Psal je šestnáctý červen a ve farnosti Citov se konala oslava svátku Božího Těla. Už podruhé jsme při této příležitosti pořádali nedělní mši svatou pod širým nebem v parku před zámkem, abychom pak s Ježíšem v Nejsvětější svátosti putovali aspoň kousek cesty obcí do kostela. Příjemné bylo zjištění, že se nám nebe mírně zatahuje, aby věřící na lavičkách neseděli na přímém slunci. V kázání jsem tentokrát věnoval pozornost trvalé přítomnosti Pána Ježíše ve svatostánku a podmínkám, za jakých je možné Eucharistii v kostele uchovávat. Církev od nás mimo jiné očekává, že každý kostel se svatostánkem bude místem opravdové úcty ke Kristu a modlitby věřících i mimo bohoslužby. Z tohoto hlediska je důležité, aby měli kolemjdoucí do kostela přístup alespoň natolik, aby na svatostánek dobře viděli a mohli před ním svěřit Pánu Ježíši svůj život. Zatímco v Brodku a v Rokytnici je tato možnost zajištěna, citovský kostel zůstává zatím mimo bohoslužby zavřený, přestože kolem něj chodí dost lidí na hřbitov.

Po mši svaté následoval dle tradice božítělový průvod s družičkami zarámovaný do slavnostní adorace na oltáři před zámkem a v kostele. Jakmile procesí dorazilo do kostela a slavnost skončila, strhla se venku silná fujavice spojená s bouřkou a přívalovým deštěm. Vzniklý průvan prudce přibouchnul velké dřevěné dveře, které v citovském kostele oddělují předsíň od zimní kaple. Ekonomická rada farnosti už před časem naplánovala výměnu těchto dveří za nové, provedené v podobném stylu. Nikdo z nás nečekal, že přibouchnutí dveří při bouřce způsobí cvaknutí starého a nepoužívaného zámku, což vedlo k okamžitému „uvěznění“ části věřících v předsíni. Dříve než se za použití mírného násilí podařilo dveře znovu otevřít, byli už lidé většinou doma na obědě dešti navzdory. Tehdy jsem si jasně uvědomil souvislost této události s kázáním u zámku a trochu zahanbeně prohlásil: „Pán Ježíš tady takové dveře nechce!“ Od té doby přemýšlíme nad tím, jak ponechat kostel přes den zabezpečený a zároveň umožnit návštěvníkům návštěvu svátostného Spasitele. To však ještě není celé poučení z krizového vývoje. Když jsem tuto svou čerstvou zkušenost převyprávěl duchovnímu vůdci, otcovsky mě napomenul: „Tomáši, snaž se být pro Boha oslovitelný, aniž by musel bouchat dveřmi.“

Odpoledne po Božím těle se v Císařově konala mimořádná party, pojatá jako dárek pro pana faráře k jeho letošním čtyřicátinám. Milí farníci, musím uznat, že se vám setkání, na kterém organizačně spolupracovala spousta lidí z různých obcí, moc povedlo. Měl jsem upřímnou radost z každého člověka, který si na nás udělal čas i z Vašich květinových, hudebních, cukrářských, liturgických, dramatických, gastronomických, památečních a jiných pozorností vůči mně. Potěšilo mě také, že jste do Císařova pozvali i moje rodiče, kteří si ten veselý farní mumraj podle svých slov velmi pěkně užili. Klobouk dolů! Fotky z této krásné neděle najdete uvnitř Kaštánku.

Žehná vám otec Tomáš

KE STAŽENÍ: Kaštánek 3_2019