Milí čtenáři, před několika dny jsme spolu s církví v Čechách a na Moravě vzývali pomoc svatého knížete Václava. Taky to pro vás byla tak silná a povzbuzující zkušenost? Liturgie svátku hlavního patrona našeho národa připomíná milosrdenství Boží, pro něž se i nám může brzy dostat v nebi „dědictví skvělé a trvalé“ (2Pt 1,4). Podmínkou naplnění této naděje zůstává v každé době jediné: věrnost Kristu a oddanost svaté víře v jeho církvi. „Protože totiž máte víru, chrání vás Boží moc a vede ke spáse, která se má ukázat nyní v poslední době“ (v. 5). Vídeňský kardinál Schönborn kdysi poukázal na zajímavý paradox. Křesťané v Evropě jsou podle něho velmi vlažní v přemýšlení o věčném životě. Dalo by se dokonce říct, že pro svou zahleděnost do pozemských věcí na nebe vůbec nemyslí, ale zároveň jaksi automaticky předpokládají, že se tam bez námahy dostanou. Dlužno dodat, že tak jednoduché to není. V závěru jubilea zjevení Panny Marie ve Fatimě bychom už měli vědět, že cesta do nebe vede přes modlitbu, obrácení a pokání. Jestliže jsme to pochopili, berme denně do rukou růženec a Písmo svaté.
Mladý kníže Václav musel ve svém životě řešit nejedno těžké dilema. V letošním roce ke mně více než jindy promlouvá dramatická duchovní nejednota jeho domácího prostředí. Jak protichůdné hlasy k němu zaznívaly od nejútlejšího dětství: ostré výhrady maminky Drahomíry proti křesťanskému náboženství, pokorná zbožnost babičky Ludmily, lehkovážnost bratra Boleslava! Přes tuto rozporuplnou směsici názorů a postojů dokázal Václav brzy rozpoznat hodnotu víry a vsadit na Ježíše. Vyplatilo se. Dosáhl slávy nebe. Kéž se to na jeho přímluvu podaří i nám! Podmínky, za kterých svatý Václav vyrůstal a rozhodoval se pro život z víry, opravdu nebyly jednoduché. A právě to z něj činí skvělého přímluvce a vzor pro naši dobu. Vždyť i ti z nás, kdo měli štěstí na dobrou křesťanskou výchovu ve své rodině, musejí se dnes umět vyrovnat s náboženskou lhostejností, nekřesťanskými trendy a proticírkevními náladami ve společnosti. Je docela pravděpodobné, že při hledání východiska z okolního duchovního zmatku vedla knížete Václava mateřská ruka Panny Marie. Její malý obrázek kdysi dostal od babičky a nosil jej u sebe až do dne své smrti. Ani my nepodceňujme důležitost skromných prostředků vedoucích k zasvěcení Mariinu Neposkvrněnému Srdci. Učme se nejen v měsíci říjnu milovat Boha skrze Marii a spolu s Ní.
P. Tomáš Klíč
Zdroj: Slovo pro každého (časopis přerovského děkanátu)