Farní mušle

Čeští a moravští biskupové se ve svém společném listu zamýšlejí nad tím, proč není pro Českou republiku žádoucí, aby její Parlament  ratifikoval mezinárodní dohodu, která se tváří, že bude bojovat proti násilí na ženách. 

Bratři a sestry,

(…) Jakkoli je třeba principiálně vítat všechny snahy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, nesmí se tak dít na úkor zastínění a zpochybnění přirozeného řádu. V posledních letech se objevují snahy spolu s řešením problému násilí na ženách nastolit i nový pohled na roli člověka, který je ale neslučitelný s přirozeným zákonem, zdravým rozumem a křesťanskou zkušeností. Jsme přesvědčeni, že tímto směrem se nešťastně vydává i takzvaná Istanbulská úmluva, která staví muže a ženu do zásadní opozice a veškeré chování vůči ženám chce vidět jen ve světle historicky nerovného poměru sil mezi muži a ženami. Tato mezinárodní úmluva, jejíž ratifikace bude v nejbližší době projednávána v Parlamentu ČR, stejně jako v dalších evropských zemích, vytváří svým širokým pojetím genderové identity, které není zakořeněné v přirozeném řádu, prostor pro zpochybnění základních společenských daností. S tímto trendem nesouhlasíme a nepřejeme si, aby ratifikací Istanbulské úmluvy bylo ohrožujícím způsobem zasaženo do života státu a jeho institucí, zvláště škol, ale i do života rodin a jednotlivců.

Celý text společného listu biskupů

---

Podrobnosti k tématu Istanbulské úmluvy

Reportáž Katolického týdeníku

---

Diskuze v Evropském parlamentu

Stanovisko europoslankyně Michaely Šojdrové

---

Jednoznačný postoj křesťanských církví na Slovensku už v této záležitosti dosáhl příkladných úspěchů při mobilizaci veřejného mínění včetně svědomí většiny tamních zákonodárců.

Video-přednášky P. Mariána Kuffy

Nebezpečí gender ideologie 
Zastavme zlo z Istanbulu (duben 2018)

Slovenský TV magazín Orientácie

Zlo z Istanbulu a boj o Slovensko

---

Nejednoznačný postoj křesťanů v České republice je patrný z vysílání Rádia Proglas, které se ve svém zpravodajství snaží prezentovat kritiku Istanbulské úmluvy – navzdory varovnému hlasu ČBK – jako zbytečně hysterický „názor“ části veřejnosti.

Komentář týdne: Istanbulská úmluva očima právničky

---

Online petice proti ratifikaci Istanbulské úmluvy v ČR

My, níže podepsaní, vyzýváme premiéra České republiky Andreje Babiše a Vládu České republiky, aby zabránili ratifikaci „Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí“ (dále jako Istanbulská úmluva), protože skutečné potírání násilí na ženách neřeší a pouze vede k dalšímu protlačení genderové ideologie s drastickými dopady na vytváření tradičních – tedy heterosexuálních – rodin.

Celý text petice

Otec Tomáš petici podpořil dne 16. 5. 2018
s následujícím odůvodněním:

Podepisuji, protože jsem po vyslechnutí různých hodnocení nabyl jednoznačné přesvědčení o zbytečnosti a škodlivosti Istanbulské úmluvy v našem právním řádu.

---

Petice formou papírových archů

Na základě doporučení otce biskupa Antonína Baslera
podporujeme také petici spolku Středoevropská Inspirace,
za kterou stojí bývalá poslankyně za ČSSD, paní Nina Nováková.

Blíží se 6. neděle velikonoční (6.5.), která bude v katolické církvi věnována modlitbám za pronásledované křesťany.

Organizace monitorující pronásledování, se shodují, že křesťané jsou nadále nejpronásledovanější náboženskou skupinou. Náboženská svoboda je porušována ve více než stovce zemí světa a situace se celkově spíše zhoršuje. Komunistický útlak věřících se přenesl i do 21. století. Ve více než miliardové Číně jsou podle pozorovatelů represe nejhorší od doby „kulturní revoluce“. Komunisté pronásledují křesťany také ve Vietnamu, či na Kubě, ale opravdu zle je v Severní Koreji, kde mučednická smrt hrozí všem křesťanům. Ačkoliv ze zemí vedených marxistickou ideologií přicházejí špatné zprávy, je celosvětově hlavní příčinou útlaku náboženský fundamentalismus. Zdrojem pronásledování není ale jen islám. Počet útoků na křesťany roste také v hinduistické Indii a budhistické Barmě nebo na Srí Lance. Tam bylo za posledních pět let zaznamenáno 395 útoků, často ze strany budhistických mnichů.

Formy pronásledování se pohybují od nenásilné právní diskriminace a sociálních nevýhod až k přímému násilí a terorismu.  S rostoucím  sektářským terorismem se setkáváme zejména v pásmu muslimské většiny,  která se táhne od severní Nigérie na západě, přes islámskou středovýchodní oblast až po Indonésii na východě. Organizace jako Boko Haram, Aš Šabáb, Al Kaida, An Nusra, Hamas, IS, Tálibán, Abú Sajjáf, a mnoho dalších, spáchaly od září 2001 desítky tisíc útoků. Nekonečnou  řadu  útoků odsuzují i vrcholní představitelé islámu. Ti ale zároveň prosazují zákony, které vycházejí z islámského práva šaría. Kromě trestání odpadlictví od islámu je to např. zákaz evangelizace. Té evangelizace, která je esencí existence církve Kristovy.   Svobodu slova napříč celým islámským světem blokuje i zákaz „rouhání“. Jde o účinný nástroj k potírání jakékoliv kritiky islámu a je namířen především proti umírněným  muslimům a příslušníkům náboženských menšin. 

Zvláště tragická je pak situace křesťanů v zemích Blízkého a Středního východu. Destabilizace regionu po americké invazi do Iráku a s příchodem Arabského jara přinesla vzestup vlivu radikálních džihádistických skupin a rozpoutání občanských a náboženských válek. S velkou starostí sledujeme osud křesťanů v oblastech, kde křesťanství vzniklo a kde starobylým křesťanským církvím  hrozí zánik.

Je až zarážející, jak „hlasitě“ mlčí o globálním útlaku křesťanů nejen politici a média, ale často také představitelé západních církví.  Církve investovaly mnoho energie do mezináboženského dialogu a bojí se ho narušit např. kritikou islámské nadřazenosti  a poukázáním na islámský útlak křesťanů. Je za tím pochopitelná snaha dál nezhoršovat situaci křesťanů. Vidíme ale, že se tento přístup neosvědčil – křesťané jsou ve stále větším nebezpečí a navíc jejich situace zůstává světové veřejnosti utajena. Také snaha domluvit se za cenu ústupků s vůdci komunistických režimů nepřinesla v minulosti mnoho dobrého.

Pro  křesťany je tu ale zvláštní povinnost vyplývající z evangelia. Křesťan je křtem začleněn do těla Kristova a „Trpí – li jedná část, trpí s ní části všechny“ ( 1. Kor 12:26). V praktické rovině dochází k tomu, že křesťané jsou často jediní, kdo mohou pomoci. A když je někdo v pozici jediného, kdo může pomoci, pak musí….

S novou formou měkkého „soft“ pronásledování křesťanů se setkáváme také na Západě. Papež Jan Pavel II. ve svých dokumentech často hovořil o kultuře smrti. V encyklice Evangelium vitae varuje Jan Pavel II. před zvrácením demokracie v určitou formu totality. Stát, který se odvažuje rozhodovat o životě slabých a bezbranných, ve spektru od dítěte dosud nenarozeného až po starce, není už „společným domem“, ale tyranií. Křesťané, kteří hájí život proti kultuře smrti jsou pak obviňováni, že porušují  pseudo lidská práva (na potrat, eutanázii, sňatek homosexuálů) a otvírá se tak cesta k jejich perzekuci.

Náboženská svoboda je jednou ze základních lidských svobod a její hájení  je nezbytné pro zachování lidské důstojnosti. Tam, kde svoboda svědomí není dodržována, dochází k erozi ostatních svobod.

Kardinál Robert Sarah nás vybízí k modlitbám: „Jak přetrvat pronásledování? Díky modlitbě. Kristus nám říká: beze mne nemůžete činit nic. Buďte lidmi modlitby! Choďte do kostela, modlete se doma, proste o Boží sílu, scházejte se, buďte nezlomní ve víře. Spojujte se a braňte svoji víru“

Přidejme se tedy alespoň o 6. neděli velikonoční!

Monika Kahancová
výkonná ředitelka  CSI ČS

---

Křesťanská mezinárodní solidarita ČS z.s.
Husovo nám. 1236
549 01 Nové Město nad Metují

http://cr.csi-int.org/
csi@csi-cr.cz
tel.:737 852 903

Rod Dreher (1957) je americký křesťanský publicista, spisovatel a bloger.  Na internetových stránkách The American Conservative se věnuje řadě kulturních, politických a náboženských témat. Sleduje zejména vztah mezi křesťanstvím a většinovou společností, která se v rostoucí míře od svých duchovních kořenů odvrací. Je autorem několika knih o životě v rodné Louisianě, o dílu Danta Alighieriho i o politické scéně v USA. Jeho poslední dílo Benediktova cesta bylo v prestižním deníku The New York Times označeno za „nejdiskutovanější a nejdůležitější náboženskou knihu desetiletí“.

**

O knize Benediktova cesta

Svatý Benedikt se před staletími rozhodl vyjít ven z kolabujícího antického velkoměsta a založit na okraji barbarstvím pohlcované civilizace první benediktinský klášter, kontrakulturní komunitu, již označil za „ školu služby Pánu“. Díky této jeho volbě, kterou následovali mnozí další, přečkalo křesťanství temná staletí, než se Evropa – i skrze to, co pro ni benediktini uchovali – mohla během vrcholného středověku vzepnout k novým kulturním výšinám.

Současný Západ se podle Drehera v rostoucí míře odvrací od svých křesťanských kořenů a přes svou technologickou vyspělost se propadá do barbarství, kam ho církev nesmí svým přitakáváním následovat. Naopak, aby si uchovala prorocký hlas a mohla dál plnit svůj úkol v podobě hlásání evangelia světu, potřebuje nyní strategický ústup. Namísto ztrácení sil marnými snahami o oslovení většiny je třeba zachránit věrohodnost vydávaného svědectví péčí o kořeny.

Provokující a inspirující postřehy Roda Drehera, jak křesťansky žít v postkřesťanské době, zaznamenaly okamžitě po americkém vydání knihy v březnu 2017 vlnu kritického zájmu, který dosud neutuchá.