Milí farníci, kteří máte ve své rodině nemocné a pohybově omezené seniory, je chvályhodné, když jim všemožně pomáháte, aby mohli trávit stáří co nejdéle doma. Je to konkrétní projev lásky a v případě vlastních rodičů také spravedlnosti. Pán Ježíš nás učí, že nejen chlebem žije člověk, ale každým slovem, které vychází z Božích úst. Proto si velmi vážím také toho, když svým věřícím příbuzným obětavě pomáháte dostat se v neděli na mši svatou. Také technická pomoc s naladěním televizního nebo rozhlasového přenosu bohoslužby a jiných pořadů náboženského vysílání (Radio Proglas, TV Noe) představuje pro duši trpícího křesťana přímo balzám.
Moje kněžská starost o nemocné farníky občas naráží na určité nepochopení, které mě vede k sepsání následujících řádků.
Na prvním místě bych chtěl ujistit vás, nemocné a staré, že svou prosbou o návštěvu pana faráře rozhodně neobtěžujete! Naopak! Vím, jak důležitá může návštěva kněze být. Vždyť kdo jiný vám zprostředkuje osobní setkání s Kristem? To platí i pro ty z vás, kdo jste dříve nepatřili mezi nejhorlivější věřící. Vždyť právě v čase nemoci dává Bůh člověku jedinečnou příležitost k revizi života, k modlitbě a ke smíření. To však předpokládá, že se nemocný setká s knězem, dokud má ještě jasné myšlení. Kněz přináší do domu nemocného slovo povzbuzení a ochotu naslouchat. Vrcholem takové návštěvy bývá svaté přijímání, zdroj útěchy a duchovní síly. V případě velmi závažných onemocnění, plánovaných těžkých operací nebo i jen z důvodu vysokého věku je vhodné žádat navíc svátost pomazání nemocných. A to i opakovaně. Existují případy, kdy Bůh daroval někomu tímto způsobem nejen duchovní, ale i tělesné uzdravení. Vždycky nás však bere do své otcovské náruče a vnitřně pozvedá.
Vy, kteří o nemocné věřící pečujete, byste měli vědět, že svátosti církve přinášejí vašim blízkým mimořádnou posilu a povzbuzení v těžké situaci. Výrazně podporují jejich léčbu i celkový psychický stav. Je proto naprosto neopodstatněný předsudek, že kněze je třeba volat do domu teprve k umírajícímu (pokud vůbec). V takovém případě totiž k setkání většinou nedojde z pochopitelného nedostatku času. Velmi mě mrzí, když se o nemocných dovídám na faře až od pozůstalých, kteří se ospravedlňují slovy: „Nechtěli jsme ho strašit.“ Je jasné, že smrt musí také jednou nastat a je dobře být na ni připraveni. Osobně bych nechtěl být v kůži člověka, který přijde před Boží soud, aniž by se pořádně modlil a dal najevo svou víru v Krista a jeho církev.
V nemocnici na Malém Valu (Kroměříž) mě kdysi velmi potěšilo toto setkání: Pacientka, kterou jsem tehdy navštívil, zrovna podřimovala. Když si mě všimla, řekl jsem jí, že jsem kněz a že nosím nemocným Pána Ježíše. Žena se usmála na znamení, že pochopila, a řekla: „Tak to seš hodné.“ 🙂 Zvažte tedy, prosím, zda právě vy nemáte ve svém okolí nemocného člověka, který zůstal bez duchovní pomoci a dejte mi o něm vědět. Pokud ne, pravděpodobně se vám budou tyto informace hodit v budoucnu. Dlouhodobě nemocné navštěvuji podle potřeby, většinou však 1x za měsíc. V naléhavých případech můžete na faru přijít nebo telefonovat kdykoli. Návštěvu kněze zbytečně neodkládejte. Nic se za ni neplatí. V případě hospitalizace se obracejte buď na duchovní, kteří do dané nemocnice docházejí, nebo na svého domácího faráře.
S přáním dobrého zdraví
otec Tomáš, farář