Archiv pro rubriku: Církev ve světě

Ježíšův Otčenáš v podání ruského emigranta

Simon Khorolskiy je zpěvák žijící ve státě Washingtonu, kde bydlí se svou ženou a 5 malými dětmi. Jak již jméno napovídá, narodil se v ruské rodině, která v roce 1992 emigrovala do Spojených států – v té době mu byly 2 roky. Simon tvrdí, že hudba byla vždy součástí jeho života. O své tvorbě říká: „Poté, co mě náš Pán spasil a rostl můj osobní vztahu k němu, mě obdařil vášní zpívat a skládat hudbu k Jeho slávě. Je pro mě velkou ctí a výsadou, že se každý den probouzím a mohu se hudbou živit. Velkou inspiraci pro nové písně nacházím v Bibli, mnohé z nich se zrodily při rozjímání nad Božím slovem. Kromě toho je severozápadní Pacifik plný majestátních Božích přírodních krás, které se objevují v mých videoklipech. Neustále mě motivuje k chvále a uctívání Stvořitele. Můj úkol je jednoduchý: Aby se evangelium prostřednictvím mého zpěvu dotklo mnoha dalších duší.“

Zdroj: hudba.signaly.cz

Úkon zasvěcení Ruska a Ukrajiny Panně Marii

Maria, Matko Boží a Matko naše, v této přetěžké hodině se utíkáme k tobě. Ty jsi Matka, miluješ nás, znáš nás a víš o všem, co nám leží na srdci. Matko milosrdenství, tolikrát jsme zakusili tvou starostlivou péči, tvou přítomnost, přinášející pokoj, protože nás pokaždé přivedeš k Ježíši, knížeti Pokoje.

Zbloudili jsme na cestě pokoje. Zapomněli jsme na poučení z tragédií uplynulého století, na miliony padlých obětí světových válek. Nedostáli jsme závazkům, které jsme na sebe jako Společenství národů vzali, zrazujeme touhy po míru a naději jednotlivých národů a mladých lidí. Roznemohli jsme se žádostivostí, uzavřeli jsme se do svých nacionalistických zájmů, zatvrdili jsme se svou lhostejností, paralyzovali se egoismem. Zalíbilo se nám ignorovat Boha, žít ve svých lžích, živit svou agresivitu, utiskovat lidské životy a hromadit zbraně. Přitom všem jsme zapomněli, že jsme ochránci svého bližního, ochránci společného domova světa. Válkou jsme zpustošili zahradu Země, hříchem jsme zranili srdce našeho Pána, který si přeje, abychom si byli navzájem bratry a sestrami. Vůči všem a vůči všemu jsme se stali netečnými, s výjimkou svého já. Se zahanbením voláme: Odpusť nám, Pane!


Uprostřed bídy hříchu, vyčerpanosti a slabosti, tajemství nespravedlnosti zla a války, nám ty svatá Matko, opakuješ, že Bůh nás neopouští, naopak na nás stále láskyplně hledí, v touze odpustit nám, pomoci nám znovu vstát. Vždyť nám daroval Tebe a ve Tvém Neposkvrněném srdci vytvořil útočiště pro církev a pro lidstvo.


Byla jsi nám dána z Boží dobroty, abys nás v těch nejdrsnějších zvratech dějin vedla za ruku. Utíkáme se proto k tobě, tlučeme na dveře tvého srdce my, tvé milované děti, za kterými se neúnavně v každé době vydáváš a zveš je, aby se obrátily. Přijď na pomoc v této temné hodině a povzbuď nás. Zopakuj každému z nás: „Cožpak tu nejsem já, tvoje matka?“ Ty dokážeš zlomit okovy našeho srdce, strhnout hradby naší doby. V tebe vkládáme svou důvěru. Máme jistotu, že zvláště ve chvíli zkoušky neodmítneš naše úpěnlivé prosby a přispěcháš nám na pomoc.


Tak tomu bylo i v Káně Galilejské, kdy jsi uspíšila hodinu Ježíšova zásahu a ukázala tak světu jeho první znamení. Když se svatební slavnost proměnila ve smutek, řekla jsi: „Už nemají víno“ (Jan 2,3). Pověz to znovu Bohu, Matko, protože víno naší naděje se vyprázdnilo, radost pohasla, bratrství se rozptýlilo. Provinili jsme se proti lidskosti, poničili jsme mír. Stali jsme se schopnými jakéhokoli násilí, jakékoli destrukce. Naléhavě potřebujeme tvou mateřskou pomoc.


Přijmi tedy, Matko, tuto naši úpěnlivou prosbu.
Hvězdo mořská, nedopusť, abychom ztroskotali v bouři války.
Archo nové úmluvy, buď inspirací našim plánům a cestou ke smíření.
Země Nebe, přiveď na svět znovu Boží svornost.
Uhas nenávist, umlč mstu, nauč nás odpuštění.
Osvoboď nás od války, uchraň svět jaderné hrozby.
Královno růžence, oživ v nás touhu po modlitbě a po lásce.
Královno lidské rodiny, ukaž národům cestu bratrství.
Královno míru, získej světu mír.
Kéž tvůj pláč, Matko, pohne naším zatvrzelým srdcem. Slzy, které jsi pro nás vylila, ať dají znovu rozkvést tomuto údolí, které spálila naše nenávist. I když řinčení zbraní neutichá, tvá modlitba ať nás dovede k pokoji. Svou mateřskou dlaní se dotkni všech trpících, všech, kdo prchají uprostřed bombardování. Ve své mateřské náruči potěš ty, kdo jsou nuceni opustit svůj domov, svou zem. Tvé bolestné srdce ať v nás probudí soucit a pomůže nám otevřít naše domovy, abychom se ujali zraněných a odvržených lidí.


Svatá Boží Matko, stojící pod křížem, Ježíš pohleděl na učedníka stojícího vedle tebe a řekl ti: „Hle, tvůj syn“ (Jan 19,26). Svěřil ti tak každého z nás. Učedníkovi, a v něm každému z nás, řekl: „Hle, tvá matka“ (verš 27). Matko, toužíme tě nyní přivést do svého života a do svých dějin. Lidstvo, zničené a ztrápené, stojí pod křížem spolu s tebou. Chce se svěřit tobě, skrze tebe se zasvětit Kristu. Ukrajinský národ a ruský národ tě s láskou uctívá, k tobě se utíká. Pro ně, a pro všechny národy ničené válkou, hladem, nespravedlností a bídou, zní tlukot tvého srdce.


Matko Boží a Matko naše, proto se svěřujeme tobě a zasvěcujeme tvému Neposkvrněnému srdci nás samotné, církev a celé lidstvo, zvláště Rusko a Ukrajinu. Přijmi tento náš úkon, který vykonáváme s láskou a důvěrou, dej, ať skončí válka, zajisti světu mír. Tvé „ano“, které jsi ze srdce vyslovila, otevřelo brány dějin Knížeti pokoje. Věříme, že skrze tvé srdce se znovu vrátí mír. Tobě proto zasvěcujeme budoucnost celé lidské rodiny, potřeby a očekávání lidí, úzkosti i naděje světa.


Skrze tebe ať se na zemi rozhostí Boží milosrdenství a pokojný tep míru začne znovu pulsovat v našich dnech. Ženo, která jsi opakovala své „ano“, na kterou sestoupil Duch Svatý, uveď nás do Božské harmonie. Ty, která jsi životodárným pramenem naděje, napoj naše žíznívá srdce. Ty, která jsi utvářela Ježíšovo lidství, učiň z nás tvůrce společenství, ty, která jsi kráčela po našich cestách, doveď nás na stezku pokoje. Amen.

Diplomatická iniciativa arcibiskupa Graubnera

Olomoucký arcibiskup a předseda ČBK Jan Graubner zaslal dnes jménem českých a moravských biskupů list adresovaný moskevskému patriarchovi Kirillovi, ve kterém jej vyzývá, aby se okamžitě zasadil o ukončení válečného konfliktu.
 

„Současná invaze ruských vojsk na Ukrajinu a konflikt mezi Ruskou federací, Ukrajinou a Běloruskem je v přímém rozporu s naší vírou, která hlásá, že máme stejnou důstojnost, že jsme bratři a sestry a že jsme bližní,“ stojí v úvodu dopisu předsedy ČBK Jana Graubnera, ve kterém se obrací se na nejvyššího představitele ruské pravoslavné církve patriarchu Kirilla.

„Proto Vás naléhavě prosím a žádám, abyste využil svého vlivu a jako nejvyšší duchovní představitel v zemi se zasadil o okamžité ukončení válečného konfliktu, při němž je proléváno tolik krve…Násilí není argument a válku si nepřejeme,“ píše olomoucký arcibiskup.

V závěru uvádí, že katolická církev v České republice se společně s dalšími křesťany úpěnlivě modlí za mír na Ukrajině a pomáhá všem, kteří jsou tímto válečným konfliktem zasaženi.

Zdroj: cirkev.cz
Publikováno: 3. 3. 2022 11:15

Kyjevský nuncius: Lidé hledají útočiště před bitvou

Arcibiskup Visvaldas Kulbokas zůstává na nunciatuře v ukrajinském hlavním městě, kde sdílí osud milionů civilistů, kteří hledají útočiště před bitvou, jež se ve městě rozvinula: “Zajímalo by mě, jak si lidé za několik dní poradí s nemocnými a s jídlem, jak budou reagovat děti, které utrpěly toto násilí? Jako křesťan se snažím všem pomáhat, aby věřili v bratrství a úctu k druhým”, řekl vatikánským médiím.
 
 

Alessandro De Carolis – Vatican News

Vaše Excelence, s velkým znepokojením a bolestí sledujeme, co se děje na Ukrajině. Jste v Kyjevě, který se stal dějištěm bojů: co nám můžete říci o situaci, kterou zažíváte?

Toto je moje hlavní starost: Kyjev, kde jsem a odkud mluvím, je velké město s necelými třemi miliony obyvatel a v těchto dnech je zcela ochromeno válečnými událostmi. Kromě raket, které prolétávají kolem, a lidí, kteří se ukrývají, jak jen mohou, ve sklepích a podzemních stanicích metra, mě napadá otázka: Co dělají nemocní? Nemocní s jakýmkoli druhem nemoci, protože se těžko pohybují, těžko se dopravují, těžko hledají péči… Jak to dělají?

Zprávy přicházející z Ukrajiny vykreslují Kyjev jako město duchů, kde je nyní kromě zdravotní péče obtížné sehnat také jídlo a vodu…

Ano, protože všichni věděli, že se blíží těžké dny, snažili se nahromadit zásoby potravin, ale ty vydrží jen několik dní, takže vyvstává otázka: co se stane, když bude tato situace trvat déle? Protože teď není možné dostat k zásobám a je riskantní zůstávat v bytech, ve společných prostorách… Dokonce i my, na nunciatuře, se snažíme pobývat v nižších patrech, kde je menší riziko zásahu. A tak je ještě těžší vyjít ven a najít nějaké otevřené obchody, ale nezdá se mi, že by byly otevřené nebo že by byly schopné se zásobovat, protože i silnice jsou odříznuté… Co bude za pár dní, je velká otázka.

Vidíme fotografie a videa lidí, kteří se uchýlili do sklepů a podzemních tunelů, zejména mnoha žen a dětí, které jistě nechápou, co jim náhle narušilo život…

To je další velká otázka. Jakou budoucnost my, dospělí, připravujeme těmto dětem? Dospělý člověk se totiž možná dokáže prodrat utrpením, ale dítě… Už jsem se setkal s lidmi v Itálii a dalších evropských zemích, kteří vyrůstali za druhé světové války a dodnes z toho mají trauma… Dnes ráno jsem přemýšlel o dětech z Kyjeva: až vyrostou, jaký postoj budou mít k ostatním, když prožily první dny, měsíce, roky svého života pod palbou, pod raketami? To je další velmi důležitá otázka…

Jak se vám všem daří na nunciatuře?

Na nunciatuře víme, že se nacházíme v obytné rezidenční čtvrti, a proto nejsme bezprostředně vystaveni tomu, co se děje na hlavních městských tepnách. Slyšíme však prolétávající rakety, výbuchy, boje v okolí… I my, zaměstnanci nunciatury, jsme v nižších patrech, připraveni uchýlit se do suterénu, kdybychom viděli, že je to náhle nezbytné. Modlíme se za sebe, za druhé, za mír, za obrácení všech.

K čemu byste rád vyzval?

Spíše než výzvu pokládám Bohu otázku: Co mi v této situaci říká věčný Bůh? Co mám se sebou dělat? A jako křesťan chápu, že se neděje nic, co by bylo skryto před Pánem Ježíšem, a že i v tak těžké situaci je mým posláním usilovat o vlastní obrácení, ale také se snažit pomáhat druhým. „Ostatní“ znamená „všichni“: aby se obrátili a dokázali zajistit nejen mír, ale i bratrství a vzájemnou úctu.

Církev se modlí za mír na Ukrajině a na výzvu papeže Františka se za něj bude modlit zvláště 2. března…

Pro nás je 2. březen ještě daleko, musíme se ho dožít. Modlíme se za mír v každé chvíli, protože nás k tomu tento okamžik podněcuje, vyvolává tuto intenzivní modlitbu, která se svěřuje Pánu a Panně Marii, Matce všech: Matce všech, nejen křesťanské církve. Jako křesťané víme, že muslimové mají k Panně Marii velkou úctu, a proto se připojme také k jejich modlitbě, aby se Panna Maria za nás všechny přimlouvala.