Archiv autora: Didymos

Přezdívka Didymos patří otci Tomášovi, duchovnímu správci naší farní rodiny.

Vánoční čas otevřenosti pro Boha i pro lidi

Radostná oslava Narození Ježíše Krista je podstatou Vánoc. Je to svátek pro všechny, kdo poznali a uvěřili, že nekonečně milosrdný Bůh – náš Stvořitel a dárce života – jde po cestách této země s námi. A protože zpěv koled o betlémských událostech je naší národní tradicí, vítáme v těchto dnech v kostelích každého, kdo si nepřeje stát stranou, ale chce k vánoční oslavě připojit svůj hlas.  

Vánoce v katolické církvi začínají na Štědrý večer, který s sebou obvykle přináší krásné chvíle pro děti i dospělé. Nezbytnou podmínkou naší štědrovečerní radosti nejsou ani dárky pod stromečkem, ani hory jídla a cukroví. Tou podmínkou je naše vzájemná láska. Učme se ji proto nejen štědře dávat, ale i přijímat.

Nezavírejme svá srdce do ulity lhostejnosti vůči svému okolí! Pracujme společně pro krásnější rodinu, obec i vlast!

 

 

Nezavírejme svá srdce ani před Láskou Boha, který v betlémských událostech znovu přichází prosit o místo v našem světě!

Malý Ježíš položený v jeslích sice na první pohled vypadá jako velmi chudý poutník, ale když jej přijímáme za svého Spasitele, získáváme podíl na jeho mimořádném bohatství, o které se s lidmi přišel rozdělit.

Vánoce křesťanů trvají přibližně dva týdny. Zahrnují svátek Svaté Rodiny (letos neděle 31.12.) a vstup do nového roku pod ochranou Bohorodičky Panny Marie (1.1.). Celá doba vánoční skončí krátce po tříkrálové bohoslužbě o slavnosti Zjevení Páně (6.1.). Tento druhý vrchol svátečního času nám připomene, že Ježíše hledali s nadšením pro věc i vzdělaní mudrci z dálného Východu. To nám Evropanům ukazuje, že nejsme středem světa a pokud si doma budeme chtít uhájit hodnoty křesťanské civilizace, měli bychom si vzít z dávných mudrců příklad.

Požehnané Vánoce nám všem přeje
otec Tomáš

Pastýřský list: Vstupujeme do adventu

Od lidí, kteří se Bohu vzdálili, často slyším, že prý přestali věřit proto, že se zklamali, nebo proto, že se nenaplnilo jejich očekávání, když necítili nějaký užitek ze své zbožnosti. Je mi líto, ale takoví lidé měli asi hodně mylnou představu o Bohu. Udělali si z něj služebníčka, pomocníčka svého štěstí. Vůbec neobjevili jeho velikost a asi je ani nenapadlo, že největším štěstím člověka je stát na Boží straně, být v jeho službě, objevovat jeho velikost, stavět ho výš než sebe, dávat mu přednost před sebou. Naopak, kdo objevil Boha, který podle slov Bible je Láska, ten po Bohu touží, ten ho chce.

Kdysi jsem se ptal jednoho snoubence, který měl problém uvěřit v Boha: Co je pro tebe láska, produkt tvého srdce, nebo něco, co tě přesahuje a je bez hranic, ale naplňuje tvé srdce? Jasně prohlásil, že láska je nekonečná. Tak mu říkám: právě nekonečné lásce říká Bible Bůh. Když se jí otevřeš a budeš milovat nezištně, bude v tobě sám Bůh. Neuvidíš ho, ale zakusíš. Tento objev, tuto zkušenost potřebuje každý z nás. A není těžké ji udělat. Může to zkusit každý z vás. Stačí dělat skutky lásky naprosto nezištně. Když miluješ, Bůh, který je Láska, je přímo v tobě a skrze tebe dokonce působí, ty jsi jeho spolupracovníkem a máš podíl na uzdravování světa, na budování Božího království na zemi.

(…) 

Využijme prosím adventní dny k tomu, abychom denně otevírali své oči a uměli vidět spoustu příležitostí ke skutkům nezištné lásky, jako je odpuštění či upřímná pomoc i cizím lidem, ochota trpělivě naslouchat, věnovat čas, předpokládat dobré úmysly, či jen pozdravit člověka, kterého nepotřebujeme, dát druhému přednost ve dveřích nebo na silničním přechodu, ohleduplně pustit před sebe jiné auto…

Denně máme mnoho příležitostí, abychom nechali vstupovat Boha do našeho světa skrze skutky nezištné lásky.

Celý text pastýřského listu

Abyste se podobali lidem, kteří čekají na svého Pána …

Konec liturgického roku a doba adventní jsou v křesťanském společenství věnovány přípravě na tzv. paruzii – slíbený příchod Ježíše Krista, Bohem oslaveného Krále a Vykupitele světa. On může dát trvale šťastný život lidem, kteří se k němu hlásí nejen slovy, ale především vírou plnou důvěry, naděje a praktické lásky. Zásadní otázka adventu zní: „Jsem na toto setkání připraven?“ Pokud ne, stále ještě je možné s tím něco dělat.  

V příkrém kontrastu s oslnivě světélkující dekorací nákupních center a podmanivou atmosférou předvánočních trhů využíváme těchto několika týdnů k jednoduchým cvičením ve skromnosti, lepšímu sebepoznání, boji proti hříchu a hlavně pozornějšímu naslouchání Bohu v modlitbě.

Mladí z děkanátu Přerov nám jdou příkladem tím, že pro své věřící kamarády pořádají tzv. adventní duchovní obnovu.

Slovo se stalo tělem … 
(plakát)

A co podnikneme my?

Bez rozhodnutí pro aktivní evangelizaci, farnosti chřadnou

Ve dnech 10.-11. listopadu se v Olomouci uskutečnil pod záštitou otce arcibiskupa Jana už 2. ročník konference o evangelizaci.

plakát

Tato konference byla určena všem, kteří touží druhým lidem dopřát poznání Ježíše a chtějí se inspirovat zkušenostmi s evangelizací od jiných křesťanů. Stala se povzbuzením a inspirací na cestě evangelizace a také místem, kde jsme se za evangelizaci i za to co, jí brání, společně modlili.

Pozvání přijalo mnoho zajímavých přednášejících. V programu byly představeny různé evangelizační metody a školy, jako např.: Kurzy alfa, Farní evangelizační buňky, Škola křesťanského života a evangelizace a další.

Děkujeme za modlitební podporu společné účasti členů našich pastoračních rad na této mimořádné události.

členové PR