František povzbuzoval, abychom v lásce následovali příklad Ukřižovaného Ježíše. „Je v něm láska a odvaha dát svůj život až do konce, bez polovičatých řešení. Zamiřme vysoko, nenechme dny svého života plynout jako epizody z telenovel,“ vyzval papež.

Na lavičce náhradníků se nedá žít

Když sníte o lásce, nevěřte na zvláštní efekty, věřte v to, že každý z vás je jedinečný. Sněte o kráse, která přesahuje zdání a trendy. Sněte beze strachu o tom, že založíte rodinu, o narození a výchově dětí, o tom, že strávíte svůj život sdílením všeho s druhým člověkem, který se nestydí za vaše slabosti, protože je s vámi, který vás přijímá a miluje, který vás miluje takové, jací jste,“ řekl František. – Velké sny nejsou drahá auta, módní oblečení nebo dovolená. Neposlouchejte ty, kdo vám prodávají iluze: jsou to manipulátoři štěstí. Byli jsme stvořeni pro větší radost: Každý z nás je jedinečný a je na světě proto, aby se cítil milován ve své jedinečnosti a aby miloval druhé tak, jak to za něj nikdo jiný nemůže udělat. Není možné žít vsedě na lavičce jako náhradníci.

František poukázal na to, že mnoha mladým lidem se dnes může zdát, že ačkoli žijeme ve světě, kde se hodně mluví o lásce, obecně platí, že „každý myslí jen na sebe“. „Nepodvolujte se zlu,“ vyzval papež.

Neposlouchejte specialisty na stížnosti

Nenechte se dusit smutkem nebo rezignovanou sklíčeností lidí, kteří říkají, že se nikdy nic nezmění. Pokud tomu věříte, onemocníte pesimismem. Vnitřně zestárnete, přestože jste mladí. Dnes je tolik sil namířených proti jednotě, tolik je těch, kdo obviňují všechny a všechno, kdo zesilují to, co je negativní, specialistů na stížnostii,“ řekl Svatý otec. – Neposlouchejte je, protože stížnosti a pesimismus nejsou křesťanské, Pán si oškliví smutek a sebelítost. Nejsme stvořeni k tomu, abychom žili se skloněnou hlavou, ale abychom pozvedali svůj pohled k nebi.

František zdůraznil, že bezpečným lékem na zlo, kterému podléháme, je zpověď.

Otec nám odpouští každý hřích

Když se vás zeptám: „Na co myslíte, když jdete ke zpovědi?“, jsem si odpovědí téměř jistý: „Na hříchy.“ Ale – ptám se – jsou hříchy skutečně podstatou zpovědi? Chce Bůh, abys k němu přišel a myslel na sebe, na své hříchy, nebo na něj? Co je středem, hříchy, nebo Otec, který vše odpouští? Člověk nepřichází ke zpovědi jako potrestaný člověk, který se musí pokořit, ale jako dítě, které běží, aby přijalo Otcovo objetí, vysvětlil papež. – A Otec nás pozvedá v každé situaci, odpouští nám každý hřích. Dám vám malou radu: po každé zpovědi se na chvíli zastavte a vzpomeňte si na odpuštění, které jste obdrželi. Chraňte si tento pokoj ve svém srdci, tuto svobodu, kterou cítíte ve svém nitru.

Zdroj: Vatican News