Milí bratři a sestry,
drahé rodiny s dětmi,
při svém zjevení během 1. světové války v portugalské Fatimě (1917) řekla Panna Maria dětem Lucii, Františkovi a Jacintě, aby se modlily růženec každý den a tak vyprosily pokoj pro tento svět. Pojďme touto cestou také.
Svatý Jan Pavel II. o modlitbě růžence ve svém apoštolském listu Rosarium Virginis Mariae napsal: “Růženec je modlitbou ze své podstaty směřující k míru. Je totiž založen na kontemplaci Krista, jenž je Kníže pokoje a „náš pokoj“ (Ef 2,14). Kdokoli se snaží vstřebávat Kristova tajemství – a právě to je cílem růžence – osvojuje si tajemství míru, jež potom činí svým životním programem… Růženec je modlitbou míru také proto, že přináší plody milosrdné lásky. Pokud je recitován správným způsobem jako opravdová meditativní modlitba, přivádí nás ve svých tajemstvích k setkání s Kristem a v důsledku toho k rozpoznání Kristovy tváře také ve svých bližních, zvláště těch, kteří nejvíce strádají.” Slovy Lucie z Fatimy: „Neexistuje problém, který by se nedal vyřešit modlitbou růžence.“
Původ svátku Růžencové Panny Marie je třeba hledat v 16. století. Tehdy ohrožovali Evropu mohamedánští Turci. Rozhodující bitva se odehrála 7. října 1571 na moři u Lepanta. Katolické vojsko pod vedením Dona Juana d`Austria odvrátilo útok divokých a odhodlaných Turků. Tehdejší papež sv. Pius V. vyzýval celý katolický svět k modlitbě růžence. Sám se spolu s kardinály a Božím lidem shromáždili v bazilice Santa Maggiore v Římě, kde se spolu modlili za vítězství. Později během dne papež najednou vstal a vyzval všechny, aby poděkovali za vítězství. Zpráva o vítězství přišla samozřejmě až později. Tehdy se rozezněly zvony v Římě na poděkování za odvrácení nebezpečí. Papež nařídil každoročně slavit 7. říjen jako vzpomínku na Pannu Marii Růžencovou.
Společný růženec k Nejsvětější Tváři
– kostel Penčice každé úterý v 18.00
Růženec k Nejsvětější Tváři je tematickou variantou modlitby posvátného růžence: modlí se na běžném růženci, s naprosto stejnými modlitbami jako u čtyř klasických souborů tajemství (Věřím v Boha, Otče náš, Zdrávas Maria, Sláva Otci), pouze rozjímání u jednotlivých pěti desátků se místo radostných, bolestných, slavných nebo světelných událostí Ježíšova života soustředí na jeho Tvář – od úzkosti v Getsemanské zahradě až po slávu vzkříšení.
Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.
Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho; jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Ponciem Pilátem, ukřižován, umřel i pohřben jest; sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých; vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího; odtud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný. Amen.
Otče náš…
3x Zdrávas, Maria (za víru, naději a lásku)
Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
První tajemství: Ježíš, jehož přesvatá Tvář byla krvavým potem úzkosti zalitá
Na Olivové hoře se Ježíš v úzkosti tak usilovně modlil, že jeho pot padal na zem jako kapky krve. Jeho tvář zde poprvé nese viditelné stopy blížícího se utrpení, dříve než na něj vztáhnou ruce ti, kdo ho přišli zatknout. (srov. Lk 22, 39-44)
Otče náš… 10x Zdrávas, Maria… Sláva Otci… Pane Ježíši, odpusť nám naše hříchy, uchraň nás pekelného ohně a přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, které tvého milosrdenství nejvíce potřebují.
Druhé tajemství: Ježíš, jehož přesvatá Tvář byla ukrutně bita
Před veleknězem i před vojáky byla Ježíšova tvář vystavena posměchu a surovému násilí – plivali na ni, zakrývali ji a bili ho pěstmi se slovy: „Prorokuj nám, kdo tě udeřil.“ (srov. Mt 26, 67-68)
Třetí tajemství: Ježíš, jehož přesvatá Tvář byla trním hluboce zraněna
Vojáci upletli korunu z trní a vtiskli ji na Ježíšovu hlavu, čímž mu způsobili hluboká zranění na čele a spáncích, a posmívali se mu jako králi. (srov. Mt 27, 27-30)
Čtvrté tajemství: Ježíš, jehož přesvatá Tvář byla na kříži umírajíc sklonila
Na kříži, po posledních slovech „Dokonáno jest“, Ježíš sklonil hlavu a vydechl naposledy – jeho umučená tvář se v tomto okamžiku obrací k Otci v dokonaném, poslušném odevzdání. (srov. Jan 19, 28-30)
Páté tajemství: Ježíš, jehož přesvatá Tvář byla vzkříšením oslavena
Ve vidění vzkříšeného a oslaveného Krista popisuje kniha Zjevení jeho tvář jako zářící „jako slunce, když jasně svítí“ – stejná tvář, která byla zohavena utrpením, je vzkříšením proměněna k nepoznání. (srov. Zj 1, 12-16)
Úcta ke Kristově Tváři má v katolické zbožnosti hluboké kořeny a v 19. století ji výrazně prohloubila duchovní zkušenost francouzské karmelitky Marie od svatého Petra (Marie de Saint Pierre), jejíž vidění vedla k rozšíření modliteb na usmíření za urážky Boží velebnosti a k dnešní podobě úcty k Nejsvětější Tváři v katolické tradici. Tento konkrétní růženec s pěti níže uvedenými tajemstvími je pozdější lidovou pobožnou úpravou, která toto téma zasazuje do už zavedené a všem dobře známé struktury posvátného růžence – nejde tedy o samostatný, jinak strukturovaný text, jaký je znám z jiných, propracovanějších pobožností k Nejsvětější Tváři, ale o využití běžného růžence s jiným zaměřením rozjímání.
Prvních čtyři tajemství sledují postupné utrpení Kristovy Tváře během jeho umučení: krvavý pot úzkosti v Getsemanské zahradě, surové bití a plivání před veleknězem a vojáky, hluboká zranění způsobená trnovou korunou a nakonec zesláblá, umírající tvář skloněná na kříži ve chvíli smrti. Páté tajemství pak tuto cestu utrpení uzavírá pohledem na Tvář oslavenou vzkříšením – stejnou tvář, kterou hřích a násilí zohavily k nepoznání, avšak kterou Bůh ve vzkříšení navrátil k dokonalé slávě.
Tato posloupnost od úzkosti přes utrpení až ke slávě odpovídá způsobu, jakým i klasické soubory tajemství (radostný, bolestný, slavný a růženec světla) postupně provádějí modlícího se různými obdobími Ježíšova života – zde je ovšem společným jmenovatelem všech pěti zastavení právě jeho Tvář jako nejkonkrétnější, nejosobnější místo setkání s trpícím a oslaveným Kristem.
V praktickém modlitebním životě je tento růženec vhodný pro každého, kdo chce prohloubit svou úctu k Nejsvětější Tváři Ježíšově, aniž by se musel učit nový, odlišný text – stačí použít běžný růženec a při každém z pěti desátků si připomenout příslušné zastavení na cestě od Getsemanské zahrady k slavnému vzkříšení.
