Padesát tisíc lidí se v americkém St. Louis zúčastnilo blahořečení Fultona J. Sheena, průkopníka evangelizace prostřednictvím moderních médií. Atmosféru slavnosti i to, čím může nový blahoslavený inspirovat církev v Česku, popisuje P. Josef Kvapilík, kněz olomoucké arcidiecéze, který v současnosti studuje na Katolické univerzitě Ameriky a sám se aktivně věnuje evangelizaci na sociálních sítích.
Foto: archiv P. Josefa Kvapilíka
Tyto řádky píšu na hotelovém pokoji v St. Louis, které dnes bylo svědkem něčeho mimořádného. Před chvílí se mě v obchodě jeden náhodný kolemjdoucí zeptal, co se ve městě dělo, že sem přijelo tolik lidí. Snažil jsem se mu přiblížit, o jakou událost šlo. Do obrovské haly se sjelo 50 tisíc lidí, aby společně oslavili, že Fulton J. Sheen (1895–1979) byl zapsán mezi blahoslavené. Církev nám jej představuje jako člověka, který se za nás přimlouvá u Boha, a zároveň jako vzor pro nás, kteří jsme ještě na zemi.
Pravoslavná liturgická tradice zahajuje 1. září nový církevní rok. Spolu s katolickými křesťany prožívají pravoslavní Den modliteb za péči o stvoření. Je to klíčové téma zvláště pro ekumenického patriarchu Bartoloměje, který při této příležitosti vydal zvláštní poselství.
Patriarcha Bartoloměj upozorňuje, že „současná mnohorozměrná ekologická krize je krizí lidské svobody, našeho náboženství a filosofie, našeho étosu a naší kultury“, která začíná odcizením od „Zdroje života“ a pokračuje destrukcí životního prostředí. S povděkem připomíná iniciativy, v nichž se konstantinopolský patriarchát nasazoval za zdůraznění duchovního rozměru ekologie, a vybízí ke „Koperníkovskému obratu“ v chápání pokroku a přístupu člověka k přírodě.
Bartolomějovo poselství zdůrazňuje, že vztah vůči stvoření má svůj „asketický, eucharistický a doxologický“ rozměr. „Je zapotřebí pečlivé teologické práce,“ upozorňuje patriarcha, aby mohl jasněji vyniknout přínos ortodoxní víry a tradice „pro dobro stvoření“, o němž Písmo říká, že je „velmi dobré“. Poukazuje v této souvislosti na dominantní antropologický model, který nachází své vyjádření v evangelním „pošetilém muži“, který se domnívá, že veškerá jeho existence je zajištěna tím, co získal a co vlastní (srov. Lk 12,17–21).
Společné prožívání 1. září jako Dne modliteb za péči o stvoření je podle patriarchy Bartoloměje také jedním ze zásadních kroků na cestě křesťanské jednotě. Patriarcha také vyjadřuje naději, že všelidská shoda stran základních hodnot, které vylučují destruktivní tendence ve vztahu k životnímu prostředí, může sloužit jako „kompas na cestě vstříc budoucnosti“ ve světě poznamenaném konflikty a polarizací. „Praktická úcta vůči posvátnosti lidské osoby a péče o integritu stvoření jsou z křesťanského úhlu pohledu vitálními projevy eucharistické existence církve a povolání člověka coby »kněze« stvoření,“ uzavírá své poselství patriarcha Bartoloměj.
Pravoslavná církev konstantinopolského patriarchátu prožívá Den modliteb za péči o stvoření již od roku 1989, kdy jej ustanovil tehdejší patriarcha Démétrios. Bartoloměj I., stávající ekumenický patriarcha, patří mezi nejvýznamnější představitele snah o přijetí zodpovědnosti za stav stvořeného světa a péče o Zemi jako o „společný dům“. Nejen tento teologický důraz jej spojoval s papežem Františkem, který ve své encyklice Laudato Si` „jako obzvláště významný příklad“ citoval „drahého ekumenického patriarchu Bartoloměje, se kterým sdílím naději v plné církevní společenství“ (č. 8; srov. č. 9–10).