Novoroční zamyšlení otce Tomáše

Milí farníci, mám radost, že jsme překročili práh roku 2018 v míru a máme řadu důvodů k naději, že se nám letos bude dobře dařit. Kéž nám Bůh naslouchá, když ho denně prosíme o vezdejší chléb a také o budoucnost založenou na velkorysém odpuštění křivd a odhodlání statečně bojovat se lží a nenávistí (viz modlitba Otčenáš).

Naše budoucnost na této zemi je do značné míry závislá na mladé generaci, které bychom měli věnovat více pozornosti. V souvislosti s tématem letošní vatikánské synody proto volají katoličtí biskupové v čele s papežem Františkem po intenzivnějším dialogu s mladými lidmi.  Vy starší si ještě vzpomenete na dobu komunistické totality, kdy se mnozí vzdělaní lidé cítili z politických důvodů nuceni s bolestí v srdci opustit rodné Československo a hledat své štěstí na západ od našich hranic. Považuji za velmi znepokojivé, že téměř 30 let po pádu železné opony začínám od dnešních mladých lidí znovu slýchat o jejich touze opustit Českou republiku a jít trvale žít a pracovat do zahraničí. Bohužel nejde o ojedinělý případ. Je proto na čase, abychom se my starší – dokud ještě neseme hlavní díl odpovědnosti za veřejné dění – začali tímto jevem vážně zabývat. Troufnu si říct, že ochrana hrdosti našich dětí na jejich vlast, by nám měla všem ležet na srdci více než ochrana vnějších hranic proti nezvaným migrantům z ciziny! Pokud se nám totiž nepodaří vybudovat v srdci Evropy společnost, ve které bude pro mladé Čechy a Moravany radostnou  samozřejmostí zapustit kořeny, zbytečně budeme posilovat hlídky na lodích ve Středozemním moři.

Sestry a bratři, zlepšily se v tomto směru vyhlídky České republiky po nedávných volbách do poslanecké sněmovny?

Domnívám se, že ani v nejmenším. Právě tyto volby totiž navzdory našim modlitbám výrazně posílily moc těch, kteří se nestydí nostalgicky vzpomínat na výdobytky socialismu, veřejně lhát a poslaneckou imunitou zakrývat nečestné obchodní praktiky. A k tomu ke všemu dosud sedí na pražském Hradě muž, který je s touto situací spokojený. A nejen to. Místo aby vahou svého úřadu pomáhal kultivovat veřejnou debatu, podkopává Miloš Zeman dlouhodobě práci pedagogů a vychovatelů tím, že nezná pojem omluva, slušnost, ani odpuštění.

Až za pár dní opět půjdeme volit, dobře si rozmysleme, co vlastně děláme! Ptejme se inteligentních mladých lidí v našem okolí na jejich názory i na jejich preference mezi prezidentskými kandidáty! Jde přece hlavně o jejich budoucnost (pokud se rozhodnou tady zůstat).

Požehnaný nový rok!

Kdo z kandidátů je favoritem pro první kolo volby pro otce Tomáše? Pavel Fišer (hlasovací lístek č. 3)

Vánoční čas otevřenosti pro Boha i pro lidi

Radostná oslava Narození Ježíše Krista je podstatou Vánoc. Je to svátek pro všechny, kdo poznali a uvěřili, že nekonečně milosrdný Bůh – náš Stvořitel a dárce života – jde po cestách této země s námi. A protože zpěv koled o betlémských událostech je naší národní tradicí, vítáme v těchto dnech v kostelích každého, kdo si nepřeje stát stranou, ale chce k vánoční oslavě připojit svůj hlas.  

Vánoce v katolické církvi začínají na Štědrý večer, který s sebou obvykle přináší krásné chvíle pro děti i dospělé. Nezbytnou podmínkou naší štědrovečerní radosti nejsou ani dárky pod stromečkem, ani hory jídla a cukroví. Tou podmínkou je naše vzájemná láska. Učme se ji proto nejen štědře dávat, ale i přijímat.

Nezavírejme svá srdce do ulity lhostejnosti vůči svému okolí! Pracujme společně pro krásnější rodinu, obec i vlast!

 

 

Nezavírejme svá srdce ani před Láskou Boha, který v betlémských událostech znovu přichází prosit o místo v našem světě!

Malý Ježíš položený v jeslích sice na první pohled vypadá jako velmi chudý poutník, ale když jej přijímáme za svého Spasitele, získáváme podíl na jeho mimořádném bohatství, o které se s lidmi přišel rozdělit.

Vánoce křesťanů trvají přibližně dva týdny. Zahrnují svátek Svaté Rodiny (letos neděle 31.12.) a vstup do nového roku pod ochranou Bohorodičky Panny Marie (1.1.). Celá doba vánoční skončí krátce po tříkrálové bohoslužbě o slavnosti Zjevení Páně (6.1.). Tento druhý vrchol svátečního času nám připomene, že Ježíše hledali s nadšením pro věc i vzdělaní mudrci z dálného Východu. To nám Evropanům ukazuje, že nejsme středem světa a pokud si doma budeme chtít uhájit hodnoty křesťanské civilizace, měli bychom si vzít z dávných mudrců příklad.

Požehnané Vánoce nám všem přeje
otec Tomáš

Pastýřský list: Vstupujeme do adventu

Od lidí, kteří se Bohu vzdálili, často slyším, že prý přestali věřit proto, že se zklamali, nebo proto, že se nenaplnilo jejich očekávání, když necítili nějaký užitek ze své zbožnosti. Je mi líto, ale takoví lidé měli asi hodně mylnou představu o Bohu. Udělali si z něj služebníčka, pomocníčka svého štěstí. Vůbec neobjevili jeho velikost a asi je ani nenapadlo, že největším štěstím člověka je stát na Boží straně, být v jeho službě, objevovat jeho velikost, stavět ho výš než sebe, dávat mu přednost před sebou. Naopak, kdo objevil Boha, který podle slov Bible je Láska, ten po Bohu touží, ten ho chce.

Kdysi jsem se ptal jednoho snoubence, který měl problém uvěřit v Boha: Co je pro tebe láska, produkt tvého srdce, nebo něco, co tě přesahuje a je bez hranic, ale naplňuje tvé srdce? Jasně prohlásil, že láska je nekonečná. Tak mu říkám: právě nekonečné lásce říká Bible Bůh. Když se jí otevřeš a budeš milovat nezištně, bude v tobě sám Bůh. Neuvidíš ho, ale zakusíš. Tento objev, tuto zkušenost potřebuje každý z nás. A není těžké ji udělat. Může to zkusit každý z vás. Stačí dělat skutky lásky naprosto nezištně. Když miluješ, Bůh, který je Láska, je přímo v tobě a skrze tebe dokonce působí, ty jsi jeho spolupracovníkem a máš podíl na uzdravování světa, na budování Božího království na zemi.

(…) 

Využijme prosím adventní dny k tomu, abychom denně otevírali své oči a uměli vidět spoustu příležitostí ke skutkům nezištné lásky, jako je odpuštění či upřímná pomoc i cizím lidem, ochota trpělivě naslouchat, věnovat čas, předpokládat dobré úmysly, či jen pozdravit člověka, kterého nepotřebujeme, dát druhému přednost ve dveřích nebo na silničním přechodu, ohleduplně pustit před sebe jiné auto…

Denně máme mnoho příležitostí, abychom nechali vstupovat Boha do našeho světa skrze skutky nezištné lásky.

Celý text pastýřského listu

Abyste se podobali lidem, kteří čekají na svého Pána …

Konec liturgického roku a doba adventní jsou v křesťanském společenství věnovány přípravě na tzv. paruzii – slíbený příchod Ježíše Krista, Bohem oslaveného Krále a Vykupitele světa. On může dát trvale šťastný život lidem, kteří se k němu hlásí nejen slovy, ale především vírou plnou důvěry, naděje a praktické lásky. Zásadní otázka adventu zní: „Jsem na toto setkání připraven?“ Pokud ne, stále ještě je možné s tím něco dělat.  

V příkrém kontrastu s oslnivě světélkující dekorací nákupních center a podmanivou atmosférou předvánočních trhů využíváme těchto několika týdnů k jednoduchým cvičením ve skromnosti, lepšímu sebepoznání, boji proti hříchu a hlavně pozornějšímu naslouchání Bohu v modlitbě.

Mladí z děkanátu Přerov nám jdou příkladem tím, že pro své věřící kamarády pořádají tzv. adventní duchovní obnovu.

Slovo se stalo tělem … 
(plakát)

A co podnikneme my?

Komunitní web katolíků žijících kousek od Přerova