Archiv autora: Didymos

Přezdívka Didymos patří otci Tomášovi, duchovnímu správci naší farní rodiny.

Dopis rodičům: přihlašování na tábor

Vážení rodiče,

předem mého dopisu bych Vám chtěl poděkovat za to, že se snažíte vychovávat své děti tak, aby našly duchovní domov v církvi a byly hrdé na to, že jsou katolickými křesťany. Je známo, že tomuto ušlechtilému cíli prospívá také trávení volného času ve společnosti věřících kamarádů, zejména pokud se jim přitom věnují obětaví a spolehliví vedoucí, nabízející dětem přirozené vzory k následování.

Naše farní rodina chce vytvářet (nebo už vytváří) prostředí, kam byste mohli svoje děti posílat s vědomím, že o ně bude po všech stránkách dobře postaráno. Příkladem takové aktivity je náš farní klub pro děti v Brodku, který si za léta svého fungování získal uznání řady rodičů a také respekt ze strany obecního zastupitelstva spojený s finanční podporou.       

Podobně u nás už dvacet let působí společenství Eden, které pod hlavičkou organizace zřízené olomouckým arcibiskupstvím připravuje pro děti z okolí Přerova křesťanské tábory plus podzimní a jarní víkendovky. Od letošního roku jsme s ohledem na kořeny Edenu opět posílili počet vedoucích pocházejících z farností Brodek u Přerova, Rokytnice a Citov, včetně osobního duchovního doprovázení ze strany místního faráře. Těšíme se na tábor, který bude zasazený do atmosféry rytířské legendy o hledání svatého grálu.

Přípravu letošního tábora jsme už rozjeli a zatím nám to pěkně klape. Podařilo se obsadit všechny důležité funkce včetně táborové zdravotnice a hlavní kuchařky. Na konci března máme několikadenní soustředění vedoucích věnované programu. Od neděle 12.3. je spuštěno přihlašování dětí. Máte-li zájem o přihlášku, postupujte podle pokynů na webu.

S přáním pokoje

P. Tomáš Klíč,
duchovní rádce Edenu

Svědectví o Božím milosrdenství

Před zahájením první nedělní mše svaté po svém návratu z léčení přečetl otec Tomáš věřícím zprávu odeslanou jeho předchůdci, otci Pavlovi. Píše se v ní mimo jiné toto:

„Ahoj Pavle, … když jste se u nás sešli v lednu, ani ve snu mě nenapadlo, co mě hned na druhý den potká. Teď chválím Pána za jeho milosrdenství, neboť mi na prosby mnohých svých přátel nejen ponechal život a nezbytné zdraví pro službu v církvi, ale také se pustil do radikální léčby mého srdce. Vidím v tom mimo jiné nečekané vyslyšení vlastních modliteb za kněze a bojím se o jediné, abych se brzy nevrátil do starých kolejí.

S trochou nadsázky by se dalo říct, že modlit se za posvěcení kněží je nebezpečné. Pán by nás totiž mohl vzít za slovo. 🙂

Zítra se po pěti týdnech vracím k rokytnickému oltáři a postupně navazuji jednu přetrženou nitku své práce za druhou. Děkuji Pánu za své rodiče, kteří o mě vzorně pečovali po propuštění z nemocnice. Děkuji také za své bratry dominikány, kteří mi spontánně nabízeli tutéž službu. Děkuji za pozdravy a návštěvy mnohých přátel včetně bratří kněží. Děkuji v neposlední řadě všem Služebníkům za vaše vytrvalé modlitby. Prosím tě, buď tak laskav a vyřiď toto poděkování ostatním, až budeš mít příležitost. Zároveň doufám, že se ti na novém působišti daří zapouštět kořeny a máš se dobře. Až budeš chtít, stav se někdy u mě na kus řeči. Velmi rád tě uvidím.“