Archiv rubriky: Církev ve světě

Z deníku pozorného delegáta na evropském synodálním shromáždění

Milí přátelé, rád bych se s vámi podělil o pár dojmů z nedávno skončeného kontinentálního synodálního setkání v Praze (5. – 12. 2.). Budu se snažit psát další řádky velmi otevřeně, ale přitom – doufám – nikoliv neobjektivně. Předem se omlouvám za délku následujícího textu, ale považuji za potřebné vám vše sdělit. Když jsem se asi před půl rokem dozvěděl, že bych měl být jedním z delegátů, snažil jsem se tohoto úkolu zříct a předat jej jinému člověku, který není knězem a má v církvi jiné místo (mimo jiné proto, aby někteří kritici neříkali, že to zůstalo „věcí kněží“, ale zejména pro to, aby byl viditelný někdo jiný). Po několika mých připomínkách mi bylo řečeno, že už je tak rozhodnuto a ať to prostě přijmu. Nebudu zamlčovat, že jsem se po těchto peripetiích na toto setkání přeci jen začal těšit: kvůli ničemu jinému než kvůli tomu, že – asi všichni – si uvědomujeme, že pro katolickou církev se otevírá možnost nové doby, nové komunikace Kristova evangelia a vlastního života jako společenství církve k lidem naší současnosti.

Piero Coda, jeden z excelentních italských teologů, který se v současnosti věnuje teologii synodality, řekl před pár měsíci, že Synoda o synodalitě je „největší událostí katolické církve od II. vatikánského koncilu“. Myslím, že každému z nás je hloubka tohoto tvrzení měsíc po měsíci jasnější. Včerejší ukončení a schválení závěrečného dokumentu v Praze mi to jen potvrzuje. Já osobně bych přidal (doufám, že ne úplně „naivně“, ale že to mohu říct po letech věnování se studiu II. vatikánského koncilu, jeho ekleziologii a procesu aktualizace/zbrzdění koncilních rozhodnutí v posledních desetiletích) že se konečně II. vatikánský koncil začíná uskutečňovat a to zejména v 1) jeho pohledu na všeobecné kněžství věřících, 2) otázce ekumenismu – katolicity (tj. jednoty církve v její rozmanitosti), 3) otázce vztahu církve a současného člověka/kultury. Všechny tyto prvky byly (teoreticky) nastíněny II. vatikánským koncilem, bohužel jejich praktické důsledky se úplně nedočkaly světla světa.

Pracovní část setkání v Praze trvala od pondělí do čtvrtečního poledne. Od pondělí do středy byl rytmus práce následovný: probíhaly části věnované přednesu národních podnětů ze stran delegátů a část věnovaná „jazykovým skupinám“. Tyto jazykové skupiny se organizátoři snažili vytvořit tak, aby se v žádné skupince nesetkali dva delegáti ze stejného národa. V naší skupince byli dvě řeholnice, jeden člen komunity Taizé, jeden kardinál, jeden biskup, jeden kněz, zástupce organizace Justice and Peace, lidé se zkušeností s prací s mladými atd. Již druhý den se vytvořila docela příjemná atmosféra sdílení. Nicméně – a to mi bylo líto – závěry naší skupinky zůstaly poněkud obecné, i když jsme byli předposlední den jednání nabádání k tomu, abychom konkretizovali a vyčíslili jasné priority… Při prezentaci dalších jazykových skupinek na tom některé byly podobně.

V průběhu minulých dnů bylo při jednáních znát – ať přiznaně nebo ne – napětí mezi západní a východní Evropou v jistých otázkách. Všichni se ale shodují na tom, že katolická církev potřebuje inovovat slovník jakým promlouvá a také způsob jakým používá autoritu (a co to vlastně znamená a kdo je nositelem autority).

Osobně to vnímám následovně:
Jsme zhruba 100-80 let od doby, kdy v katolické církvi ve Francii a v Německu vznikl myšlenkový proud, kterému (cca ve 40. a 50. letech 20. století) byl dán název (tehdy velmi výsměšný) nouvelle théologie. Jeho zastánci byli tehdy označování za inovátory a modernisty a to až do začátku II. vatikánského koncilu, kdy se tito – mnozí církví oficiálně odmítnutí – myslitelé stali důležitými představiteli a přispěvateli textů II. vatikánského koncilu (patřili tam taková jména, jak jsou např. Joseph Ratzinger, Henri de Lubac, Yves Congar… lidé, kteří jsou dnes vnímáni za velké MYSLITELE KATOLICISMU, i když tehdy byli vnímáni za „odpadlíky“). Říkám si, že v současných letech možná prožíváme to samé… jako lidé rádi vidíme jen „teď“ a zapomínáme na historické souvislosti… ale přeci jen: není právě tato zkušenost nouvelle théologie čímsi, co nám ukazuje, že pravdivou reakcí na otázky dnešního světa není „zablokování se“, ale hledání cest, jak vyjádřit víru – naprosto radikální vrhnutí se do Kristovy náruče – dnešními slovy a jak ji dnešním způsobem žít?

Přeji vám všem požehnané dny
P. Josef Mikulášek, delegát za ČR

Kam se letí na setkání mládeže? No přece do Portugalska

Světový sraz mladých s papežem Františkem bude letos na začátku srpna (1. – 6. 8.) v hlavním městě Lisabonu. Z olomoucké arcidiecéze je tam už přihlášeno přes 500 poutníků ve věku od 16 do 30 let. Mladší 18 let potřebují souhlas dospělého člena výpravy, který se za ně zaručí.

Přihlašování stále probíhá, ale z organizačních důvodů je pravděpodobné, že brzy bude pro české účastníky určen konečný termín přihlášky. Jedou i mladí z Přerova. Jestli tě to láká, neváhej a přidej se k nim.

SLEVA PRO POUTNÍKY Z NAŠÍ FARNOSTI

Členové naší farnosti mohou na faře DO KONCE ÚNORA požádat o finanční příspěvek do výše 25% z ceny (max. 5.500,- Kč). Podmínkou získání tohoto příspěvku je příslib modlitby za děti a mládež z děkanátu Přerov během pobytu na setkání, zvláště pak během závěrečné sobotní vigilie se Svatým otcem.

CO JSOU SVĚTOVÉ DNY MLÁDEŽE ?

Základní cena pobytu (31. 7. – 7. 8.) na jednu osobu a bez zajištěné letenky činí 8.000,- Kč. V případě varianty pobytu na celý program včetně přípravného týdne v portugalských diecézích (26. 7. – 7. 8.) zaplatí účastník bez dopravy 10.000,- Kč. Z finančních důvodů je vhodné objednávat letenky samostatně v malých skupinách. Zatím je ale stále možné přidat se také do skupinového letu, který zajišťuje Sekce pro mládež ČBK. Cena pobytu se společnou letenkou činí v tuto chvíli 20.000, resp. 22.000,- Kč. Podrobnosti ZDE

OFICIÁLNÍ VIDEOKLIP HYMNY SDM 2023

Píseň inspirovaná tématem Světového dne mládeže v Lisabonu 2023 [„Maria se vydala na cestu a spěchala (Lk 1,39)“] pojednává o Mariině „ano“ a o jejím spěchu na setkání se sestřenicí Alžbětou, přesně jak říká biblický verš.

Text písně „Há Pressa no Ar“ napsal kněz João Paulo Vaz a hudbu složil Pedro Ferreira, učitel a hudebník, oba z diecéze Coimbra ve střední části Portugalska. Aranžmá provedl hudebník Carlos Garcia.

Znělka byla nahrána ve dvou verzích: v portugalštině a v mezinárodní verzi, která sdružuje pět jazyků (portugalštinu, angličtinu, španělštinu, francouzštinu a italštinu).

ČESKÁ VERZE (1) ČESKÁ VERZE (2)

Při zpěvu této ústřední písně jsou mladí lidé z celého světa vyzváni, aby se ztotožnili s Marií, disponovali se ke službě, k misii a k proměně světa. Text písně také evokuje oslavu Světových dnů mládeže a radost, která přichází od Ježíše.