Archiv pro rubriku: Církev v České republice

Musíme si nechat štípat dříví na hlavě?

V souvislosti s probíhajícím festivalem Divadelní svět Brno 2018 se na různých úrovních rozvinula diskuse na téma možností umělecké svobody a jejích limitů; v následujícím komentáři ji z pohledu katolické církve v ČR rekapituluje advokát Jakub Kříž.

Chorvatští „umělci“ dávají v Brně křesťanům sprostou ránu do zad s podporou Ministerstva kultury.
Znásilněná svoboda

Divadelní hra Naše násilí a vaše násilí má prý poukázat na pokrytectví naší společnosti. Před diváka předestírá otázku, zda je v pořádku, že kvůli obětem teroristických útoků v Paříži truchlíme více než kvůli mrtvým v Bagdádu. (Jistě, že je to v pořádku: více prožívám tragédii bližších než vzdálenějších. Více mě zasáhne smrt maminky vlastní než smrt maminky někoho jiného…) V jednom ze svých vyjádření představitelé divadla zmiňují, že hru prý hrají výhradně muslimští herci. Jako by naznačovali, že hra je alegorií na násilí křesťanů na muslimech. Názorový guláš – oč méně pravdy, o to silnější obrazy.

Způsob, jakým hra provokuje ke „kritickému myšlení“, je nechutný: Kristus sestupuje z kříže a znásilňuje muslimku.

Křesťanství není náboženstvím knihy, jak se mnozí mylně domnívají. V jeho jádru je vztah člověka s osobním Bohem, který se v Ježíši Kristu stal člověkem. Křesťanská víra není souhlas s abstraktním myšlenkovým systémem nebo soustavou mravních pouček, ale osobním následováním Krista, přátelstvím s ním. Pokud někdo záměrně Krista uráží takto odporným způsobem, nemůže být překvapen odmítavou reakcí. Uráží totiž někoho, kdo je srdci křesťana nejdražším.

Prý je to umění – byť extrémní – a jde o legitimní součást evropské divadelní kultury. A pak také: svoboda, svoboda, svoboda. V tomto případě svoboda uměleckého projevu.

Volají-li představitelé divadla po umělecké svobodě, měli by si uvědomit, že tuto svobodu jim přinesla civilizace založená na křesťanském pojetí člověka jako lidské a svobodné bytosti, která bez nátlaku ze strany státu hledá pravdu o sobě a o světě. Tedy civilizace budované na zásadách hlásaných Kristem.

Je součástí této svobody také možnost urážet druhé – a pokud ano, v jaké míře? Žádná svoboda není ze své podstaty absolutní. Evropská úmluva o lidských právech svobodu projevu například limituje ochranou veřejného pořádku, zdraví nebo morálky, či ochranou pověsti a práv jiných.

Pokud by divadelní scéna pojednávala o živé osobě, domohla by se tato jejího zákazu. Jestliže by v ní vystupoval černoch či Rom, byli by autoři stíháni kvůli podezření z trestného činu hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob. A kdyby hlavní postavou rouhavé scény byl prorok Mohamed, vzali by právo do svých rukou sami muslimové, kteří podobné rouhání nestrpí, a politicky korektní Evropa by autory vinila z fašismu a nenávisti. Zesměšňuje-li se Kristus, je vše dovoleno.

Asi není pochyb o tom, že uvedením hry je hanobena křesťanská víra nebo se podněcuje nenávist vůči ní. Ten, který hlásal odpuštění a pokoj, je vykreslen jako násilník. Křesťané nejsou občany druhé kategorie, mají svobodu vyznání a zaslouží si alespoň minimální míru respektu

V islámské právní kultuře se vyskytuje trestný čin rouhání. Například pakistánská křesťanka Asia Bibi byla odsouzena k trestu smrti (!) kvůli tomu, že se měla dopustit kritických výroků na adresu proroka Mohameda. Měla prý pronést něco tak odporného jako: „zatímco Ježíš Kristus trpěl na kříži a zemřel pro lidi, prorok Mohamed nic tak významného neučinil“.

Trest smrti za rouhání hrozí v téměř deseti státech světa. V mnoha dalších hrozí tresty odnětí svobody. Různé měkké variace na zákony proti rouhání dokonce nalezneme také v některých evropských státech. Například dánský trestní zákoník kriminalizuje jednání, které znevažuje nebo uráží učení nebo bohoslužby právně uznaných náboženských společenství. Od roku 1946 nikdo nebyl podle tohoto zákona odsouzen – až v roce 2017 byl použit proti muži, který veřejně spálil korán…

Není bez zajímavosti, že muslimské státy sdružené v Organizaci islámské spolupráce na půdě OSN v letech 1999 až 2011 velmi angažovaně usilovaly o vytvoření mezinárodního rámce, který by posvětil existenci zákonů proti rouhání. Dalším cílem pak bylo získání právního nástroje, kterým by mohly také v neislámských státech bojovat proti domnělým či skutečným urážkám proroka. Nakonec se jim podařilo pouze prosadit rezoluci o boji proti netoleranci, diskriminaci a násilí na základě náboženského vyznání.

Autoři hry prý chtějí provokovat, aby vyvolali diskusi. Proč tímto způsobem nevyvolávají diskusi také v muslimském světě? Nemají k tomu dost odvahy?

Pravděpodobně by se jim dostalo jiného zacházení než u nás, kde je představení uváděno za podpory veřejných finančních prostředků. Je-li něčím tato kauza užitečná, pak tím, že může otevřít diskusi nad veřejnou podporou pro umění. Pornografii – kterou snad také někdo za umění považuje a která je zhruba na stejné morální úrovni – také veřejná moc nedotuje. Divadlo volá po umělecké svobodě. Svobodné soutěže se ale bojí a nechá se podporovat z veřejných zdrojů. A když někdo uvažuje o jejich omezení, křičí „cenzura!“.

Střet mezi svobodou uměleckého projevu a náboženskou svobodou je právně velmi složité téma. Zdá se mi však, že nejsilnějším nárokem je nárok na slušnost v mezilidských vztazích. Nevoláme po trestání rouhání jako v Pákistánu, ale po obyčejné lidské slušnosti a respektu.

Maritain ve své Odpovědnosti umělce detailně popisuje napětí mezi dokonalostí uměleckou, k níž je umělec puzen svou uměleckou intuicí, a dokonalostí mravní, k níž je povolán jako člověk. Umění, píše, využívá všeho, i hříchu. Ať se umělec klidně zatratí, jen když zvětší slávu umění. Umělec je ale také člověkem, dodává, a to dříve než umělcem.

Zdá se, že na to umělecká scéna ráda zapomíná. Tak jako finančník může být opojen ziskem a neuvědomovat si mravní rozměr svého podnikání, tak také umělec může být opojen svým „uměním“ a na nic jiného nedbat. Měl převzít odpovědnost za své jednání a neschovávat se za fráze o básnické licenci. Není pravda, že umění je bez následků. Zasévá-li umělec nenávist, zesměšňování, urážky… , co bude sklízet?

Ve hře Naše násilí a vaše násilí byla umělecká svoboda znásilněna. Naše rozhořčení je oprávněné. Zdá se mi však, že přiléhavější reakcí je lítost. Kristus z kříže nesestoupil. Setrval na něm, ačkoliv nemusel, a prosil: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“

Jakub Kříž, advokát

Zdroj: www.cirkev.cz (17. 5. 2018)

Otevřený dopis národnímu divadlu Brno

Vážení, obracíme se na Vás jakožto na pořadatele festivalu Divadelní svět Brno, v rámci nějž má být uvedena divadelní hra „Naše násilí a vaše násilí“.

Tato divadelní hra svým obsahem – Ježíš sestupující z kříže znásilní muslimku – zcela vybočuje z ústavního práva svobody projevu a svobody umělecké tvorby, které jsou garantovány čl. 17 ústavního zákona č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod (dále jen „LZPS“). Omezení svobody projevu je uvedeno přímo v čl. 17 odst. 4 LZPS, kde jsou uvedeny limity svobody projevu. Hranicemi svobody projevu se opakovaně zabýval i Ústavní soud, a to např. v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 359/96 ze dne 10.07.1997, kde bylo judikováno, že „vybočí-li publikovaný názor z mezí v demokratické společnosti obecně uznávaných pravidel slušnosti, ztrácí charakter korektního úsudku a jako takový se zpravidla ocitá již mimo meze ústavní ochrany„. Obdobný způsobem se vyjádřil i Evropský soud pro lidská práva.
 
Otec Tomáš připojil svůj podpis k petici dne 17.4.2018 s následujícím odůvodněním: 

Podepisuji, protože nelze ani vypovědět, jak hluboce se mě dotýká tato nehorázná urážka dobrých mravů ze strany rádoby kulturní instituce v ČR. Je pro mě těžké si představit vzdělané dramaturgy s tak nízkým potenciálem respektu vůči náboženství. Děkuji iniciátorům petice a na základě veřejně dostupných informací plně podporuji zamýšlenou žalobu na Národní divadlo Brno. Domnívám se, že skutková podstata trestného činu již byla naplněna, takže s obranou spravedlnosti není třeba čekat na květen.

Politika versus člověk

Milí přátelé,

v posledních dnech se různými cestami rozšířila zpráva o skupině několika desítek čínských křesťanů, kterým hrozí vyhoštění z České republiky zpět do Číny a tím téměř jisté zatčení a věznění… Lidé, kteří jim v naší zemi poskytli ubytování, svědčí o jejich opravdovosti a mírumilovnosti – viz např. přiložený dopis zástupce rektora olomouckého kněžské semináře. Momentálně jim můžeme pomoct nejvíce modlitbou za spravedlivé rozhodnutí soudu (podrobnosti). Pokud tedy můžete, zapojte se a šiřte tuto výzvu dál… Díky!

Anna Berková, Kroměříž


REPORTÁŽ ČESKÉ TELEVIZE 
6. 3. 2018


REPORTÁŽ RÁDIA PROGLAS
6. 3. 2018


Dopis z kněžského semináře
25. 2. 2018

Hezkou neděli všem.

Píši ještě přede mší, protože mi to nedá. Musím se přiznat, že od čtvrtečního dne prožíváme zde v Olomouci tíseň. Jedná se o situaci čínských křesťanů, kteří v naší republice požádali o azyl z důvodů pronásledování pro víru. My jsme zde v Olomouci v našem kněžském semináři a ve spolupráci s kláštery, s podporou o. arcibiskupa přijali, ubytovali a nabídli práci několika křesťankám a jednomu muži. Jejich věk je různý.

Možná jste zachytili zprávy, že většina z nich bude vyhoštěna zpět do Číny, kde víme z různých zpráv, že je nejspíše po návratu čeká zatčení a věznění.

Můžeme vydat svědectví o jejich zájmu poznat naši kulturu, víru, zapojují se do modliteb, přes jazykovou bariéru se učí česky a snaží se domluvit, jsou velmi skromní, v podstatě jakoukoliv finanční pomoc mimo plat jim musím skoro vnutit a dlouho se o to přeme, když mi náš Josef říká, že studenti potřebují taky peníze…

Jeden příklad za všechny o jejich charakteru. V sobotu měl Josef, kterého zde máme v semináři, jet pomáhat stěhovat maminku naší zaměstnankyně do ústavu. Ten termín byl změněn a padl na tuto sobotu, kdy Josefovi bylo nabídnuto odjet taky s jednou naší sestrou na výlet k její rodině. Sám jsem byl svědkem, kdy Josef lámaně vysvětloval, že ta naše zaměstnankyně byla dříve a on jí to slíbil a přestože se změnil termín, tak na výlet nepojede a půjde jí pomoct. Už jenom tohle je pro mě důkazem, že tohle lidé nejsou žádní ekonomičtí migranti, přemýšlejí stejně jako my, vyznávají stejné hodnoty, ihned se začleňují do společnosti, chtějí pracovat, jsou velmi pilní a učenliví.

Ve spolupráci s právníky, kteří chtějí těmto lidem pomoci, chceme pozvat všechny k co největšímu zájmu o jejich případy, ke společenské aktivitě a tlaku na naše politiky, protože mnoho lidí vnímá, že toto zamítnutí může být vedeno politickými a ekonomickými zájmy.

Pomozte nám s šířením těchto zpráv. Během dneška se pokusíme zprovoznit skrze modlitby 24/7 v ČR taky modlitební a postní kampaň za rozhodnutí soudů, které budou toto rozhodnutí vlády zkoumat na základě žalob, které právníci v těchto případech hodlají podat.

Děkuji předem.

P. Pavel Šupol,
vicerektor AKS