Archiv autora: Didymos

Přezdívka Didymos patří otci Tomášovi, duchovnímu správci naší farní rodiny.

Pastýřský list k letošní misijní neděli

Bratři a sestry,

(…) Pán Ježíš řekl svým učedníkům: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu! Poslechnout Ježíšovu výzvu není pro církev jednou z možností, ale povinností, protože církev existuje právě proto, aby hlásala evangelium. Má-li církev zůstat věrná sama sobě a hlásat Ježíše ukřižovaného a zmrtvýchvstalého pro všechny, musí jít pod vedením Ducha Svatého stejnou cestou, jakou šel Kristus, totiž cestou chudoby, poslušnosti, služby a sebeobětování. Jen tak bude schopná účinně hlásat Krista jako počátek a vzor obnoveného lidství prodchnutého bratrskou láskou, upřímností a mírumilovným duchem. Církev má před sebou obrovskou misijní práci. Už svatý Jan Pavel II. vyzval církev k obnovení misijní horlivosti v přesvědčení, že misijní činnost obnoví církev, upevní víru a křesťanskou identitu, že přinese novou horlivost. Víra sílí předáváním!

Celý text pastýřského listu

Dopis národního ředitele papežských misijních děl

Drazí bratři a sestry,

protože se přiblížila Misijní neděle, kdy se na přání Sv. otce všichni věřící spojují ve společném úsilí na podporu celosvětových misií, chci Vás pozdravit a upřímně Vám poděkovat za Vaši pomoc v uplynulém roce. Při nedávné cestě za knězem a misionářem z naší země do Mexika jsem měl možnost navštívit farnost, jejíž rozloha je srovnatelná s naší jednou diecézí. Překvapilo mě, že tak velké území mají na starosti pouze dva kněží, a to jednomu z nich je přes 70 let. Do mnoha míst se nedostanou ani jednou za měsíc! Obrovské vzdálenosti do místních společenství překonávají pěšky, autem nebo lodí za neustálého vedra. My si jen těžko dokážeme představit život v takových podmínkách. O to krásnější je skutečnost, že právě vy jste svými dary pomohli ulehčit jejich těžký život v misiích, některým lidem jste umožnili vzdělání nebo přispěli k důstojnějšímu životu v jejich společenství. Vaše modlitby, osobní oběti i dary jsou konkrétní pomocí, kterou vám jistě nezapomenou, a Bůh Vám odplatí odměnou nevyčíslitelnou. Mám radost z toho, že díky Vaší loňské štědrosti můžeme pomoci chudým lidem v pěti zemích tří kontinentů částkou více než 14 milionů korun. Díky Vaší pomoci jsme přispěli do celosvětové „pokladnice“, ze které Papežské misijní dílo šíření víry podpořilo pastorační projekty, katechisty, stavby a opravy kostelů a kaplí, řeholní kongregace a diecézní organizace v misijních oblastech, kteří to nejvíce potřebují. Během oslavy loňského Světového dne misií papež František vyhlásil Mimořádný misijní měsíc říjen 2019, kterému dal téma: „Pokřtěni a posláni.“ Téma zdůrazňuje, že povolání k misiím dostal každý pokřtěný. Misie znamená pohyb těch, kdo jsou vysláni, i těch, kdo přijímají jejich poselství. Poslaný jde, aby přinášel druhým Spasitele, jeho evangelium i jeho lásku. Kdo plní toto poslání, roste ve svatosti a stává se svědkem svatosti, která dává světu život a krásu. K tomu je povolán každý z Vás.

„Srdečně Vás povzbuzuji, abyste chápali přípravnou fázi k Mimořádnému misijnímu měsíci v říjnu 2019 jako ohromnou příležitost k obnově misijního odhodlání po celé církvi. 
Nebojte se nových věcí, které pocházejí od ukřižovaného a vzkříšeného Pána. Buďte ve svých misiích smělí a odvážní, vždy spolupracujte s Duchem Svatým ve spojení s Kristovou církví,“ říká papež František a já se k této výzvě ze srdce připojuji. Ať Vás všechny provází Duch Svatý a ochraňuje Panna Maria, Královna apoštolů. Za Vaši letošní štědrost při misijní sbírce Vám děkuje a ze srdce Vám i Vašim blízkým žehná 

jáhen Leoš Halbrštát,
národní ředitel Papežských misijních děl v České republice

Misijní neděle 2018 – plakát

Veřejné slyšení petic pro a proti manželství homosexuálů

Milí přátelé,

přinášíme Vám pár postřehů a odkazů na veřejné slyšení, které k naší petici Na podporu manželství muže a ženy proběhlo v Poslanecké sněmovně v úterý 9. 10. Také Vám moc a moc děkujeme: některým za účast a ostatním za milé vzkazy, modlitební podporu a veškeré fandění.

Slyšení bylo náročné, ale podařilo se narušit jednotnou frontu aktivistů, některých politiků i novinářů, která si už myslela, že manželství osob stejného pohlaví projde v naší zemi velmi hladce. Někteří poslanci, kteří původně chtěli hlasovat pro manželství pro všechny již dali najevo, že nakonec nebudou. Sice zatím nevíme, zda to stačí k tomu, aby tento zákon neprošel, ale rozhodně to začíná vypadat mnohem nadějněji než v době, kdy jsme s naší peticí začínali. I proto v ní budeme stále pokračovat – prosíme o novou vlnu Vaší podpory, jak petiční aktivity, tak i o dopisy poslancům. Oba návrhy zákonů, jak manželství pro všechny, tak i manželství muže a ženy do ústavy chtějí poslanci začít projednávat koncem října (snad již 23.10.). Je tedy důležité neusnout na vavřínech!

Na naši podporu vystoupili tito odborníci, bohužel jejich původně připravené a přislíbené desetiminutové příspěvky, bylo nutné na místě výrazně krátit, i tak ale zazněly všechny podstatné argumenty:

doc. PhDr. Ing. Hana Konečná, Ph.D. „Cesty k rodičovství“ – Mgr. Hana Imlaufová „Důležitost role otce i matky pro zdravý rozvoj identity dítěte.“ – prof. PhDr. Dana Hamplová, PhD. „Kvalita života a formy rodiny“ – JUDr. Jakub Kříž, Ph.D. „Právní souvislosti stejnopohlavního manželství“ – Mgr. Jan Petr Kosinka – „Bojem za „rovnost“ k nové diskriminaci“

Po veřejném slyšení se debata přesunula i do České televize, kam nás a protistranu pozvali do diskusního pořadu 90´

https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/2618021-manzelstvi-gayu-a-leseb-versus-tradice-dve-odlisne-petice-se-sesly-ve-snemovne

Prosíme, vytrvejte v naší podpoře, modlitební i praktické, uvítáme dobrovolníky, kteří budou dále sbírat podpisy pod naší petici, kterých potřebujeme minimálně 100 tisíc a nejlépe do Vánoc!

Se srdečným pozdravem

Jana Jochová
Aliance pro rodinu

www.alipro.cz
https://www.facebook.com/alianceprorodinu/

Vznik Československa 1918

Určitě jako každého nás zajímalo, jak to chodilo dříve, jak vypadala sametová revoluce, jaké to bylo žit za války či za dob komunismu. Mě samotnou zajímalo, jak lidé reagovali na událost, která se stala přesně před 100 lety. A to vznik Československé republiky. Začala jsem po tomto tématu více pátrat a přišla jsem na to, že bych mohla zjistit více v zápiscích farních kronik. Ve farních kronikách je několik informací, se kterýma bych se ráda s vámi podělila.

18.10.1918 Už 14 dní proskakovaly neurčité zprávy o chystaných událostech .Rakousko-Uhersko dokonávalo. Na všech frontách se jevila jakási zmalátnělost. Od té doby co Bulhaři kapitulovali , bylo jisto, že konec je neodvratitelný.

27.10.1918 Ráno sdělil starosta citovský Štěpán Netopil soukromně faráři, že byla prohlášena v Praze republika československá.Farář po mši svaté sdělil lidu že je konec válce a vyzval přítomné ke zpěvu písni Te deum a Kde domov můj. Také požádal o společnou modlitbu a poděkovali Bohu.Zatím se novina velmi rychle rozšířila . Na mnoho domech byly vyvěšeny trojbarevné prapory slovanských barev.

7.11.1918 Mládež vedená nerozvážným Janem Tesaříkem posbírala ze škol a soukromých domu obrazy císaře Františka a Karla a večer je spálila.

Zatím pozvolna se vraceli vojáci z fronty domů. V uniformách ale třeba taky ve zbroji. Když se vraceli z Brodeckého nádraží cestou rozbili 2 okna na brodecké faře. Vojáci byli odvyklí od práce i kostelu. Jejich řeči byly přímo rouhačné. Pomalu se však uklidňovali.

Tento rok celou Evropu postihla „Španělská chřipka“ dokonce i u nás si vyžádala několik obětí.

Rok 1919 První rok svobody českého národa nepřinesl vyplnění našich tužeb. Válka sice oficiálně skončila ale na Rusku a Ukrajině a Polsku se stále válčilo. V Německu zuřila občanská válka. A Slovensko usilovalo o odtržení od Česka a připojení k Maďarům. O to bojoval Slovák A. Hlinka, který byl při své cestě zadržen a dopraven do Podolí u Prahy do sanatoria.

Kdekterý úředník či kněz, co doma nebyli k ničemu, se hrnou na Slovensko je ozářit kulturou. Mezitím v Praze po stržení Mariánského sloupu, se zabírají kláštery, vyhazují se ze škol kněží, vyhánějí klášterníky, kněží chodili ve vousech, nosili kravaty a limce jako laikové, prostě kulturní boj. To samé se dělo i na Slovensku .

Podle těchto záznamů jde poznat, že každý člověk prožíval danou situaci jinak. A né všichni lehce akceptovali konec staré monarchie. 🙂

Terezka Smětalová

Celé vydání Kaštánku 2018/10