Vatikánský úřad pro nauku víry nadělil v pondělí 18. 12. krásný vánoční dárek všem lidem toužícím po uzdravujícím a pomáhajícím Božím dotyku, ačkoli jejich životní stav se aktuálně nachází v rozporu s morálními standardy katolické církve, takže nemohou přistupovat ke svátostem.

Nově vydaný věroučný dokument o významu požehnání povzbuzuje pastýře církve, aby na prosbu jakéhokoli člověka nebo páru o přímluvnou modlitbu a svolávání dobra na jejich životní cestu reagovali s náležitou otevřeností a pastorační moudrostí, aniž by přitom jakkoli zpochybňovali nauku o manželství nebo jiné závazné mravní normy.

Na dané téma vám níže přinášíme alespoň část komentáře převzatého z oficiálního vatikánského zpravodajství včetně odkazu na text zmíněné věroučné deklarace. V případě dotazů a nejasností se, prosím, obracejte na svého pana faráře.

S přáním pokoje
otec Tomáš

VATICAN NEWS – ANDREA TORNIELLI

(…) Srdce pastýře nemůže zůstat lhostejné k lidem, kteří k němu pokorně přistupují s prosbou o požehnání, ať už je jejich stav, historie či životní cesta jakákoli. Srdce pastýře neuhasí doutnající knot těch, kteří cítí svou vlastní neúplnost a vědí, že potřebují milosrdenství a pomoc shůry. Srdce pastýře zahlédne v této žádosti o požehnání škvíru ve zdi, malou skulinku, skrze kterou již může působit milost. A tak jeho první starostí není tuto malou skulinku zacpávat, ale přijímat a prosit o požehnání a milost, aby lidé stojící před ním mohli začít chápat Boží plán pro svůj život.

Toto základní vědomí prosvítá z „Fiducia supplicans“, deklarace Dikasteria pro nauku víry o významu požehnání, která otevírá možnost žehnat neregulérním párům, dokonce i párům stejného pohlaví, přičemž zcela jasně říká, že požehnání v tomto případě neznamená potvrzení jejich životní volby, a také opakuje, že je třeba se vyhnout jakékoli ritualizaci nebo jiným prvkům, které by mohly byť jen vzdáleně napodobovat svatbu. Jedná se o dokument, který prohlubuje nauku o požehnání a rozlišuje mezi požehnáním rituálním a liturgickým a požehnáním spontánním, které je charakterizováno spíše jako projev zbožnosti spojený s lidovou zbožností. Je to text, který po deseti letech konkretizuje slova, která papež František napsal v „Evangelii gaudium“: „Církev není celnice, je to otcovský dům, kde je místo pro každého člověka s jeho vlastním náročným životem“. (…)

---

Deklarace
„FIDUCIA SUPPLICANS“
v pěti světových jazycích
(EN anglicky – DE německy – ES španělsky
– FR francouzsky – IT italsky)

---

ZAPAMATUJTE SI:
Prostřednictvím deklarace „Fiducia supplicans“ z dílny Dikasteria pro nauku víry, které schválil papež, bude nyní v katolické církvi možné mimo liturgii spontánně žehnat také párům, které tvoří osoby stejného pohlaví, pokud o to žádají pokorně a z dobrého důvodu. Zásadně je v těchto případech nezbytné vyvarovat se jakékoli ritualizace či napodobování manželství. Jednoduché požehnání, na které neexistují, ba ani nemohou existovat kanonické normy, neznamená potvrzení svazku.
CHCI SE O DOKUMENTU DOVĚDĚT VÍCE

CITÁT NA ZÁVĚR

„Pro Ježíše je nejdůležitější oslovit a zachránit vzdálené, uzdravit rány nemocných, znovu začlenit všechny do Boží rodiny. A to některé pohoršuje! Ale Ježíš se takového pohoršení nebojí! Nemyslí na uzavřené lidi, které pohoršuje i uzdravení, které pohoršuje každé otevření, každý krok, který nezapadá do jejich myšlenkových a duchovních schémat, každé pohlazení nebo něha, která neodpovídá jejich myšlenkovým zvyklostem a jejich rituální čistotě“

papež František novým kardinálům v roce 2015