Archiv pro rubriku: Vychází nový Kaštánek

Nechtěné dveře

Psal je šestnáctý červen a ve farnosti Citov se konala oslava svátku Božího Těla. Už podruhé jsme při této příležitosti pořádali nedělní mši svatou pod širým nebem v parku před zámkem, abychom pak s Ježíšem v Nejsvětější svátosti putovali aspoň kousek cesty obcí do kostela. Příjemné bylo zjištění, že se nám nebe mírně zatahuje, aby věřící na lavičkách neseděli na přímém slunci. V kázání jsem tentokrát věnoval pozornost trvalé přítomnosti Pána Ježíše ve svatostánku a podmínkám, za jakých je možné Eucharistii v kostele uchovávat. Církev od nás mimo jiné očekává, že každý kostel se svatostánkem bude místem opravdové úcty ke Kristu a modlitby věřících i mimo bohoslužby. Z tohoto hlediska je důležité, aby měli kolemjdoucí do kostela přístup alespoň natolik, aby na svatostánek dobře viděli a mohli před ním svěřit Pánu Ježíši svůj život. Zatímco v Brodku a v Rokytnici je tato možnost zajištěna, citovský kostel zůstává zatím mimo bohoslužby zavřený, přestože kolem něj chodí dost lidí na hřbitov.

Po mši svaté následoval dle tradice božítělový průvod s družičkami zarámovaný do slavnostní adorace na oltáři před zámkem a v kostele. Jakmile procesí dorazilo do kostela a slavnost skončila, strhla se venku silná fujavice spojená s bouřkou a přívalovým deštěm. Vzniklý průvan prudce přibouchnul velké dřevěné dveře, které v citovském kostele oddělují předsíň od zimní kaple. Ekonomická rada farnosti už před časem naplánovala výměnu těchto dveří za nové, provedené v podobném stylu. Nikdo z nás nečekal, že přibouchnutí dveří při bouřce způsobí cvaknutí starého a nepoužívaného zámku, což vedlo k okamžitému „uvěznění“ části věřících v předsíni. Dříve než se za použití mírného násilí podařilo dveře znovu otevřít, byli už lidé většinou doma na obědě dešti navzdory. Tehdy jsem si jasně uvědomil souvislost této události s kázáním u zámku a trochu zahanbeně prohlásil: „Pán Ježíš tady takové dveře nechce!“ Od té doby přemýšlíme nad tím, jak ponechat kostel přes den zabezpečený a zároveň umožnit návštěvníkům návštěvu svátostného Spasitele. To však ještě není celé poučení z krizového vývoje. Když jsem tuto svou čerstvou zkušenost převyprávěl duchovnímu vůdci, otcovsky mě napomenul: „Tomáši, snaž se být pro Boha oslovitelný, aniž by musel bouchat dveřmi.“

Odpoledne po Božím těle se v Císařově konala mimořádná party, pojatá jako dárek pro pana faráře k jeho letošním čtyřicátinám. Milí farníci, musím uznat, že se vám setkání, na kterém organizačně spolupracovala spousta lidí z různých obcí, moc povedlo. Měl jsem upřímnou radost z každého člověka, který si na nás udělal čas i z Vašich květinových, hudebních, cukrářských, liturgických, dramatických, gastronomických, památečních a jiných pozorností vůči mně. Potěšilo mě také, že jste do Císařova pozvali i moje rodiče, kteří si ten veselý farní mumraj podle svých slov velmi pěkně užili. Klobouk dolů! Fotky z této krásné neděle najdete uvnitř Kaštánku.

Žehná vám otec Tomáš

KE STAŽENÍ: Kaštánek 3_2019

Láska, kterou nic nezlomí

Milí bratři a sestry,
připravili jsme pro vás dárek v podobě šestnácti stran zajímavého čtení ze života naší farní rodiny. Nové číslo časopisu najdete ZDE.  

Kaštánek bychom pro vás rádi vydali také v tištěné podobě, ale zatím stále narážíme na nečekané technické překážky.

Děkujeme za pochopení.
Redakce

Do postní doby s časopisem v ruce

Máme pro vás dobrou zprávu. Jakou?

Časopis naší farní komunity dostává od čísla 1/2019 profesionálnější grafickou podobu, praktičtější formát a pestřejší obsah. Dočtete se v něm, jak bylo dětem na zimní víkendovce s Edenem. Ohlédneme se za farní kvízovou ligou, setkáním mládeže v Panamě i za přednáškou o hanáckých krojích. Dominik Vondrák se s námi dělí o zkušenosti s církví v Dánsku a otec Tomáš dává nahlédnout do otevřeného dopisu šéfovi českých Pirátů. Zatímco si na stránkách Kaštánku můžete počíst v ekonomických přehledech a komentářích na téma, jak si stojíme po finanční stránce, doporučujeme Vaší pozornosti také křížovku a zamyšlení nazvané „Postní výzva“.

Doufáme, že se Vám Kaštánek bude líbit. Pokud byste chtěli pochválit jeho tvůrce, napište jim do redakce. Děkujeme.

+OT

KE STAŽENÍ: Kaštánek 1/2019

Sobě nepodobný Ježíšek

aneb adventní zamyšlení otce Tomáše

V rámci předvánoční besídky základní školy Rokytnice se náš kostel ve středu 12. prosince opět po roce zaplnil hosty do posledního místa. Pod vedením učitelek zpívaly jednotlivé třídy pěkné písničky a připomínaly myšlenky o smyslu adventu a vánočních tradic v České republice. Atmosféra byla sváteční, někdy rozverně veselá, jindy až dojemně krásná. Na tvářích všech přítomných bylo vidět, že Vánoce jsou pro nás bez ohledu na náboženské vyznání dobou velmi důležitou. Věřící křesťan však zároveň těžko mohl necítit bolest nad tím, jak mnoho našich současníků zaškatulkovalo biblické poselství o narození Spasitele do kategorie historického kulturního dědictví. Ježíšek vystupující výhradně jako profesionální Dárkonosič není ani trochu podobný skutečnému Mariinu Synu, jemuž dodnes věnují miliony lidí po celém světě svoji důvěru a který se z lásky k nám dává nalézt v Eucharistii. Nepochybuji o tom, že skutečný Ježíš byl při vánoční besídce „doma“ a žehnal ze svatostánku našim nejmenším. Vánočně laděné setkání tolika lidí postrádajících osobní zkušenost s živým Bohem je pro naše farní společenství důležitou výzvou, abychom nebyli zahledění do sebe a začali skutečně uvažovat víc misijně. 

Před koncem programu vánoční besídky zazpívaly děti z náboženství a zaznělo následující slovo pana faráře:

„Milí rodiče, prarodiče a přátelé naší základní školy, hodina sdílené radosti, kterou si pro vás v tomto adventním čase připravili naši žáci pod trpělivým vedením pedagogického sboru se blíží ke konci. Svátky narození Ježíše Krista už stojí přede dveřmi. Je na místě si přát nejen hodně zdraví a vánoční pohody, ale také rostoucí pochopení pro hodnotu rodiny skrze intenzivní prožívání vztahu rodičů k dětem a dětí k rodičům. Před několika dny se v Rokytnici narodilo děvčátko jménem Rozárka. Čekání na takovou událost jste mnozí zažili ve svém domě vícekrát. Také čtyřnásobná maminka Jana Murinová nám teď ústy několika dětí připomene, co zkušenost těhotenství může přinést do vztahu člověka s Bohem.“


Pán nám požehnal čtyřmi dětmi. Pozoruji, jak mě každé těhotenství v něčem proměnilo. To první ze mě učinilo matku, poprvé jsem uviděla dvě čárky na testu, poprvé jsem radostnou novinu tiše oznamovala manželovi, poprvé jsme o našem tajemství věděli tři měsíce jen my a Bůh. Poprvé jsem zakoušela, že těhotenství, vývoj miminka opravdu nemám plně ve svých rukou. Že mě tak Bůh učí odevzdat se mu cele, přijmout toho, kdo přijde, přijmout to, co přijde – nepříjemné nevolnosti, euforické nálady a v posledních měsících strach z porodu. V každém mém těhotenství mě Bůh v této zkušenosti posunul dále a prohluboval moji proměnu. Za to ho velmi chválím a děkuji, hlavně když se dívám na své děti. Pán je stvořil, aby měl koho milovat a důvěřoval nám, že je budeme milovat spolu s ním.

Celý text Kaštánku 2018/12