Modleme se k Panně Marii, aby nám vyprosila moudré a svobodné srdce, které Bohu svým životem říká: dělej si, Pane, se mnou, co chceš!
Nejnaléhavěji ať Boží lid prosí o takovou důvěrnost s Bohem, jejíž blízkost přináší formaci srdce – neopakovatelně a nezaměnitelně. Zde je počátek každé formace připodobňující ke Kristu. Žádná jiná není tolik zapotřebí jako tato. Nevýslovně cenná je modlitba, která v tomto duchu myslí i na druhé. Moudrost srdce se rodí v blízkosti Moudrého. Jaké neklamné známky svědčí o této Boží blízkosti, která člověka proměňuje v apoštola Božího království a ve věřícího křesťana nasazeného pro Kristovo dílo spásy na periferiích světa? Klíčová je důvěra: nechám Ježíše svobodně procházet ve svém srdci. Srdce se stane místem, z kterého si Boží host činí svůj domov. Dovolím mu, aby se dotkl všech mých myšlenek, tužeb, záměrů a rozhodnutí? Panna Maria je jediná, ve které se – v jejím Srdci – On sám svobodně prochází. Proto se k ní máme obracet, aby nám vyprosila tutéž milost pro onu velmi krátkou dobu, kterou máme k dispozici. Přestaňme v Boží církvi svazovat Boha našimi lidskými záměry, hledejme, co více (magis) těší jeho Srdce: svěřujme mu vládu nad sebou samými! Ježíš na všechny, především ty, kteří slyší jeho pozvání a shromáždí se kolem jeho eucharistického stolu, pohlíží trvale s velikou něhou a láskou. Dovolme mu, aby se i v našich srdcích mohl procházet tak svobodně jako v Srdci své Matky, Bohorodičky Panny Marie.
Ve vztahu k bratřím a sestrám, kteří jsou v jakékoli nouzi, nám Ježíš ukazuje opačný postoj, než je pokrytectví. Vybízí nás, abychom se před druhým člověkem zastavili, naslouchali mu, navázali upřímný a osobní vztah, abychom s ním soucítili, vnímali jeho rozpoložení a jeho utrpení až do té míry, že je vezmeme na sebe a pomůžeme mu.
