající událost vzpomněli i při své každodenní práci. Více informací k organizaci synody v našich obcích čekejte za 14 dní od farního koordinátora, kterým je zkušený člen pastorační rady, Tomáš Mackovík z Lukové.
PASTÝŘSKÝ LIST ARCIBISKUPA JANA
K ZAHÁJENÍ SYNODÁLNÍ CESTY
neděle 17.10.2021
Drazí bratři a sestry,
minulou neděli zahájil papež František při slavné bohoslužbě v Římě synodální cestu církve. Dnes na jeho přání zahajují ve všech katedrálách světa tuto cestu biskupové. Oč jde? Církev potřebuje reformu, či uzdravení a oživení. Důvody nemusíme hledat dlouho. Stačí se podívat kolem sebe a vidíme jich dost. Co chybí našim farnostem, aby byly rostoucím společenstvím, které vydává přesvědčivé svědectví o Kristu, který nás vykoupil a učinil novým stvořením? Co chybí našim rodinám, aby byly živou církví v malém? Co musíme dělat, abychom uměli předávat víru dalším generacím, aby nám nechyběli kněží, abychom přispěli k rozvoji křesťanské kultury? (číst dále)
O ČEM KÁZAL PAPEŽ FRANTIŠEK
PŘI ZAHÁJENÍ SYNODY?
Vatikán, neděle 10.10.2021
BISKUPOVÉ NÁS ZVOU K ZAPOJENÍ
DO SYNODÁLNÍHO PROCESU
5. října 2021
Drahé sestry a drazí bratři!
Celá církev se v těchto dnech vydává na společnou cestu, aby zakusila synodalitu. Slovo synoda znamená doslova „společně na cestě“. Jde o nový impuls papeže Františka a jeho spolupracovníků, abychom my všichni znovuobjevili své místo ve společenství církve, aktivně se podíleli na jejím životě a usilovali o naplnění poslání církve.
Od neděle 17. října 2021, začíná v každé diecézi na celém světě první fáze synody 2021 – 2023, která má formu naslouchání Božímu lidu v jeho celku. Chceme i v našich diecézích a apoštolském exarchátu vykročit společně a necháme se vést Duchem Svatým, který vytváří jednotu v různorodosti. Celá tato společná cesta je cestou učedníků, kteří následují Krista a vydávají svědectví o Bohu. Je také cestou, kterou se vydáváme k sobě navzájem, abychom si naslouchali, chápali se, měli účast na těžkostech, dělili se o radosti. Do synodálního procesu jsou přizváni i lidé jiných křesťanských církví, jiných náboženství i ti, kdo v Boha zatím nevěří.
Při zahajovací mši svaté v neděli 17. října v katedrálách, stejně jako ve farních kostelích po všech našich diecézích a v apoštolském exarchátu, budeme vzývat Ducha Svatého a prosit ho, aby nám ukázal správnou cestu, po které se máme vydat.
K samotnému setkávání ve skupinkách v rámci farností a jiných pastoračních celků je určeno deset témat, z nichž je možno si vybrat. Pro každou diecézi je ustanoven diecézní koordinátor, který bude v kontaktu s koordinátory na úrovni farností, pro které zprostředkuje materiály a poskytne základní informace.
Vybízíme každého z vás, abyste se ve spolupráci s duchovním správcem a koordinátory ve farnostech, zapojili do této společné cesty. V první řadě modlitbou, pak nasloucháním a následně vzájemným sdílením. My všichni máme spoluzodpovědnost za církev!
Synodální proces v diecézích trvá jen pár měsíců, již v únoru 2022 se mají zpracovávat podněty ze synodálních skupinek ve farnostech a z jiných pastoračních celků. Těmi se pak budou zabývat zástupci na celonárodní a kontinentální úrovni. Završením této cesty pak bude zasedání vlastní biskupské synody v Římě, které je plánováno na podzim 2023 a účastníci synody se na něm budou shromážděnými podněty zabývat.
Již nyní vám všem děkujeme za váš aktivní přístup, kterým můžete přispět ke společnému dobru. Svatý apoštol Pavel nás k tomu povzbuzuje slovy: „Projevy Ducha jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný“ (1 Kor 12,7).
Vaši čeští a moravští biskupové