Archiv pro rubriku: Vychází nový Kaštánek

Kdo je náš farník?

Milí čtenáři, každá správná farnost má tvořit duchovní rodinu zhusta propojenou sítí reálných vztahů založených na společné víře, sdíleném domově a upřímném zájmu o život bratří a sester. Po obnovení normálního slavení bohoslužeb (31. 5.) si opakovaně kladu otázku, kdo z našeho společenství není při nedělní mši svaté k vidění, abych se ho zeptal, jak se mu daří a případně mu pomohl překonat překážky v účasti na liturgii a svátostech. Budu velmi rád, když mi v této snaze podle svých možností pomůžete. Vycházím z předpokladu, že naším farníkem je každý pokřtěný katolík (příp. katechumen) žijící na území přifařených obcí nebo alespoň dojíždějící do některého z našich kostelů, který se doma modlí Otčenáš a tím se aktivně hlásí ke Kristově církvi.

Většina farníků patří do tzv. kategorie viditelných, s nimiž se běžně potkáváme v kostele. Do druhé – zvláště delikátní – kategorie tzv. neviditelných farníků řadím věřící, kteří (1) ve svém zaměstnání často pracují o víkendech, (2) pečují o velmi malé děti nebo seniory, od kterých se nelze hnout, (3) hodně cestují, nebo se dokonce dočasně přestěhovali kvůli studiu, účasti na vojenské misi, dojíždění za prací apod. Další skupinu „neviditelných“ farníků tvoří (4) věřící vysokého věku, pro které je osobní účast na bohoslužbě už příliš namáhavá nebo dokonce nereálná, např. z hlediska nedostupných záchodů. Podobně jsou na tom všichni (5) ostatní nemocní, příp. věřící izolovaní v karanténě, pracovní neschopnosti nebo dlouhodobé rekonvalescenci. Některým farníkům brání v častější účasti na životě církve (6) chybějící podpora a pochopení rodiny nebo (7) potřebují odvoz a nevědí, komu by si o něj řekli. Jinou skupinu, která mě v této souvislosti napadá, tvoří (8) lidé, kteří z různých důvodů nenašli cestu do kostela ve své vlastní obci, ačkoliv jinde na mši svaté rádi zůstanou. V neposlední řadě máme mezi sebou „neviditelné“ věřící, kteří jsou sice fyzicky v plné síle, ale postihla je taková (9) duchovní malátnost, že momentálně nedokážou v neděli vstát nebo se kvůli bohoslužbě zříkat světských radovánek, sportovních zápasů, soutěží, výletů apod. A konečně jsou tady také (10) děti a mládež z nepraktikujících rodin – tito pokřtění chlapci a děvčata sice ve škole chodí (nebo dříve chodili) do náboženství, ale liturgické slavení a společná modlitba církve v kostele má pro ně příchuť čehosi legendárního.

Milí farníci, pokud zjistíte, že jste se vy sami – nebo někdo z vašich blízkých – dostali do některé z popisovaných kategorií „neviditelnosti“, buďte si jisti, že na vás naše církevní společenství u oltáře nezapomíná. Budu velmi rád, pokud nám o sobě dáte vědět, abychom úplně neztratili kontakt. Příkladem dobré praxe může být v tomto ohledu náš bývalý ministrant Dominik, který se během Erasmu v Holandsku dělil emailem s farností o své postřehy a zážitky ze studií. Nebo paní Marie z Rokytnice, která je sice už několik měsíců hospitalizovaná v Hradci Králové, ale průběžně udržuje ve farnosti telefonický kontakt s několika přáteli a prosí je o modlitbu.

Vraťme se ale ještě chvíli na začátek tohoto zamyšlení. O všech našich farnících – viditelných i neviditelných – platí, že byli pokřtění v katolické církvi a modlí se Otčenáš. Svatý biskup a mučedník Cyprián († 258) si všímá sjednocující role modlitby Páně těmito slovy: „Učitel pokoje a Pán jednoty (Ježíš) především nechtěl, abychom se modlili každý sám a soukromě, jako bychom prosili jen za sebe. Neříkáme: Otče můj, jenž jsi na nebesích, ani Chléb můj dej mi dnes. A nikdo nežádá za odpuštění jen pro sebe, ani neprosí, aby jen on nebyl uváděn do pokušení a byl zbaven od zlého. Naše modlitba je veřejná a společná, a když se modlíme, nemodlíme se za jednotlivce, ale za všechen Boží lid, protože všichni tvoříme jednotu.“ 

Žehná vám otec Tomáš

KE STAŽENÍ:
Kaštánek 3/2020

Dar života a kmotrovství

Milí farníci,

nikdo z vás jistě nepochybuje o tom, že naše víra má být v dobrém díle aktivní a láska vynalézavá (srov. Gal 5,6). Obojí vede např. lidi z Hnutí pro život, kteří – ačkoliv mají sami dost starostí – organizují bez nároku na odměnu pomoc nechtěně těhotným matkám, naléhají na politiky a pracovníky médií, organizují modlitby, rozesílají tiskoviny a pořádají manifestační pochody ve prospěch kultury života. V sobotu 18. dubna 2020 se díky jejich angažovanosti uskuteční v naší zemi další ročník Národního pochodu pro život a rodinu v Praze, na který vás tímto srdečně zvu. Pojeďme do katedrály sv. Víta děkovat Bohu za dar každého dítěte přicházejícího na svět v českém národě! Oslavme veřejně plodnost manželské lásky, široce otevřené pro nádherné květy synů a dcer!  

Síla víry a vynalézavost lásky může vést věřící muže a ženy také k tomu, aby si víc vážili daru kmotrovství. Tady si dovolím malé upřesnění, aby bylo jasné, o čem mluvím. Žádat po někom kmotrovství při křtu nebo biřmování znamená mu vlastně říci: „Tvůj život s Bohem je pro mě inspirujícím příkladem a povzbuzením. Prosím tě, dovol mi uzavřít s tebou duchovní přátelství.“ Přijmout prosbu tohoto druhu znamená stát se vůči svému kmotřenci spřízněnou duší, mít upřímný zájem o jeho radosti i starosti, předkládat je v modlitbě Pánu a pomáhat mu při hledání jeho osobního povolání ve společenství církve. Milí bratři a sestry, pokud vás někdo o tento typ kmotrovství požádá, považujte to za velké vyznamenání a úkol zároveň. Kdo jste se už kmotrem/kmotrou někomu stali, popřemýšlejte během postní doby o tom, zda tento úkol žijete dobře, případně co by se na tom dalo zlepšit a kolik takových přátelství byste si ještě přáli mít. V poslední době se totiž díky zesvětštění společnosti a úbytku praktikujících věřících stalo běžnou věcí, že lidé toužící po křtu mezi svými známými vhodného kmotra hledají dlouho, ba někdy ho ani najít nemohou. Tím se mezi námi objevuje potřeba volající po vzniku nové služby, kterou bychom mohli pracovně nazvat „farní kmotři“. Farním kmotrem se teoreticky může stát každý věřící připravený přijímat žádosti o duchovní přátelství od „cizích“ kmotřenců na základě doporučení pana faráře. Byl bych velmi rád, kdybychom u nás během tohoto roku získali se službou farních kmotrů nějaké zkušenosti. Nedivte se, že o tom budu v kostele mluvit. Stejný princip duchovního doprovázení se dá uplatnit také vůči snoubencům před svatbou, nebo rodinám přistěhovaným do dědiny, které se mohou cítit ztracení v moři neznámých lidí. U všech kmotrů obecně je kvalifikační podmínkou ze strany církve platnost jejich manželství před Bohem a dosažení křesťanské dospělosti skrze svátost biřmování. Pro farní kmotry bude navíc potřeba, aby se pravidelně zapojovali do života našeho farního společenství a těšili se mezi ostatními věřícími dobré pověsti. Farní kmotrovství – na rozdíl od toho oficiálního v matrice – nemusí být nutně celoživotní záležitostí. Velice děkuji všem, kdo se pod vedením Ducha Svatého rozhodnete sloužit církvi tímto způsobem a do nově založené databáze farních kmotrů se u mě přihlásíte.               

otec Tomáš

KE STAŽENÍ: Kaštánek 1/2020

Vánoční přání členům farní rodiny

Foto: Člověk a víra / Ivana Bužková

Bratři a sestry,

o Vánocích jsme svědky převeliké události. Nekonečný, všemohoucí a milosrdný Bůh vstupuje do dějin světa tak převratným způsobem, že přijímá z lásky k nám omezenost a křehkost lidské existence. Stává se pro nás Ježíšem. Rodí se ze ženy, aby se stal naším bratrem a společníkem na cestě. Všichni jsme zváni, abychom se kolem něho shromáždili ve společenství církve, která je základem nového světa zaslíbeného v Bibli těmito slovy: „Nikdo nebude škodit ani zabíjet na celé mé svaté hoře, protože poznání Hospodina naplní zemi, jako vody pokrývají moře“ (Iz 11,9). Prožijme tedy vánoční dobu společně, pevně semknutí v radosti z našeho úžasného Boha, ve zpěvu, pokoji a odpočinku, upřímné sounáležitosti a zbožném jásotu uprostřed slz nejrůznějšího druhu! Napodobujme lásku našeho Pána a buďme ochotni nabízet své rámě tomu, kdo se – podobně jako Panna Maria před porodem – jen stěží drží na nohou! Vše dobré v novém roce vám přeje a v modlitbě vyprošuje

otec Tomáš

KE STAŽENÍ: Kaštánek 6/2019