Archiv pro rubriku: Církev ve světě

Maria byla vzata do nebe, andělé se z toho radují

U příležitosti svátku Nanebevzetí Panny Marie, Matky Božího Syna, nabízíme Vaší pozornosti dvě krásné polyfonní skladby z doby renesanční od Giovanni Pierluigiho  Palestriny (1525-1594). Jako naladění na koncert duchovní hudby si můžete nejprve poslechnout jeho zhudebnění starobylé latinské modlitby Alma Redemptoris Mater.

Český překlad modlitby Alma Redemptoris Mater: 

Slavná Matko Spasitele,
bráno nebes, hvězdo mořská,
na pomoc přijď svému lidu, který touží povstat z hříchu.
Přijalas zvěst Gabriela, porodilas svého Tvůrce,
pannou jsi být nepřestala – celý vesmír nad tím žasne.
Smiluj se nad hříšným světem.


Roku 431 potvrdil Efezský koncil, že Maria porodila Boha a může být tedy nazývána Boží matkou. Museli jsme však čekat do poloviny minulého století (1950) na papežské vyhlášení dogmatu o Nanebevzetí, přestože již od šestého století tato skutečnost pronikala do ikonografie, a tudíž také do hudby. 

Druhou nahrávkou, kterou Vám pro chvíle sváteční přinášíme, je Palestrinova mše z dnešní slavnosti, která se inspiruje jeho dřívější skladbou na liturgický text z nešpor:

„Maria je vzata do nebe,
andělé se z toho radují
a zpívají Pánu chválu.“

Svatý Dominik: pochodeň Boží a otec kazatelů

Dominikánský řád zve všechny své přátele k oslavě výročí 800 let od okamžiku požehnané smrti sv. Dominika, kněze hořícího pro spásu lidí, zakladatele naší řehole a misionáře každým coulem. Dominikovo tělo podle jeho přání dodnes spočívá „pod nohama bratří“ v mateřském klášteře dominikánů v italské Boloni. U příležitosti letošního jubilea vám můžeme prozradit, že právě od Dominikova hrobu pochází známý obrázek psa s pochodní, který už několik let zapaluje svět také prostřednictvím záhlaví vaší farní mušle.    

PROGRAM OSLAV V OLOMOUCKÉM KLÁŠTEŘE

O významu svatého Dominika a jeho Řádu pro církev naší doby svědčí dopis papeže Františka, který vám přinášíme v plném znění.


Bratru Gerardu Františkovi Timonerovi OP
generálnímu magistru řádu kazatelů

Praedicator gratiae: mezi všemi tituly připisovanými svatému Dominiku vyniká právě tento, kazatel milosti, protože nejvíce souzní s charizmatem a posláním řádu, který jím byl založen. V tomto roce osmistého výročí Dominikovy smrti se s radostí připojuji k díkům bratří kazatelů za duchovní plodnost tohoto charizmatu a poslání, která se ukazuje v dominikánské rodině, rozrostlé během staletí do bohaté různorodosti. Můj pozdrav prodchnutý modlitbou a přání všeho dobra směřuje ke všem členům této velké rodiny, která zahrnuje kontemplativní život a apoštolskou práci mnišek a řeholních sester, kněžských a laických společenství, sekulárních institutů a hnutí mládeže.

V apoštolské exhortaci Gaudete et Exsultate jsem vyjádřil své přesvědčení, že „každý světec je posláním; je Otcovým plánem, aby v určitém okamžiku dějin zrcadlil a vtělil jedno hledisko evangelia“ (n. 19). Dominik odpověděl na naléhavou potřebu své doby nejen obnovit a oživit hlásání Evangelia, ale také – se stejnou důležitostí – vydávat přesvědčivé svědectví o povolání ke svatosti v živém společenství církve. V duchu každé pravdivé reformy toužil po návratu k chudobě a prostotě prvotního křesťanského společenství, shromážděného kolem apoštolů a věrného jejich učení (srov. Sk 2, 42). Jeho horlivost pro spásu duší ho v té době přivedla ke zformování skupiny věrných kazatelů, jejichž láska k Písmu a integrita života mohla osvítit mysli a zapálit srdce životodárnou pravdou Božího slova. V naší době charakterizované epochálními změnami a novými výzvami pro evangelizační poslání církve, může Dominik posloužit jako zdroj inspirace pro všechny pokřtěné, kteří jsou posláni jako vyslaní učedníci na všechny „periferie“ našeho světa, aby tam přinesli světlo evangelia a milosrdnou Kristovu lásku. Papež Benedikt XVI. nám v promluvě o nadčasovosti vize a charizmatu svatého Dominika připomněl, že „v srdci církve musí stále hořet misijní plamen“ (Audience 3. 2. 2010). Dominikovo velké povolání bylo hlásat Evangelium milosrdné Boží lásky ve vší jeho spásné pravdivosti a vykupitelské síle. Jako student v Palencii si uvědomoval neoddělitelnost víry a účinné služby, pravdy a lásky, pevnosti a soucitu. Jak nám vypráví blahoslavený Jordán Saský, Dominik dojat nad tolika lidmi, kteří trpěli a umírali během krutého hladomoru, prodal své vzácné knihy a s příkladnou laskavostí vytvořil centrum pomoci, kde se mohli ubožáci nasytit (Libellus 10). Jeho svědectví o Kristově soucitu a jeho touha přinést Kristův hojivý balzám; těm, kteří zažívají hmotnou i duchovní bídu, byla pobídkou k založení vašeho řádu a utvářela životy a apoštolát nespočetných dominikánů v různých dobách a místech. Jednota pravdy a účinné lásky našla své vynikající vyjádření v založení dominikánského studia v Salamance, a speciálně v práci bratra Francesca de Vitoria, který nastínil základní rámec mezinárodního práva založeného ve všeobecných lidských právech. To se zase stalo filosofickým a teologickým základem pro hrdinské úsilí bratra Antonia Montesina a Bartolomea de Las Casas v Americe a Dominika Salazara v Asii, kteří bránili důstojnost a práva domorodých obyvatel.

Poselství evangelia o naší nezcizitelné lidské důstojnosti jakožto Božích dětí a členů jedné lidské rodiny vyzývá církev našich dnů, aby posílila pouta společenského přátelství, překonávala nespravedlivé ekonomické a politické struktury, aby usilovala o integrální rozvoj každého jednotlivého člověka. V důvěře v Boží vůli, pohnuti Duchem svatým jsou Kristovi následovníci voláni, aby spolupracovali v každém úsilí „zrodit nový svět, ve kterém jsme si všichni bratry a sestrami, kde je prostor pro všechny, které naše společnosti vyloučily, a kde září spravedlnost“ (Fratelli Tutti 278). Kéž je Řád kazatelů, dnes jako tehdy, tím, kdo stojí v čele obnovy hlásání evangelia, kdo může promlouvat k srdcím mužů a žen našich dnů a probudit v nich žízeň po příchodu Kristova království a svatosti, spravedlnosti a míru!

Pokračování textu Svatý Dominik: pochodeň Boží a otec kazatelů