Katechismus učí, že „lítost nad hříchem, která vyvěrá z lásky k Bohu, milovanému nade vše, nazývá se dokonalá lítost nebo lítost z lásky. Taková lítost odpouští všední viny; dosáhne také odpuštění těžkých hříchů, zahrnuje-li pevné předsevzetí jít ke svátostné zpovědi, jakmile to bude možné“ (čl. 1452).

Úkon kajícnosti, který by měl předcházet svátostnému i duchovnímu svatému přijímání, můžete vykonat těmito nebo podobnými slovy:

Můj Bože, z celého srdce lituji, že jsem jednal/a špatně a že jsem neudělal/a, co jsem měl/a. Je mi líto, že jsem hříchem urazil/a tebe, který jsi nejvýš dobrý a nade všechno láskyhodný. Pevně si umiňuji, že budu s pomocí tvé milosti konat pokání, že už nebudu hřešit a že se budu vyhýbat příležitosti ke hříchu. Smiluj se nade mnou, Bože, pro umučení a kříž našeho Spasitele, Ježíše Krista. Amen.

Zdroj: Obřady pokání

Dobrý Ježíši, dnes u nás prožíváme něco velmi vzácného. Věřící ženy, muži a děti přicházejí jeden po druhém se zahalenou tváří mlčky do kostela, aby se ti ve třech obcích současně – večer i v noci – klaněli v tajemství tvé eucharistické Přítomnosti.

Všichni máme za sebou velmi náročný týden plný zpráv o nebezpečném viru, který v krátké době zamořil půlku světa, pronikl i za hranice naší země a vynutil si v ní vyhlášení nouzového stavu. Spustili jsme poplach a na příkaz vlády radikálně omezili přímé kontakty s druhými lidmi. Od jihu k nám totiž přichází stín nemoci vedoucí v některých případech až k smrti. Školní děti se musí učit doma a nikdo z rodičů netuší, jak dlouho to potrvá. Většina obchodů je zavřená a nikdo z nás nesmí vycházet na ulici bez vážného důvodu a roušky na obličeji. Ještě že se mezi námi našli lidé, kteří je dokázali rychle ušít a nabídnout ostatním!

Kvůli ochraně zdraví se nesmíme sejít na veřejnosti ani v soukromí, abychom slavili tvá svatá tajemství – zdroj naší radosti a životní síly. Bohoslužba mimo vlastní rodinu se stala ze dne na den běžnému člověku nedostupnou. Svaté přijímání je omezeno na neděli. Nastalo veliké ticho. Jeden zbožný bratr z Rokytnice se s pláčem ptal: „Otče, jak dlouho to potrvá?“ Odpověděl jsem: „Jak bude Pán Bůh chtít.“ Jiní se ptají: „Otče, jak budeme slavit Velikonoce?“ Odpovídám: „Nemám zdání, ale něco mi říká, že už jsme je slavit začali.“

Dnešní večer modlitby nás, Pane, ujišťuje o tom, že nás vedeš a chceš, abychom ti plně důvěřovali. Odpusť nám naše brblání a přílišné obavy. Nauč nás vážit si kříže, který nám z lásky sesílá tvá prozřetelnost. V záři velikonoční svíce promlouváš k sluchu našeho srdce. Jakoby z hořícího keře rozléváš odvahu a pokoj, který svět bez víry nikdy nepozná. Děkujeme ti, Ježíši, že s námi zůstáváš teď a tady. Vracíme se do domácí karantény s radostí emauzských učedníků: „Ježíš žije … Jde před námi! Což nám nehořelo srdce, když k nám … mluvil a odhaloval smysl Písma?“

Tobě buď, Pane, sláva, čest a dobrořečení! Tvůj je náš život i životy našich blízkých. Ty se o nás postaráš. Amen.

Modlitební procesí z Nenakonic ponese v sobotu 31.8. na mši svatou do nedalekého poutního kostela kopii milostného obrazu Panny Marie Dubské.

Důvodem této novodobé tradice je skutečnost, že právě z kapitulního sídla v Nenakonicích uctívaný obraz Matky Boží historicky pochází. Díky atmosféře ztišení v menším společenství nabízí předvečer slavnosti ideální příležitost k duchovnějšímu prožití hlavní dubské pouti. Trasa procesí měří sotva dva kilometry a vychází s muzikou v 18 hodin od místa, kde obraz Panny Marie původně visel (dnes socha anděla).

Připojit se k nám můžete kdekoli po cestě, nebo i na mši svaté v kostele od 19 hodin.

Srdečně zve
účastník pouti

otec Tomáš