Pravda vás osvobodí

Milí křesťané a křesťanky, tímto pojmenováním se už od dob apoštola Pavla označují členové originálního náboženského hnutí, původem z Izraele, kteří veřejně uctívají Ježíše Krista – Božího Syna. On pro nás a pro naši spásu sestoupil z nebe a stal se člověkem. Je potěšující, že také na začátku třetího tisíciletí po Kristu stále platí ve světě označení „křesťan“ za velmi rozšířené, ba rostoucí, ačkoliv způsoby uctívání Ježíše se v jednotlivých krajích mohou značně lišit. V České republice se loni před státními úřady otevřeně prohlásilo za křesťany více než milion obyvatel našeho státu. Pravda, není to možná tolik, kolik bychom si přáli, ale ruku na srdce, není to ani málo. Kdybychom se všichni přestěhovali na jedno místo, bude nás přibližně tolik co obyvatel Prahy. Také pohané si během staletí zvykli pohlížet na své křesťanské sousedy s respektem, ba někdy dokonce s jistou dávkou úcty, což připomíná situaci z doby apoštolské: „Všichni (věřící) se jednomyslně shromažďovali v Šalomounově podloubí. Z ostatních se k nim nikdo neodvažoval připojit, ale lidé o nich mluvili s velkou úctou“ (Sk 5,12n).

Foto Petr Hrabovský / Člověk a víra

Výraznou skvrnu na dobré pověsti křesťanského společenství způsobily v posledních dvaceti letech skandály, které jasně ukazují, že náklonnost ke hříchu se bohužel nevyhýbá ani svaté půdě kněžských srdcí. Tváří v tvář zahanbujícím zjištěním v oblasti sexuálního zneužívání, která se ve vztahu k církevním institucím opakovaně objevují ve veřejném prostoru, prosím ty, kdo se cítí na církev naštvaní, ať právem nebo neprávem, aby jí dali šanci poučit se z této krize. Jako nesmírně pozitivní vnímám v této oblasti větší ochotu biskupů k otevřenému dialogu, důraz na ochranu zranitelných osob, důslednější trestání viníků, poskytování odborné pomoci obětem, jakož i respekt k presumpci neviny a prevenci nepřijatelného chování, která je nově běžnou součástí trvalé kněžské formace. Všem, kdo by o tom snad pochybovali, říkám s jistotou, že problém nespočívá v celibátu. Ten je naopak pro církev i jednotlivé kněze neocenitelným Božím darem a zdrojem jejich duchovní plodnosti. Mnohem spíše zde máme co dělat s důsledky neřešené frustrace některých duchovních, která spočívá ve stavu vnitřní prázdnoty, pocitu vlastní zbytečnosti, ztrátě chuti k apoštolské práci, pocitu útlaku a únavy při plnění povinností nebo redukci kněžské služby na mechanické vykonávání vnějších gest bez účasti srdce. Odtud pak pochází proces bloudění, jež narušuje niterné touhy, senzibilitu a cítění zasvěceného člověka a vede ho k laciným kompenzacím, jež hrozí zničit život jemu i těm, které by měl ve jménu Kristově otcovsky doprovázet.

Co s tím můžeme dělat? Především děkujme Pánu, že nás neopouští a prostřednictvím očistného ohně trpělivého odkrývání pravdy připravuje pro svou církev čas nové duchovní svěžesti a přitažlivé krásy. Taky se nezapomínejme modlit za všechny kněze, bohoslovce a misionáře, neboť je známo, že nepřítel soustředí právě na ně svoji úskočnou pozornost. Postní dobu přípravy na Velikonoce prožijme každý na svém místě s pohledem upřeným k Ukřižovanému. A v neposlední řadě se horlivě snažme o takový život své rodiny a farnosti, který bude hodný jména „křesťan“.

Žehná vám otec Tomáš   

KE STAŽENÍ: Kaštánek 1/2022

Informace o systému varování, ukrytí a ochrany obyvatel ČR

Situace na Ukrajině a geograficky blízká hrozba válečného konfliktu vyvolává na sociálních sítích řadu otázek. Jedna z posledních, která zaznamenala obrovský zájem občanů a médií je otázka úkrytů a jejich rozmístění na území České republiky. 

V úvodu je potřeba konstatovat, že samotné ukrytí představuje pouze jeden z prvků ochrany obyvatelstva. Nejprve si tedy řekněme, co to ochrana obyvatelstva vlastně je. Jedná se o komplexní systém reakce na události a hrozby, a to bez ohledu na to, zda jsou vojenské nebo nevojenské povahy. Jedná se tedy i činnosti, jež se řeší v době za míru, ale i v případě války.

V případě jakékoliv hrozby nebo vzniku mimořádné události velkého rozsahu je primární provést varování a informování obyvatel. Varování je realizováno prostřednictvím tzv. sirén. To jsou ty, které každou první středu v měsíci všichni slyšíme v rámci jejich zkoušky. Signál pro „všeobecnou výstrahu“ je však odlišný. Tento signál je vyhlašován kolísavým tónem sirény po dobu 140 vteřin a může zaznít třikrát po sobě ve zhruba tříminutových intervalech. Podstatné je, že bezprostředně po tomto signálu následuje mluvená informace upřesňující, o jaký druh nebezpečí jde a jak se mají lidé zachovat (elektronické sirény, televize, rozhlas nebo internet).

Správný postup po zaznění sirény je se co nejrychleji ukrýt v nejbližší budově, resp. provést nezbytná opatření podle druhu hrozby – např. zavření a zalepení oken a dveří, nebo ukrytí ve sklepních prostorách či naopak ve vyšších patrech, atd., a sledovat zprávy v televizi, rozhlasu nebo na internetu. Jedná se tak o formu takzvaného improvizovaného ukrytí a improvizované ochrany. Nejedná se tedy o speciálně vybudované úkryty, ale využití ochranných vlastností staveb. Tento způsob ochrany je mezinárodně uznáván za nejefektivnější a nejrychlejší. Typickými příklady jsou sklepy, metro nebo tunely.

Stálé tlakově odolné úkryty byly budovány po druhé světové válce, zejména v době „studené války“, pro účely ochrany před globálním jaderným konfliktem. Technologie v čase však zásadním způsobem pokročily a je mnohdy i při rychlém zachycení jaderné hrozby takřka nemožné zajistit přesun obyvatel do těchto úkrytů. Naopak vlivem urbanizace hrozí velké riziko jejich osob ve venkovním prostoru, tedy mimo ochranu jakékoli budovy v okamžiku výbuchu. Z tohoto je zřejmé, že je princip improvizované ochrany daleko efektivnější.

Nicméně stálé tlakově odolné úkryty se na území České republiky nacházejí, i když ve výrazně menším množství než v minulosti, neboť mnohdy došlo mimo jiné ke změně vlastnických vztahů, u nových objektů tato dřívější povinnost není a zároveň stát nepřispívá na jejich údržbu. Většina ze stávajících úkrytů také není ve stavu k okamžitému použití a je nutné jejich takzvané zpohotovění – uvedení do odpovídajícího stavu. Tento okamžik nastává při vyhlášení stavu ohrožení státu, resp. při válečném stavu.

Na závěr bychom rádi poukázali na fakt, že také ve válce na Ukrajině jsou dnes v největší míře využívány právě ochranné vlastnosti staveb.

Vážení občané, aktuální situace nepředstavuje hrozbu takového rozsahu, že by bylo potřeba stálé tlakově odolné okryty narychlo obnovovat. Vyzýváme vás, ale také různé státní orgány ke klidu, nešíření matoucích informací a zpráv, a k nevyvolávání paniky. V tuto chvíli není zřejmé, že by měla situace na Ukrajině eskalovat směrem k reálnému ohrožení České republiky jadernou hrozbou.

Zdroj: Generální ředitelství hasičského záchranného sboru ČR (odkaz na původní článek)