Archiv autora: Didymos

Přezdívka Didymos patří otci Tomášovi, duchovnímu správci naší farní rodiny.

Pastýřský list: Vstupujeme do adventu

Od lidí, kteří se Bohu vzdálili, často slyším, že prý přestali věřit proto, že se zklamali, nebo proto, že se nenaplnilo jejich očekávání, když necítili nějaký užitek ze své zbožnosti. Je mi líto, ale takoví lidé měli asi hodně mylnou představu o Bohu. Udělali si z něj služebníčka, pomocníčka svého štěstí. Vůbec neobjevili jeho velikost a asi je ani nenapadlo, že největším štěstím člověka je stát na Boží straně, být v jeho službě, objevovat jeho velikost, stavět ho výš než sebe, dávat mu přednost před sebou. Naopak, kdo objevil Boha, který podle slov Bible je Láska, ten po Bohu touží, ten ho chce.

Kdysi jsem se ptal jednoho snoubence, který měl problém uvěřit v Boha: Co je pro tebe láska, produkt tvého srdce, nebo něco, co tě přesahuje a je bez hranic, ale naplňuje tvé srdce? Jasně prohlásil, že láska je nekonečná. Tak mu říkám: právě nekonečné lásce říká Bible Bůh. Když se jí otevřeš a budeš milovat nezištně, bude v tobě sám Bůh. Neuvidíš ho, ale zakusíš. Tento objev, tuto zkušenost potřebuje každý z nás. A není těžké ji udělat. Může to zkusit každý z vás. Stačí dělat skutky lásky naprosto nezištně. Když miluješ, Bůh, který je Láska, je přímo v tobě a skrze tebe dokonce působí, ty jsi jeho spolupracovníkem a máš podíl na uzdravování světa, na budování Božího království na zemi.

(…) 

Využijme prosím adventní dny k tomu, abychom denně otevírali své oči a uměli vidět spoustu příležitostí ke skutkům nezištné lásky, jako je odpuštění či upřímná pomoc i cizím lidem, ochota trpělivě naslouchat, věnovat čas, předpokládat dobré úmysly, či jen pozdravit člověka, kterého nepotřebujeme, dát druhému přednost ve dveřích nebo na silničním přechodu, ohleduplně pustit před sebe jiné auto…

Denně máme mnoho příležitostí, abychom nechali vstupovat Boha do našeho světa skrze skutky nezištné lásky.

Celý text pastýřského listu

Abyste se podobali lidem, kteří čekají na svého Pána …

Konec liturgického roku a doba adventní jsou v křesťanském společenství věnovány přípravě na tzv. paruzii – slíbený příchod Ježíše Krista, Bohem oslaveného Krále a Vykupitele světa. On může dát trvale šťastný život lidem, kteří se k němu hlásí nejen slovy, ale především vírou plnou důvěry, naděje a praktické lásky. Zásadní otázka adventu zní: „Jsem na toto setkání připraven?“ Pokud ne, stále ještě je možné s tím něco dělat.  

V příkrém kontrastu s oslnivě světélkující dekorací nákupních center a podmanivou atmosférou předvánočních trhů využíváme těchto několika týdnů k jednoduchým cvičením ve skromnosti, lepšímu sebepoznání, boji proti hříchu a hlavně pozornějšímu naslouchání Bohu v modlitbě.

Mladí z děkanátu Přerov nám jdou příkladem tím, že pro své věřící kamarády pořádají tzv. adventní duchovní obnovu.

Slovo se stalo tělem … 
(plakát)

A co podnikneme my?