Archiv autora: Didymos

Přezdívka Didymos patří otci Tomášovi, duchovnímu správci naší farní rodiny.

Dopis kněžím a jáhnům od svatého Štěpána


Milí bratři kněží a jáhnové,
 
děkuji vám, že se jako kazatelé snažíte přitahovat k Bohu srdce svých farníků i lidí, kteří vztah víry k Ježíši Kristu teprve hledají. Dobře vím, jak je to náročný a důležitý úkol. Sám jsem se na počátku cesty církve dějinami – jen pár let po Ježíšově ukřižování a zmrtvýchvstání – ocitl jako mladý muž v Jeruzalémě mezi křesťany. Jejich nápadná odvaha a naděje tváří v tvář pronásledování ze strany tehdejších náboženských elit na mě udělaly hluboký dojem. Nechal jsem se doslova strhnout pro následování Krista, Božího Syna, který dal svůj život jako výkupné za všechny lidi zotročené strachem z budoucnosti.
 
Když se dnes dívám z nebe na církev v různých částech světa, vidím velké rozdíly ve způsobech myšlení a vyjadřování, ale jedno je všem křesťanům společné. Nejsou lhostejní vůči bližnímu, který je v nouzi, a to v nouzi jakéhokoli druhu. Také moje jáhenská služba v Jeruzalémě byla zpočátku odůvodněna potřebou lepší organizace vzájemné pomoci mezi členy církevního společenství. Tato charitativní činnost vyžadovala značnou pozornost a důvtip, protože bylo nutné rozlišit vdovy skutečně opuštěné od těch, které měly nepřiznaný majetek nebo vlastní rodinu a jen se pokoušely dobročinnosti církve zneužívat. Jistě si dokážete představit, že právě tyto osoby se o svá domnělá práva hlásily nejhlasitěji, a přitom vyvolávaly mezi bratry napětí a spory. Nedivím se apoštolům, že tuto praktickou agendu svěřili nám jáhnům, aby se mohli plně soustředit na misijní činnost, kterou od nich Pán Ježíš především očekával.

Podobně je tomu v církvi dodnes. Také vy, milí apoštolové ve farnostech, potřebujete mít ruce i srdce volné pro úkoly, ke kterým jste vysvěceni. Neutíkejte od svých hlavních povinností, k nimž patří (1) služba slova ve formě kázání a vyučování, (2) misijní působení mezi lidmi mimo kostel, (3) duchovní formace vašich spolupracovníků, (4) osobní doprovázení bratří a sester v obtížných situacích a (5) snaha o plodné udělování svátostí. Nebojte se kvůli těmto prioritám omezit svou aktivitu v jiných oblastech. Za nezbytný zdroj své apoštolské plodnosti považujte modlitbu a stálý zájem o studium. Myslete také na své zdraví a nezapomínejte, že i pro vás platí přikázání Desatera o nutnosti přiměřeného odpočinku.
 
Milí bratři klerici, učte se ve farnostech s důvěrou svěřovat vhodným laikům – mužům i ženám – všechno, co nemusíte dělat sami. Duch Svatý – známý milovník spolupráce – rozdává přece každému věřícímu schopnosti a dary, označované v Bibli jako charismata. Podle těchto obdarování mohou všichni opravdoví křesťané své církvi efektivně pomáhat. Snaha některých jednotlivců o supermanství je ďábelským pokušením, které už nejednoho Božího služebníka přivedlo na pokraj vyhoření či dokonce úplně svedlo z cesty spásy. S potěšením proto sleduji probíhající synodální proces zaměřený na aktivnější účast všech Ježíšových učedníků na životě a poslání církve.
 
Když se dnes společně s farníky radujete z mého povolání ke slávě prvního mučedníka pro Krista, dbejte o čistotu svých úmyslů a věrohodně dosvědčujte, že jste lidé vnitřně svobodní a vykoupení. Co to znamená, vyjádřil krásně papež Benedikt XVI., když napsal: „Vykoupení se nám dostalo tím způsobem, že jsme byli obdařeni nadějí …, na kterou se můžeme spolehnout a v jejíž síle můžeme čelit přítomnosti“ (Spe salvi, čl. 1). Přeji vám šťastnou cestu.

Na shledanou v nebi

Štěpán, jáhen a misionář

Zdroj: kázání otce Tomáše o Svátku sv. Štěpána 2022

Vánoční dopis rodičům od Panny Marie

Milí rodiče, tatínkové a maminky,

ráda bych vás dnes pozdravila z nebe a pozvala vás v duchu k jesličkám, do kterých jsem o prvních Vánocích bez dlouhého přemýšlení položila svého syna Ježíše. Byla to spontánní reakce – mateřský instinkt, který se ukázal být správný. Můj drahý Josef, čekal venku až ho zavolám a dlouhou chvíli si krátil sbíráním dřeva na oheň. Věděl totiž, že po týden trvající cestě do Betléma – a podivuhodně hladkém porodu – bude muset pro nás oba něco uvařit. Dívala jsem se při tom na něj s láskyplnou úctou a během kojení radostně děkovala Bohu, který mi poslal do cesty takového manžela. Za našich časů totiž nebylo vůbec běžné, aby muž pomáhal své ženě s přípravou jídla, domácími pracemi nebo péčí o dítě. Pro Josefa bylo naopak toto všechno přirozenou součástí života podle manželského slibu, ve kterém se říká: „Od této chvíle všechno dobré i zlé poneseme společně“.

Manželské sdílení se u nás doma pěstovalo oboustranně. Po návratu do Nazareta byste jen těžko hledali den, kdy bych si s Josefem nepovídala o tom, na jaké zakázce právě pracuje, koho potkal cestou do města, kdo z našich známých propadl „matkotu“ nebo co nového se děje v branách, kde zasedalo shromáždění starších podobné vašemu zastupitelstvu. I když jsem při těchto rozhovorech vždycky všemu nerozuměla – např. plážová hra „matkot“ mi jako dívce z galilejského vnitrozemí nic neříkala – Josefovu řeč jsem poslouchala pozorně. Radosti a starosti jeho srdce jsem pak buď sama – nebo později s dospívajícím Ježíšem – předkládala v modlitbě Bohu.    

Drazí rodiče, dejte si pozor, abyste pod zdánlivě logickými záminkami jako jsou služba společnosti, povinnosti v zaměstnání nebo požadavky nepřetržité péče o děti, nezanedbávali jeden druhého. Ke svému zdravému růstu potřebují děti tátu i mámu. Tím ale určitě nemám na mysli střídavou péči, která se u vás poslední dobou rozmáhá jako zvláštní druh epidemie. Víc než jen lásku otce a lásku matky prožívané odděleně, potřebuje dítě pozorovat vzájemnou lásku jednoho rodiče k druhému.

Pokud vaše manželství začíná drhnout, na nic nečekejte a pozvěte do svého vztahu Ježíše. Můžete to udělat např. před svatostánkem v otevřeném kostele, nebo s pomocí kněze na faře či jiného odborníka v manželské poradně. Ujišťuji vás, že neexistuje žádné tak špatné manželství, které by se nedalo zachránit, dokud oba partneři chtějí a jdou do toho s pomocí Boží. Jestliže se ale ochota ke smíření a k novému rozhodnutí pro věrnost lásce u některého z manželů definitivně ztratí, nezbývá tomu druhému, než pokorně přijmout svůj úděl a spolehnout se na pomoc nebe i lidí dobré vůle. Můj syn Ježíš přišel na zem mimo jiné proto, aby balzámem svého milosrdenství „obvázal zraněná srdce“ a „zdeptané propustil na svobodu“ (Iz 61). Chcete-li to zažít, držte se mě a já už najdu způsob, jak vám potřebné milosti vyprosit.

Nikdy neztrácejte důvěru v Boha a svými životními postoji i slovem šiřte radostné poselství Vánoc: „S Ježíšem přišla na svět láska, kterou žádné zlo nedokáže zničit.“ Mějte se hezky.

Marie, matka Spasitele

Zdroj: kázání otce Tomáše o Slavnosti Narození Páně 2022