Milí bratři kněží a jáhnové,
 
děkuji vám, že se jako kazatelé snažíte přitahovat k Bohu srdce svých farníků i lidí, kteří vztah víry k Ježíši Kristu teprve hledají. Dobře vím, jak je to náročný a důležitý úkol. Sám jsem se na počátku cesty církve dějinami – jen pár let po Ježíšově ukřižování a zmrtvýchvstání – ocitl jako mladý muž v Jeruzalémě mezi křesťany. Jejich nápadná odvaha a naděje tváří v tvář pronásledování ze strany tehdejších náboženských elit na mě udělaly hluboký dojem. Nechal jsem se doslova strhnout pro následování Krista, Božího Syna, který dal svůj život jako výkupné za všechny lidi zotročené strachem z budoucnosti.
 
Když se dnes dívám z nebe na církev v různých částech světa, vidím velké rozdíly ve způsobech myšlení a vyjadřování, ale jedno je všem křesťanům společné. Nejsou lhostejní vůči bližnímu, který je v nouzi, a to v nouzi jakéhokoli druhu. Také moje jáhenská služba v Jeruzalémě byla zpočátku odůvodněna potřebou lepší organizace vzájemné pomoci mezi členy církevního společenství. Tato charitativní činnost vyžadovala značnou pozornost a důvtip, protože bylo nutné rozlišit vdovy skutečně opuštěné od těch, které měly nepřiznaný majetek nebo vlastní rodinu a jen se pokoušely dobročinnosti církve zneužívat. Jistě si dokážete představit, že právě tyto osoby se o svá domnělá práva hlásily nejhlasitěji, a přitom vyvolávaly mezi bratry napětí a spory. Nedivím se apoštolům, že tuto praktickou agendu svěřili nám jáhnům, aby se mohli plně soustředit na misijní činnost, kterou od nich Pán Ježíš především očekával.

Podobně je tomu v církvi dodnes. Také vy, milí apoštolové ve farnostech, potřebujete mít ruce i srdce volné pro úkoly, ke kterým jste vysvěceni. Neutíkejte od svých hlavních povinností, k nimž patří (1) služba slova ve formě kázání a vyučování, (2) misijní působení mezi lidmi mimo kostel, (3) duchovní formace vašich spolupracovníků, (4) osobní doprovázení bratří a sester v obtížných situacích a (5) snaha o plodné udělování svátostí. Nebojte se kvůli těmto prioritám omezit svou aktivitu v jiných oblastech. Za nezbytný zdroj své apoštolské plodnosti považujte modlitbu a stálý zájem o studium. Myslete také na své zdraví a nezapomínejte, že i pro vás platí přikázání Desatera o nutnosti přiměřeného odpočinku.
 
Milí bratři klerici, učte se ve farnostech s důvěrou svěřovat vhodným laikům – mužům i ženám – všechno, co nemusíte dělat sami. Duch Svatý – známý milovník spolupráce – rozdává přece každému věřícímu schopnosti a dary, označované v Bibli jako charismata. Podle těchto obdarování mohou všichni opravdoví křesťané své církvi efektivně pomáhat. Snaha některých jednotlivců o supermanství je ďábelským pokušením, které už nejednoho Božího služebníka přivedlo na pokraj vyhoření či dokonce úplně svedlo z cesty spásy. S potěšením proto sleduji probíhající synodální proces zaměřený na aktivnější účast všech Ježíšových učedníků na životě a poslání církve.
 
Když se dnes společně s farníky radujete z mého povolání ke slávě prvního mučedníka pro Krista, dbejte o čistotu svých úmyslů a věrohodně dosvědčujte, že jste lidé vnitřně svobodní a vykoupení. Co to znamená, vyjádřil krásně papež Benedikt XVI., když napsal: „Vykoupení se nám dostalo tím způsobem, že jsme byli obdařeni nadějí …, na kterou se můžeme spolehnout a v jejíž síle můžeme čelit přítomnosti“ (Spe salvi, čl. 1). Přeji vám šťastnou cestu.

Na shledanou v nebi

Štěpán, jáhen a misionář

Zdroj: kázání otce Tomáše o Svátku sv. Štěpána 2022