Bratři a sestry, … Důležitým znakem zdravého společenství je jednota s místní i světovou církví. Pokud se nějaké společenství od církve odtrhne, či prohlásí za samostatnou církev, stává se schizmatickým.
Kdo se aktivně zapojuje do života schizmatického společenství, je automaticky exkomunikován, to znamená: dokud se nezřekne schizmatu, nemůže platně přijímat rozhřešení ve svátosti smíření a nemůže hodně přijímat svátost eucharistie, která je výrazem hlubokého sjednocení s církví.
Protože v naší diecézi působí několik takových nových církví, upozorňuji všechny věřící, že žádný člověk nemůže být ve dvou církvích zároveň. …
… Každé sexuální zneužití je třeba odsoudit jako ďábelský hřích, ať se ho dopustí kdokoliv. Stane-li se to v církevním prostředí, nebo se toho dopustí člověk zasvěcený Bohu, je to tím bolestnější, zraňuje to jak církev a poškozuje její důvěryhodnost, tak oběti. Těžká zranění se neuzdravují snadno a rychle. Zranění mají právo na potřebnou péči, kterou je nutné jim poskytnout. Proto prosím ty, kterých se to týká, ať mají odvahu se ozvat. Skrze kontaktní centrum církev nabízí pomocnou ruku.
Proti pachatelům je třeba zakročit jasně. Buďte si jistí, že v naší diecézi se žádný případ nezametá pod koberec, ale řeší se podle státního zákona a podle církevních směrnic. Zároveň jako křesťané musíme umět odpouštět těm, kdo dělají pokání. Odpuštění hříchu však neznamená prominutí trestu, který má být přijímán jako spasitelné pokání.
Kristův hrob je prázdný, protože On přemohl smrt, žije a je přítomen mezi námi.
I dnes k nám mluví slovy Písma či hlasem svědomí v tichu srdce.
Přichází k nám v bratřích a sestrách, kteří potřebují náš čas či pomoc, a čeká, že jej v nich poznáme.
Čeká ve svatostánku našich chrámů, aby nám naslouchal.
Zve nás k eucharistickému stolu, aby nás vtáhl do společenství.
Sytí nás svým tělem, abychom nezemdleli na životní cestě.
Dává nám zakusit svou přítomnost, když nezištně milujeme.
Buduje ve světě Boží království skrze nás, když žijeme jeho slovo.
Dokonce se zjevuje uprostřed nás, když se shromažďujeme v jeho jménu.
Projevuje lidem svou lásku, když v jeho jménu sloužíme potřebným.
Hlásá světu evangelium, když o něm vydáváme svědectví.
Věrně nás provází životem a ujišťuje nás: Nebojte se, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa.
Skuteční křesťané jsou velikonoční lidé. Každému z Vás proto přeji pravou velikonoční radost z osobního setkávání se Zmrtvýchvstalým, z jeho přítomnosti, ba i z jeho působení
skrze Vás.
Velikonoční lidé jsou nositeli naděje pro svět. Buďme si vědomi svého poslání a zodpovědnosti.
Svým důvěrným životem se Zmrtvýchvstalým dávejme lidem ve svém okolí příležitost poznat Zmrtvýchvstalého a setkat se s ním v nás.
Děkuji Vám za společné úsilí a všem ze srdce žehná.
Drazí bratři a sestry,
milost našeho Pána Ježíše Krista, ať je s vámi se všemi!
Postní doba, do níž vstupujeme, je vhodným časem pro potřebné změny. Hledejme upřímně, třeba i v modlitbě a postu, co od nás Pán žádá, abychom přispěli k oživení církve u nás. Najděme cestu do konkrétního společenství farnosti a v duchu služby se aktivně zapojme do jeho života, bez ohledu na věk. Mějme otevřené oči, abychom viděli, kdo kolem nás potřebuje nějakou pomoc, či jen čas k naslouchání. Nabídněme spolupráci kněžím a členům farních rad, kteří jsou zástupci farníků, abychom na cestě k Velikonocům společně udělali krok k oživení farní rodiny. Jen živé společenství obstojí a taky poroste. Jen živé společenství bude mít naději na svého kněze. Záleží na každém z nás, drazí přátelé. Neváhejme, Velikonoce budou brzy.
Bratři a sestry, … Důležitým znakem zdravého společenství je jednota s místní i světovou církví. Pokud se nějaké společenství od církve odtrhne, či prohlásí za samostatnou církev, stává se schizmatickým.
