Archiv autora: Didymos

Přezdívka Didymos patří otci Tomášovi, duchovnímu správci naší farní rodiny.

Nechtěné dveře

Psal je šestnáctý červen a ve farnosti Citov se konala oslava svátku Božího Těla. Už podruhé jsme při této příležitosti pořádali nedělní mši svatou pod širým nebem v parku před zámkem, abychom pak s Ježíšem v Nejsvětější svátosti putovali aspoň kousek cesty obcí do kostela. Příjemné bylo zjištění, že se nám nebe mírně zatahuje, aby věřící na lavičkách neseděli na přímém slunci. V kázání jsem tentokrát věnoval pozornost trvalé přítomnosti Pána Ježíše ve svatostánku a podmínkám, za jakých je možné Eucharistii v kostele uchovávat. Církev od nás mimo jiné očekává, že každý kostel se svatostánkem bude místem opravdové úcty ke Kristu a modlitby věřících i mimo bohoslužby. Z tohoto hlediska je důležité, aby měli kolemjdoucí do kostela přístup alespoň natolik, aby na svatostánek dobře viděli a mohli před ním svěřit Pánu Ježíši svůj život. Zatímco v Brodku a v Rokytnici je tato možnost zajištěna, citovský kostel zůstává zatím mimo bohoslužby zavřený, přestože kolem něj chodí dost lidí na hřbitov.

Po mši svaté následoval dle tradice božítělový průvod s družičkami zarámovaný do slavnostní adorace na oltáři před zámkem a v kostele. Jakmile procesí dorazilo do kostela a slavnost skončila, strhla se venku silná fujavice spojená s bouřkou a přívalovým deštěm. Vzniklý průvan prudce přibouchnul velké dřevěné dveře, které v citovském kostele oddělují předsíň od zimní kaple. Ekonomická rada farnosti už před časem naplánovala výměnu těchto dveří za nové, provedené v podobném stylu. Nikdo z nás nečekal, že přibouchnutí dveří při bouřce způsobí cvaknutí starého a nepoužívaného zámku, což vedlo k okamžitému „uvěznění“ části věřících v předsíni. Dříve než se za použití mírného násilí podařilo dveře znovu otevřít, byli už lidé většinou doma na obědě dešti navzdory. Tehdy jsem si jasně uvědomil souvislost této události s kázáním u zámku a trochu zahanbeně prohlásil: „Pán Ježíš tady takové dveře nechce!“ Od té doby přemýšlíme nad tím, jak ponechat kostel přes den zabezpečený a zároveň umožnit návštěvníkům návštěvu svátostného Spasitele. To však ještě není celé poučení z krizového vývoje. Když jsem tuto svou čerstvou zkušenost převyprávěl duchovnímu vůdci, otcovsky mě napomenul: „Tomáši, snaž se být pro Boha oslovitelný, aniž by musel bouchat dveřmi.“

Odpoledne po Božím těle se v Císařově konala mimořádná party, pojatá jako dárek pro pana faráře k jeho letošním čtyřicátinám. Milí farníci, musím uznat, že se vám setkání, na kterém organizačně spolupracovala spousta lidí z různých obcí, moc povedlo. Měl jsem upřímnou radost z každého člověka, který si na nás udělal čas i z Vašich květinových, hudebních, cukrářských, liturgických, dramatických, gastronomických, památečních a jiných pozorností vůči mně. Potěšilo mě také, že jste do Císařova pozvali i moje rodiče, kteří si ten veselý farní mumraj podle svých slov velmi pěkně užili. Klobouk dolů! Fotky z této krásné neděle najdete uvnitř Kaštánku.

Žehná vám otec Tomáš

KE STAŽENÍ: Kaštánek 3_2019

Prázdniny s Bohem

Při velkém úklidu našli kluci tatínkův skautský deník. Bylo v něm napsáno mnoho příhod z doby,  kdy byl tatínek takový kluk, jako jsou teď oni. Většina příběhů byla doplněna také kresbami  nebo fotografiemi. Kluci docela zapomněli na uklízení a věnovali se četbě deníku. Tatínkova  dobrodružství se před nimi rozvíjela tak živě, jako by je prožívali sami. Ani si nevšimli, že za nimi přišel tatínek a s úsměvem je pozoruje. „Tak co, kluci, jak se vám to líbí?“ zeptal se tatínek. Kluci překvapeně zvedli hlavy: „To je paráda, tati, úplně to prožíváme, jakoby se to odehrávalo právě teď!“ Po večeři vzal do rukou tatínek Bibli: „Kluci, víte, co je to za knihu?“ Synové samozřejmě poznali Bibli, ale nevěděli, proč se jich tatínek na to ptá. Ten to však hned vysvětlil: „Odpoledne jste s napětím četli můj deník.Také tato kniha je vlastně takový „deník“, ve kterém nám o sobě vypráví Pán Bůh.  Někomu se možná zdá, že se tu píše jen o tom, co se stalo kdysi dávno, ale my přece můžeme prožívat třeba příběhy o Ježíšovi právě tak, jako jste prožívali moje příhody. A nejen to. Ve chvíli, kdy čteme z Bible, k nám mluví Bůh. Je s námi, i když ho nevidíme, a říká nám právě to, co čteme nebo posloucháme. Víte co? Necháme rozžehnutou jenom svíčku, já vám přečtu o tom, jak má Pán Ježíš rád děti, a vy si zkuste představit, že právě vy jste ty děti, které k němu rády přicházejí.“ 

Zdroj příběhu:
M. Špačková, M. Mléčková, L. Svobodová – Bůh k nám přichází, ČBK 1996

Milé děti,
věříme, že se vám příběh kluků líbil. Zkuste si o prázdninách zapisovat svůj deník. Možná si kromě hezkých zážitků u prarodičů, z táborů, z dovolené atd. všimnete, jak některý den zvlášť působil Bůh ve vašem životě, že se dotkl vašeho srdce, vyslyšel modlitbu… Pokuste se zapsat si nejkrásnější chvíle, které prožijete. Deník si můžete vyzdobit nakreslenými obrázky, ale také si ho můžete doplnit pohlednicemi, vstupenkami z hradů a zámků, které navštívíte, nebo přírodninami, které najdete. Zajímavou stránku deníku můžete vyfotit a poslat do aplikace Google play Prázdninová cestička k Bohu. Kromě zápisů do deníku si můžete v aplikaci stáhnout hezké myšlenky, příběhy, nedělní evangelium, modlitby, písničky, které vás můžou prázdninovými dny provázet.

Krásné prázdniny s Bohem přeje 
Markéta Matlochová, za Centrum pro rodinu Olomouc

Pracovní list ke stažení
Více informací o aplikaci najdete ZDE