Milí bratři a sestry v Kristu,
na Štědrý den to bylo čtvrt roku, kdy jsme v Brodku společně poděkovali při mši svaté za život mého bratrance Pavla Hanzlíka a svěřili jej do rukou dobrého Pána. A já mám stále potřebu a touhu vám napsat a ze srdce poděkovat.
• Děkuji, že Pavel mohl patřit do takové úžasné farní rodiny!
• Děkuji za všechno, co jste pro Pavla udělali!
• Děkuji za všechny modlitby!
• Děkuji všem, kteří se přišli s Pavlem onoho 24. září rozloučit a přispěli na jeho pohřeb!
• Děkuji, že jsem mohla prožít nádherné společenství s vaší farností a tento pohřeb prožít opravdu jako slavnost! Ať vám dobrý Bůh vše mnohonásobně odplatí a žehná +!
Vím, čím si Pavel v životě od dětství prošel a jak často se cítil osamocený. Toužil po lásce, po ženě, se kterou chtěl vytvářet domov, po svojí vlastní rodině…. Byl mnohdy v životě sražen na kolena, opuštěn přáteli, zrazen těmi, o nichž si myslel, že se na ně může spolehnout…. Jeho základní rozhodnutí bylo přesto vždy pro Boha, v něm nacházel útěchu a sílu jít dál.
Věřím, že Pán života byl s ním, když procházel údolím smrti a že s Pavlovým mrtvým tělem není pohřbená jeho nenaplněná touha po lásce.
Věřím, že se jeho touha naplní právě na věčnosti – v Bohu, který je absolutní láskou i jejím zdrojem. Vůbec nejsem smutná z nečekané smrti Pavla v relativně mladém věku. Za klíč k pochopení můžete považovat Kristova slova – „Následuj mě!“. Pavel prostě šel… a jeho život neskončil, ale naplnil se. Aleluja!
Pohřební obřad byl pro mne nádherná slavnost plná naděje, radosti a lásky… a takto si to chci uchovat v srdci i v mysli.
Přeji vám pěkný zbytek vánočního času a Láska narozená z Panny Marie v Betlémě ať prozáří celý váš další život.
S úctou Dana Procházková
Svěřuji, Pavle, tvou drahou bolavou duši Matce Boží, tvé Matce, která tě vedla každý den a nyní tě povede do věčné slávy svého Syna, Ježíše Krista našeho Pána.
