Archiv autora: Didymos

Přezdívka Didymos patří otci Tomášovi, duchovnímu správci naší farní rodiny.

Modleme se za uzdravení duše českého národa

Sto dva roků čekala naše laskavá nebeská Matka, Panna Maria, na to, až jí pražané – a s nimi celé Česko – znovu povolí sepnout ruce nad jejich horkými hlavami. U příležitosti požehnání obnoveného sloupu na Staroměstském náměstí jsme zváni, abychom s ní sepnuli ruce i my. Vždyť nemáme tušení, co všechno nám naše neklidné dějiny ještě připraví.


Básník Václav Renč – sám nespravedlivě vězněný v komunistickém lágru – zpětně vyjádřil myšlenky Panny Marie tváří v tvář rozvášněnému davu onoho osudného listopadového dne v roce 1918 takto:

„Znáte mne, bláhoví? Znáte mne, zběsilé děti?
Míříte dobře svůj hněv? Já po staletí
vzdech za vzdechem sbírám, jenž z vašich dějin se dere.
Konejším úpění zjevná i tajná, zřím ve sny plaché i šeré,
z teskných i vzpurných mlčení vašich formuji slovo,
ať vladařovo, či básníkovo
a z vašich bludů rýžuji pravdu, zářivé zrní
a v písně obracím bolesti vaše, vy bolestiplní!

I tehdy v ten osudný den (jenž jako Bílá Hora vám v paměti stojí),
kdy v potupném bezhlavém, žoldáckém boji
opilých vítězů sláva hořela na palaších,
já pěšky a kradmo jsem za nimi vešla do hradeb vašich
a hledala vás.

Když vražedné vojácké šprýmy
otrle klely mým jménem, já nebyla s nimi.
Když korouhví mou se rouhavě zdobily loupežné zbraně
a čalouny hrdelních soudů, já trpěla na vaší straně.
Když chudoba žalná z krvavých cárů
šat nového života tkala,
já v ústech vašich se písněmi radovala,
já, jenž v svém mlčení uzamkla všechen pláč lidský,
já zvykla po věky pod křížem stát, – já vítězná vždycky.“

(citováno z knihy Pražská legenda, Leopoldov 1956, část 10)


KE STAŽENÍ:
Novéna k přípravě na požehnání obnoveného mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze (6.-14.8.2020)