K duchovně plodnému prožití adventu je třeba vytvořit v našem srdci prostor, v němž by se mohl usadit Boží pokoj a radost.
Kromě osobní nebo rodinné modlitby prospívá tomuto cíli horlivá účast na liturgii, upřímná svátost smíření a poslech krásné hudby.
Pokud jde o bohatou tradici českých adventních zpěvů, můžete je objevovat v klidu svého domova díky každodenní pobožnosti, na kterou odkazujeme vedle obrázku adventního věnce.
Milí mladí přátelé,
dnes se obracím na vás, kteří při bohoslužbách v našem kostele postrádáte rytmickou liturgickou hudbu. Při vší úctě ke kancionálové klasice i já si někdy moc rád z plných plic zpívám chvály jen tak s kytarou v ruce. Nástrojů a stylů vhodných k modlitbě máme na výběr hodně. Jak praví Písmo: Chvalte Boha v jeho svatyni… Chvalte ho hlaholením trub, chvalte ho harfou a citerou, chvalte ho bubnem a tancem, chvalte ho strunnými nástroji a flétnou, chvalte ho cimbály, co zvučně chřestí. Vše, co má dech, ať chválí Hospodina! (Žalm 150)
Pokud vás Pán obdaroval křesťanskou vírou a hudebními talenty, přemýšlejte, prosím, jak a s kým byste u nás své schopnosti mohli zapojit do Boží oslavy. Přitom ale zůstaňte pokorní a ptejte se zkušenějších, co je a co není pro určité příležitosti vhodné. Nebojte se. Nemusíte objevovat Ameriku. Už mnoho lidí šlo touto cestou před vámi. A pokud vůbec netušíte o čem mluvím, poslechněte si pár příkladů na videu z kapucínského kostela v Bratislavě.
Jo a jestli nerozumíte textům, učte se slovensky. 🙂
Žehná vám otec Tomáš.
DALŠÍ UKÁZKY: Hladam tvoju tvár…
Milí farníci,
letní měsíce bývají na rokytnické faře zvány „dobou gastronomického experimentování“. Může za to jednak omezený provoz školní kuchyně, ale také zeleninová úroda na zahradě a volnější rytmus každodenní práce.
Jak je vidět na sérii následujících obrázků, vaření se nebojím a docela mě tato činnost baví. Přesto bych byl rád, kdybych se v ní cvičil jenom přes týden a v neděli se i nadále držel osvědčené praxe společného stolování s vámi. Za ideální považuji nedělní návštěvu v rodině (domácnosti), která mě pozve, tak jednou, dvakrát ročně. Po sedmi letech ve farnosti už přitom nejde o seznamování jako spíš o příležitost k naslouchání vašim aktuálním životním zkušenostem.
Jako kněz jsem odpovědný za přípravu duchovního pokrmu pro vaše duše. Rozhovory, které spolu při různých příležitostech vedeme, jsou potřebné, aby se moje rozjímání a kostelní promluvy nevznášely v oblacích, ale smysluplně osvětlovaly životní realitu našeho společenství. Totéž platí o přímluvné modlitbě, kterou vám těžko můžu nabídnout, pokud mi svoje potřeby nesvěříte.
Děkuji vám za důvěru a otevřenost.
otec Tomáš
