Archiv autora: Didymos

Přezdívka Didymos patří otci Tomášovi, duchovnímu správci naší farní rodiny.

Musíme si nechat štípat dříví na hlavě?

V souvislosti s probíhajícím festivalem Divadelní svět Brno 2018 se na různých úrovních rozvinula diskuse na téma možností umělecké svobody a jejích limitů; v následujícím komentáři ji z pohledu katolické církve v ČR rekapituluje advokát Jakub Kříž.

Chorvatští „umělci“ dávají v Brně křesťanům sprostou ránu do zad s podporou Ministerstva kultury.
Znásilněná svoboda

Divadelní hra Naše násilí a vaše násilí má prý poukázat na pokrytectví naší společnosti. Před diváka předestírá otázku, zda je v pořádku, že kvůli obětem teroristických útoků v Paříži truchlíme více než kvůli mrtvým v Bagdádu. (Jistě, že je to v pořádku: více prožívám tragédii bližších než vzdálenějších. Více mě zasáhne smrt maminky vlastní než smrt maminky někoho jiného…) V jednom ze svých vyjádření představitelé divadla zmiňují, že hru prý hrají výhradně muslimští herci. Jako by naznačovali, že hra je alegorií na násilí křesťanů na muslimech. Názorový guláš – oč méně pravdy, o to silnější obrazy.

Způsob, jakým hra provokuje ke „kritickému myšlení“, je nechutný: Kristus sestupuje z kříže a znásilňuje muslimku.

Křesťanství není náboženstvím knihy, jak se mnozí mylně domnívají. V jeho jádru je vztah člověka s osobním Bohem, který se v Ježíši Kristu stal člověkem. Křesťanská víra není souhlas s abstraktním myšlenkovým systémem nebo soustavou mravních pouček, ale osobním následováním Krista, přátelstvím s ním. Pokud někdo záměrně Krista uráží takto odporným způsobem, nemůže být překvapen odmítavou reakcí. Uráží totiž někoho, kdo je srdci křesťana nejdražším.

Prý je to umění – byť extrémní – a jde o legitimní součást evropské divadelní kultury. A pak také: svoboda, svoboda, svoboda. V tomto případě svoboda uměleckého projevu.

Volají-li představitelé divadla po umělecké svobodě, měli by si uvědomit, že tuto svobodu jim přinesla civilizace založená na křesťanském pojetí člověka jako lidské a svobodné bytosti, která bez nátlaku ze strany státu hledá pravdu o sobě a o světě. Tedy civilizace budované na zásadách hlásaných Kristem.

Je součástí této svobody také možnost urážet druhé – a pokud ano, v jaké míře? Žádná svoboda není ze své podstaty absolutní. Evropská úmluva o lidských právech svobodu projevu například limituje ochranou veřejného pořádku, zdraví nebo morálky, či ochranou pověsti a práv jiných.

Pokud by divadelní scéna pojednávala o živé osobě, domohla by se tato jejího zákazu. Jestliže by v ní vystupoval černoch či Rom, byli by autoři stíháni kvůli podezření z trestného činu hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob. A kdyby hlavní postavou rouhavé scény byl prorok Mohamed, vzali by právo do svých rukou sami muslimové, kteří podobné rouhání nestrpí, a politicky korektní Evropa by autory vinila z fašismu a nenávisti. Zesměšňuje-li se Kristus, je vše dovoleno.

Asi není pochyb o tom, že uvedením hry je hanobena křesťanská víra nebo se podněcuje nenávist vůči ní. Ten, který hlásal odpuštění a pokoj, je vykreslen jako násilník. Křesťané nejsou občany druhé kategorie, mají svobodu vyznání a zaslouží si alespoň minimální míru respektu

V islámské právní kultuře se vyskytuje trestný čin rouhání. Například pakistánská křesťanka Asia Bibi byla odsouzena k trestu smrti (!) kvůli tomu, že se měla dopustit kritických výroků na adresu proroka Mohameda. Měla prý pronést něco tak odporného jako: „zatímco Ježíš Kristus trpěl na kříži a zemřel pro lidi, prorok Mohamed nic tak významného neučinil“.

Trest smrti za rouhání hrozí v téměř deseti státech světa. V mnoha dalších hrozí tresty odnětí svobody. Různé měkké variace na zákony proti rouhání dokonce nalezneme také v některých evropských státech. Například dánský trestní zákoník kriminalizuje jednání, které znevažuje nebo uráží učení nebo bohoslužby právně uznaných náboženských společenství. Od roku 1946 nikdo nebyl podle tohoto zákona odsouzen – až v roce 2017 byl použit proti muži, který veřejně spálil korán…

Není bez zajímavosti, že muslimské státy sdružené v Organizaci islámské spolupráce na půdě OSN v letech 1999 až 2011 velmi angažovaně usilovaly o vytvoření mezinárodního rámce, který by posvětil existenci zákonů proti rouhání. Dalším cílem pak bylo získání právního nástroje, kterým by mohly také v neislámských státech bojovat proti domnělým či skutečným urážkám proroka. Nakonec se jim podařilo pouze prosadit rezoluci o boji proti netoleranci, diskriminaci a násilí na základě náboženského vyznání.

Autoři hry prý chtějí provokovat, aby vyvolali diskusi. Proč tímto způsobem nevyvolávají diskusi také v muslimském světě? Nemají k tomu dost odvahy?

Pravděpodobně by se jim dostalo jiného zacházení než u nás, kde je představení uváděno za podpory veřejných finančních prostředků. Je-li něčím tato kauza užitečná, pak tím, že může otevřít diskusi nad veřejnou podporou pro umění. Pornografii – kterou snad také někdo za umění považuje a která je zhruba na stejné morální úrovni – také veřejná moc nedotuje. Divadlo volá po umělecké svobodě. Svobodné soutěže se ale bojí a nechá se podporovat z veřejných zdrojů. A když někdo uvažuje o jejich omezení, křičí „cenzura!“.

Střet mezi svobodou uměleckého projevu a náboženskou svobodou je právně velmi složité téma. Zdá se mi však, že nejsilnějším nárokem je nárok na slušnost v mezilidských vztazích. Nevoláme po trestání rouhání jako v Pákistánu, ale po obyčejné lidské slušnosti a respektu.

Maritain ve své Odpovědnosti umělce detailně popisuje napětí mezi dokonalostí uměleckou, k níž je umělec puzen svou uměleckou intuicí, a dokonalostí mravní, k níž je povolán jako člověk. Umění, píše, využívá všeho, i hříchu. Ať se umělec klidně zatratí, jen když zvětší slávu umění. Umělec je ale také člověkem, dodává, a to dříve než umělcem.

Zdá se, že na to umělecká scéna ráda zapomíná. Tak jako finančník může být opojen ziskem a neuvědomovat si mravní rozměr svého podnikání, tak také umělec může být opojen svým „uměním“ a na nic jiného nedbat. Měl převzít odpovědnost za své jednání a neschovávat se za fráze o básnické licenci. Není pravda, že umění je bez následků. Zasévá-li umělec nenávist, zesměšňování, urážky… , co bude sklízet?

Ve hře Naše násilí a vaše násilí byla umělecká svoboda znásilněna. Naše rozhořčení je oprávněné. Zdá se mi však, že přiléhavější reakcí je lítost. Kristus z kříže nesestoupil. Setrval na něm, ačkoliv nemusel, a prosil: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“

Jakub Kříž, advokát

Zdroj: www.cirkev.cz (17. 5. 2018)

Malé ohlédnutí za májovým bálem

V předvečer svátku matek (12.5.) se kulturní dům v Citově otevřel hostům prvního májového bálu pořádaného v návaznosti na tradici oblíbených farních plesů. Každá přicházející žena dostala při vstupu kytičku ve formě zápichu do květináče. Jsme velmi rádi, že po čtyřleté přestávce způsobené nedostatkem lidí ochotných vzít na sebe břemeno pořadatele našla naše farnost opět sílu připravit kvalitní zábavu pro společenství dobrých lidí z Citova, Brodku, Rokytnice, Kokor, Věrovan atd. S přípravou občerstvení, obsluhou, výzdobou a úklidem sálu, moderováním jakož i s výrobou propagačních materiálů a zajištění cen do tomboly nezištně pomáhalo hodně dobrovolníků. Děkujeme! Konání dalšího ročníku májového bálu bude přesto záviset na ochotě dalších posil podílet se na jeho organizaci. Zjistili jsme totiž, že je nás pořád ještě málo. Pokud byste se chtěli zapojit, kontaktujte, prosím, co nejdříve otce Tomáše (hudba se objednává rok dopředu).

V minulosti bývalo zvykem zvát před plesem také starší ročníky na odpolední cimbálovku. Jestli se k této praxi do budoucna vrátíme, bude záležet na zájmu vás farníků. Svá přání v tomto ohledu můžete tlumočit např. prostřednictvím členů pastoračních rad.

Program večera doprovázela hudební skupina Jen Tak 2. Taneční série písní dvakrát přerušilo baletní vystoupení, jednou veselá soutěž pro páry a nakonec klasická hra o ceny. Po celou dobu bylo k dispozici bohaté občerstvení. Oficiální program začal ve 20:00 hodin a končil ve 2:00 ráno. Kdyby hudebníci nesložili svoje nástroje s vtipnou poznámkou, že pan farář už nemá peníze na delší vystoupení, určitě bychom zůstali déle. Atmosféra bálu byla velice příjemná. Nižší počet účastníků byl pro přítomné na parketu výhodou. Přesto doufáme, že v případě konání druhého ročníku bude zájem narůstat. 

Akce byla pořádána za finanční podpory
MAS Hanácké království.

ZOBRAZIT FOTOGALERII
2 stránky