Svátek služebníků velekněžského Srdce

Sobota 28. ledna byla pro většinu lidí všedním zimním dnem, což ale neplatilo pro účastníky setkání Služebníků Ježíšova velekněžského Srdce v Rokytnici. Toto modlitební společenství – jehož posláním je vytrvalá modlitba za kněze – se mezi námi rozšířilo za farářského působení otce Pavla Šíry (2006-2016). V České republice i na Slovensku se prý počet členů společenství mezitím přehoupnul přes dva tisíce. Celému společenství se věnuje sr. Kateřina Klosová, která žije v komunitě sester Centra Aletti a právě jezuitské Centrum Aletti převzalo záštitu nad duchovním doprovázením díla Služebníků.  Členové všech věkových kategorií mají k dispozici vlastní denní modlitby a doporučenou duchovní literaturu, pravidelně dostávají pozvání na celostátní setkání a také osobní dopis s duchovním slovem.

V Rokytnici se Služebníci sešli poprvé od loňského střídání farářů. Z Brodku u Prostějova za nimi přijel otec Pavel, čímž jim pochopitelně udělal velkou radost. Kostel sv. Jakuba se od 9 hodin plnil desítkami „poutníků“ ze všech tří farností (Rokytnice, Brodek, Citov). Další Služebnice přijely z Prostějova a objevili se i lidé z Olomouce. Na mši svatou se všichni přítomní připravili hodinovou adorací, kterou krásně řídila sestra Kateřina, zatímco otec Pavel zpovídal. Mše svatá byla spojena s udílením svátosti křtu malé Michalce Úlehlové. Otec Pavel se v promluvě zaměřil na Otčenáš, který označil za „žehnací“ modlitbu vycházející ze starobylé židovské tradice. Mimo jiné k tomu řekl: „My katolíci při modlitbě většinou prosíme, zatímco Židé, když se modlí, tak žehnají (tj. dobrořečí). Žehnají Bohu a čekají, že On pak bude žehnat jim. Modlitba Otčenáš v sobě nese toto židovské pojetí komunikace s Bohem. Celá první polovina Otčenáše se obrací k Bohu ve snaze ho chválit (posvěť se jméno tvé), vyznávat jeho svrchovanost (přijď království tvé) a dovolávat se jeho prozřetelnosti (buď vůle tvá). Teprve potom přicházejí na řadu prosby za naše potřeby.“

Podobná myšlenka zazněla i po mši svaté z úst sestry Kateřiny, když se při občerstvení v sále místní hospody u Hejduků dělila o cenné zkušenosti z prostředí Služebníků. Různí lidé ze společenství dosvědčují, že se v minulosti dlouho modlili za své osobní potřeby, ale nic se nedělo. Jakmile se však jako Služebníci spojili se Srdcem Krista Velekněze a začali se systematicky modlit na jeho úmysly, tj. zvláště za kněze, Bůh začal bez váhání žehnat samotným Služebníkům a řešit jejich osobní záležitosti. Stejnou zkušenost má i pan Jaroslav Kolbaba z hradecké diecéze, který bude v květnu – po více než dvaceti letech čekání – vysvěcen na kněze. Primice tohoto muže – povolaného ze středu Služebníků – je plánována v Hrochově Týnci na 20. května v 10 hodin. Vypadá to, že se tam někteří naši věřící, vydají na pouť.

V závěru vydařeného setkání v Rokytnici bylo oznámeno, že paní Martina Chovancová převezme službu místní koordinátorky Služebníků. Jejím úkolem bude organizovat se souhlasem duchovního správce příležitostná modlitební shromáždění v našem domácím kostele. Dá-li Pán, nejbližší z nich by se mělo konat v sobotu 4. března.

+OT

Tříkrálová sbírka sečtena

V roce 2017 vykoledovali malý králové s charitními pokladničkami v obcích naší farní rodiny celkem 77.632,- Kč.

Z toho ve farnosti

Rokytnice u Přerova: 26.700,- Kč
Brodek u Přerova: 24.020,- Kč (po odečtení Lukové)
Citov u Přerova: 26.912,- Kč (Citov a Císařov)

Výsledky za celý děkanát Přerov najdete ZDE.

 

Jsme rozpoznatelní jako přátelé radosti?

Radost patří zásadním způsobem k normálnímu lidskému životu. Dítě nikdy nepostrádá radost z dárků pod stromečkem, student se raduje ze zvládnutých zkoušek, sportovci z pohybu a překonání svých dosavadních výkonů, fanoušci z podívané při hře a z vítězství jejich oblíbeného týmu. Rodiny si dopřávají šťastné chvíle při společné práci i odpočinku. Milovníci přírody se těší na nejbližší výpravu do hor s partou kamarádů. Kuchařka se usmívá nad vydařeným obědem. Dělník nese hrdě domů zaslouženou výplatu. Osamělí lidé nedočkavě vyhlížejí přátelskou návštěvu a nemocní se radují z úspěšně postupující léčby. Všichni každý rok znovu vděčně vítají příchod jara atd.

Také my – věřící křesťané – si velmi vážíme těchto čistých radostí. Ve světě bychom dokonce měli být rozpoznatelní jako „přátelé radosti“. Vždyť oproti většinové společnosti – s její rozmanitou, leč zatěžující konzumní nabídkou – jsme bohatší o jednu hlubokou, důležitou a trvalou radost, kterou není nic jiného než naše radost z Boha. Už kniha žalmů volá: Radujte se, spravedliví, z Hospodina (Žl 97,12). O něco dále ve Starém zákoně čteme: Dnešní den je zasvěcen Hospodinu, našemu Bohu, nebuďte smutní a neplačte! Radost z Hospodina je vaše síla (srv. Neh 8,9.10). O Vánocích slyšíme při noční liturgii proroka Izaiáše, jak se obrací na Mesiáše: Dáváš mnoho jásotu, zvětšuješ radost (Iz 9,2). A sám Pán Ježíš ke svému svědectví o Boží lásce později dodá: To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost, aby byla plná (Jan 15,11). Poznání Boha je zkrátka nevysychajícím pramenem radosti, která dokáže prozářit nejednu pozemskou bolest a nouzi. Bůh nám už na této zemi otcovsky stírá každou slzu z očí, protože – jak píše v Bibli apoštol Petr – jemu na nás záleží (1Pt 5,7). Stojí za připomenutí, co o tom říká papež František v úvodu své programové exhortace o hlásání evangelia v současném světě: „Chápu, že radost se neprožívá stejným způsobem ve všech životních etapách a za všech okolností, které jsou někdy velmi tvrdé. Přizpůsobuje se a přetváří a vždycky zůstává alespoň paprskem světla, který se rodí z osobní jistoty, že jsme nekonečně a nade vše milováni. Chápu lidi, kteří inklinují ke smutku kvůli vážným těžkostem, které je sužují, avšak postupně je třeba dovolit, aby se začala probouzet radost víry jako tajemná, ale pevná důvěra i uprostřed těch nejhorších protivenství“ (Evangelii gaudium, čl. 6). S Ježíšem Kristem se vždycky rodí a obnovuje radost. Ti, kdo od něj přijímají spásu, jsou „vysvobozeni z hříchu, ze smutku, z vnitřní prázdnoty a z osamění“ (tamtéž, čl. 1).

O Bohu, jenž naplňuje naše srdce radostí, máme svědčit všem, kdo ho ještě neznají. Máte tedy kolem sebe někoho, kdo se cítí smutný, osamělý či zklamaný? Nebojte se ukázat mu na Krista, vždyť On už na něj čeká. Chybí snad přímo ve vaší rodině pod tíhou starostí radost ze života? Neváhejte a svěřte se našemu Pánu, který přišel, abychom měli život v hojnosti (Jan 10,10). Nejen láska, ale i radost pochází od Boha! Čerpejme ji pro sebe i pro druhé v upřímné a vytrvalé modlitbě. Jen tak se všichni staneme díky působení Ducha Svatého schopnými přitažlivě hlásat radostnou Boží zvěst.

P. Tomáš Klíč

Zdroj: Slovo pro každého (časopis přerovského děkanátu)