Pozdrav k Velikonocům

Drazí bratři a sestry,

dnes, kdy píši tyto řádky (23.3.), nevím, jak se bude situace vyvíjet, jestli budeme slavit Velikonoce společně a bude se číst můj pozdrav. V tyto mimořádné dny se situace rychle mění a my jsme odkázáni spíše na rychlé vzkazy prostřednictvím e-mailu. Těším se na chvíli, kdy Vás budu zvát ke společnému děkování Bohu.

Dnes prosím: Vezměme tuto situaci tak, že nás rozšířenou nemocí zastavil sám Bůh, a ptejme se, co nám tím chce říci. Zastavil naši činnost a vnutil nám pracovní klid k soukromým duchovním cvičením a samotu, abychom si udělali čas na Boha a vychutnali si jeho přítomnost. Už ve Starém zákoně řekl Hospodin lidem mnohokrát, že nestojí o jejich dary, ale že chce je samotné. Dnes zastavil naši činnost a my těžko neseme například zákazy veřejných bohoslužeb. Chybí nám svátosti. Nechce nám tím Bůh říct, že od nás chce, abychom přestali s pouhým zvykem či plněním povinností? Abychom, až to bude možné, chodili na bohoslužby daleko častěji? Abychom přestali žít pro sebe a podle sebe, že od nás čeká úplné darování sebe Bohu? To nepřeháním. Darování se Bohu není jen pro kněze a řeholnice. Jde o odpověď pokřtěných na jeho dar nám. On za nás už přece život dal, když zemřel na kříži!

Co znamená vzdát se sebe? Nemá Bůh právo chtít, abychom se svobodně zřekli svých názorů a postojů, kritik a hádání, a pokorně přijali Boží slovo do našich skutků ve vší jeho náročnosti a sjednocování se v lásce s těmi, které pověřil, aby mohl být novým způsobem přítomen mezi námi? Zakusíme-li přítomnost Zmrtvýchvstalého uprostřed nás, když budeme v jeho jménu – v jeho lásce, prožijeme pravé Velikonoce a vítězný Kristus se dá poznat i mnoha lidem kolem nás. 

Současná situace ukazuje, jak svět bez lásky snadno propadá strachu, který se šíří jako pandemie a ochromuje život. Mysleme na biblické: Láska zahání strach. Otevírat se Bohu a nechat Boha milovat skrze nás je nejjistější cestou k vítězství nad strachem z nemoci i ze smrti samotné. Jestli se víra projevuje láskou, pak skutky lásky posilují velikonoční víru. Čím štědřejší budeme ve skutcích lásky, tím víc vyrosteme ve víře. 

Každému z Vás přeji pravou velikonoční radost, která vyrostla z Kristova vítězství i v nás samých a všem ze srdce žehnám.

arcibiskup Jan

Noviny ve službách evangelia

Katolický týdeník je určen čtenářům vyznávajícím tradiční křesťanské hodnoty. Klade důraz na články s duchovní tematikouvěnuje se domácím událostem v církevním prostředí, přináší zprávy z křesťanského světa. Vychází v nákladu 200 000 výtisků.

Historie novin sahá do roku 1949. List měl být původně nástrojem komunistické propagandy, ale přes urputnou snahu komunistického režimu se jeho čtenáře nikdy nepodařilo přesvědčit o nepravdách, které musely noviny povinně otiskovat. Po tvrdých represích padesátých let se noviny postupně nadechovaly závanu svobody let šedesátých, kdy v nich vycházely brilantní texty předních českých teologů a myslitelů. Tato etapa byla násilně ukončena vpádem vojsk Varšavské smlouvy do tehdejšího Československa a noviny se opět probudily k plnému životu až po revoluci v roce 1989.  Dnes patří KT počtem prodaných výtisků k největším týdeníkům v České republice. Jeho charakteristickým rysem je žánrová i grafická čistota a maximální snaha o profesionální novinářský přístup ke zpracovávaným tématům. Vlastníkem listu je Česká biskupská konference. 

V čísle 2020/16 vyjde v KT reportáž o prožívání Velikonoc ve farnosti Brodek u Přerova a okolí. Předplatné si můžete sjednat v tištěné i elektronické podobě za 780,- Kč ročně. Objednávky přijímá společnost SEND ve všední dny (8.00 – 18.00) na telefonních číslech: 225 985 225, 777 333 370 nebo na emailu: katyd@send.cz


Po dobu nouzového stavu je možné aktuální číslo Katolického týdeníku zdarma stáhnout na tomto odkazu.

Katoličtí biskupové píší lékařům a zdravotníkům

Vážení lékaři, záchranáři,
ošetřovatelé a zdravotníci,

s velkou vděčností se na Vás obracíme na prahu velikonočních svátků. Vy jste nyní těmi, kdo bojují proti nemoci a pro zdraví, proti smrti a pro život. Není možné právě v této době neuvažovat o určitých paralelách, které se nám nabízejí při pohledu na život Ježíše Krista, jehož závěr pozemského života, smrt a vzkříšení si v těchto dnech intenzivněji připomínáme.

Pašijové drama, které nacházíme v evangeliích, je plné nejrůznějších postav a charakterů. Mezi nimi pochopitelně vyniká postava Ježíše, který se obětuje za spásu – záchranu světa, a to až k smrti. Nacházíme zde ale mnoho dalších menších postav, které sice v pašijích nezabírají velký prostor, ale které jsou přesto důležité. Určitě mezi ně patří Šimon z Kyrény, člověk, který šel unavený z práce, ale najednou se mu změnil život, protože byl požádán o něco neslýchaného – aby nesl za již příliš slabého Ježíše kříž. Z tehdejšího hlediska to bylo namáhavé, a především velmi ponižující. Z odstupu se ale tato jeho služba jeví vlastně jako velká čest. Dále se Ježíš při své křížové cestě potkává se ženami, které s ním mají soucit. Chtějí jej obdarovat, ale najednou zjišťují, že jsou obdarovány. Ani Pilátova žena není postavou nevýznamnou. Vzkazuje svému muži, aby měl odvahu a neodsuzoval toho, který je spravedlivý. Ke všem těmto epizodám z evangelií patří i ty, které nenajdeme v Bibli, ale připomínáme si je tradičně při starobylé pobožnosti křížové cesty, jako je Veronika podávající Ježíši roušku nebo letmé, ale přece velmi povzbuzující setkání Syna s Matkou. Tyto minipříběhy ukazují na to, že i když hlavní postavou dramatu je trpící a umírající Ježíš, láskyplná péče prokazovaná s veškerou erudicí stejně jako s empatií a odvážným nasazením, přece jen velmi významně mění podobu tohoto příběhu.

Pokračování textu Katoličtí biskupové píší lékařům a zdravotníkům