Kristův hrob je prázdný, protože On přemohl smrt, žije a je přítomen mezi námi.
I dnes k nám mluví slovy Písma či hlasem svědomí v tichu srdce.
Přichází k nám v bratřích a sestrách, kteří potřebují náš čas či pomoc, a čeká, že jej v nich poznáme.
Čeká ve svatostánku našich chrámů, aby nám naslouchal.
Zve nás k eucharistickému stolu, aby nás vtáhl do společenství.
Sytí nás svým tělem, abychom nezemdleli na životní cestě.
Dává nám zakusit svou přítomnost, když nezištně milujeme.
Buduje ve světě Boží království skrze nás, když žijeme jeho slovo.
Dokonce se zjevuje uprostřed nás, když se shromažďujeme v jeho jménu.
Projevuje lidem svou lásku, když v jeho jménu sloužíme potřebným.
Hlásá světu evangelium, když o něm vydáváme svědectví.
Věrně nás provází životem a ujišťuje nás: Nebojte se, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa.
Skuteční křesťané jsou velikonoční lidé. Každému z Vás proto přeji pravou velikonoční radost z osobního setkávání se Zmrtvýchvstalým, z jeho přítomnosti, ba i z jeho působení
skrze Vás.
Velikonoční lidé jsou nositeli naděje pro svět. Buďme si vědomi svého poslání a zodpovědnosti.
Svým důvěrným životem se Zmrtvýchvstalým dávejme lidem ve svém okolí příležitost poznat Zmrtvýchvstalého a setkat se s ním v nás.
Děkuji Vám za společné úsilí a všem ze srdce žehná.
Drazí bratři a sestry,
milost našeho Pána Ježíše Krista, ať je s vámi se všemi!
Postní doba, do níž vstupujeme, je vhodným časem pro potřebné změny. Hledejme upřímně, třeba i v modlitbě a postu, co od nás Pán žádá, abychom přispěli k oživení církve u nás. Najděme cestu do konkrétního společenství farnosti a v duchu služby se aktivně zapojme do jeho života, bez ohledu na věk. Mějme otevřené oči, abychom viděli, kdo kolem nás potřebuje nějakou pomoc, či jen čas k naslouchání. Nabídněme spolupráci kněžím a členům farních rad, kteří jsou zástupci farníků, abychom na cestě k Velikonocům společně udělali krok k oživení farní rodiny. Jen živé společenství obstojí a taky poroste. Jen živé společenství bude mít naději na svého kněze. Záleží na každém z nás, drazí přátelé. Neváhejme, Velikonoce budou brzy.
všem a každému zvlášť přeji a vyprošuji pravou vánoční radost z Boha, který nám dnes dává mimořádně zakusit svou blízkost, ukazuje svůj nesmírný zájem o nás, svou přízeň a lásku, která ho vede k přijetí lidství, aby nás mohl vykoupit. Přichází mezi nás jako bezmocné dítě. Při pohledu do Betléma se mi zdá, že dnes chce Bůh v našem vymírajícím národě probudit novou lásku k dětem, ba touhu po nich a zapálit novou ochotu rodin žít pro další generace.
vstupujeme do Adventu v roce, kdy na základě výzvy papeže Františka věnujeme zvláštní pozornost misiím. Při tom nemáme myslet jen na misie v zahraničí, ale i na ty v nejbližším okolí. V adventním čase se připravujeme na příchod Spasitele. Pokusme se letos připravit vánoční příchod Božího Syna nejen do svých srdcí, ale pomozme pro něho připravit cestu i do srdcí lidí kolem nás.
Rád bych upřímně poděkoval všem rodinám, které často zvou Pána Ježíše do svého středu jako vítaného hosta, které se společně modlí a společně chodí do kostela, kterým záleží na náboženské výchově dětí, a kde se taky společně snaží Bohu líbit.
(…) Pán Ježíš řekl svým učedníkům: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu! Poslechnout Ježíšovu výzvu není pro církev jednou z možností, ale povinností, protože církev existuje právě proto, aby hlásala evangelium. Má-li církev zůstat věrná sama sobě a hlásat Ježíše ukřižovaného a zmrtvýchvstalého pro všechny, musí jít pod vedením Ducha Svatého stejnou cestou, jakou šel Kristus, totiž cestou chudoby, poslušnosti, služby a sebeobětování. Jen tak bude schopná účinně hlásat Krista jako počátek a vzor obnoveného lidství prodchnutého bratrskou láskou, upřímností a mírumilovným duchem. Církev má před sebou obrovskou misijní práci. Už svatý Jan Pavel II. vyzval církev k obnovení misijní horlivosti v přesvědčení, že misijní činnost obnoví církev, upevní víru a křesťanskou identitu, že přinese novou horlivost. Víra sílí předáváním!
Milé sestry a drazí bratři,
