Archiv pro rubriku: Slovo faráře

Svatební kázání

Šťastný muž dobré ženy
Sir 26, 1-4.16-21; 1Kor 12, 31-13,8a; Mt 5, 1-12a

Milí snoubenci,

nastal dlouho očekávaný den – váš den svatební. Od chvíle, kdy jste se poznali, vaše láska rostla. Nyní dozrála do té míry, že jste schopni odevzdat se jeden druhému a vytvořit bezpečný domov dětem, které s pomocí Boží přivedete na svět. Vaše dnešní „ano“ je s napětím sledováno vašimi rodiči, ostatními příbuznými, přáteli i církví. Skrze rozhodnutí pro manželství kladete pevný základ nejen své budoucí rodiny, ale také si přivádíte domů nové členy příbuzenstva z partnerovy strany. Na začátku bohoslužby jste ještě přišli každý zvlášť. Odcházet už budete společně. Toto gesto je výmluvné. Skrze své slavnostní odevzdání – jež najde naplnění v intimitě vašeho manželského objetí – se definitivně a nezměnitelně spojí dva rody, do této chvíle samostatné.

Milí ženichu a nevěsto,
buďte hrdí na to, že smíte naplňovat moudrý záměr Stvořitele, který kdysi požehnal Adamovi a Evě slovy: „Ploďte a množte se a naplňte zemi.“ Abyste si se životem lehkovážně nezahrávali, odevzdáváte se jeden druhému nikoli na chvíli, ani na dobu neurčitou s možností výpovědi. Chtěl bych vám proto veřejně poděkovat za odvahu a poctivost, se kterou jste se na svatbu připravovali.

Berete se v kostele. Mějte tedy také důvěru v Boha. My křesťané věříme, že jeho pohled je trvale upřený na toto místo modlitby. Jeho láska dodá sílu lásce vaší. Jeho slovo vám pomůže vyjít správným směrem. Jeho ruka požehná vašim spojeným rukám.

Dva z úryvků Božího slova, které jsme slyšeli, mluví o štěstí. První začínal slovy: „Šťastný muž dobré ženy“ a v evangeliu vypočítával Ježíš, kdo je podle něj blahoslavený, tedy šťastný. Také typické svatební blahopřání: „Mnoho štěstí na společné cestě životem…,“ mě vede k úvaze na toto téma.   

Svět, ve kterém žijeme, většinou považuje za štěstí pohodlný život v blahobytu.  Pro budování takového štěstí nám reklamy nabízejí výhodné investice. Větší počet dětí se v zájmu individuálního štěstí nedoporučuje. Mravní bezúhonnost a duchovní hodnoty také nejsou příliš důležité. Jinými slovy štěstí prý spočívá v tom, co máme (počínaje výnosným zaměstnáním a konče dovolenou u moře). Toto pojetí štěstí je sice na první pohled lákavé, ale při bližším zkoumání se ukazuje jako falešné. Splaskne jako bublina, jakmile se mu postaví do cesty nějaká pevná překážka. Pravé štěstí člověka není chvilková emoce, ale trvalé dobro.

Ježíš Kristus uvažuje o štěstí jinak než reklamy. Podle jeho slov se blahoslavenými a tedy šťastnými stávají lidé nenároční a ryzí. Nazývá je „chudými v duchu“ a lidmi „čistého srdce.“ Tito pochopili, co zaznělo v závěru prvního čtení: „Neocenitelná je čistá duše.“ Kdo žije s čistým svědomím, ten se těší z pokladu trvalé hodnoty. Bez ohledu na své materiální bohatství, má spokojené srdce. Jeho štěstí má takovou hloubku, že se v nevyhnutelných těžkostech života spíš posiluje. Působí to naše naděje na „odměnu v nebesích.“

Křesťané mohou být šťastní, ačkoliv se jim na zemi nevyhýbá zármutek a pláč, nespravedlivé obviňování a někdy i otevřené nepřátelství a pomluvy. Kéž vás toho Bůh chrání, ale zároveň vám dopřeje pochopit, v čem spočívá trvalé štěstí. Ježíš k tomu říká: „Blahoslavení tiší…, žíznící po spravedlnosti…, milosrdní… (a ti), kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.“ Doporučuje tedy investovat především do trpělivosti, spravedlnosti, ochoty odpouštět a šíření pokoje. Tyto rady jsou cenné i pro vaše manželské štěstí. Daly by se vyjádřit takto: 

  • Každý pocházíte z jiného rodinného prostředí a trpělivost vám ušetří hodně zbytečného rozčilování zvláště na začátku manželství. Mluvte spolu o všem, co vám vadí, a hledejte společná řešení.
  • Nezapomínejte na projevy uznání a spravedlivé vděčnosti partnerovi, když udělá něco dobrého.
  • Buďte vždy připraveni uznat svou chybu a také upřímně odpustit druhému.
  • Zkoumejte, jaká vládne u vás doma atmosféra a snažte se vytvářet prostředí pokojné a radostné.

Až vám dnes budou přátelé přát hodně štěstí, přemýšlejte, o jaké štěstí vlastně chcete usilovat a do čeho bude třeba především investovat. Pro tuto chvíli je nejdůležitější krok váš upřímný manželský slib. Skrze něj spojujete svoje duše – se vším co jste a co máte – na celý zbývající čas vašeho pozemského života.

Může se náš pan farář stát dominikánem?

Na takto položenou otázku existuje jednoduchá odpověď: «Už se stalo». Následující řádky spolu se dvěma video-pozdravy od hrobu zakladatele řádu ukazují, že nejsem sám. 

V Boloni jsme natáčeli před rokem během mezinárodního setkání kněží konaného v rámci oslav 800. výročí založení řádu dominikánů (1216). Reprezentanti našich místních sdružení z různých koutů světa se sjeli do Říma, aby se navzájem podělili o zkušenosti a několik dní se zabývali studiem pravidel života (řehole) určené pro kněze, biskupy a jáhny, kteří se přidružují k dominikánům, aniž by přitom opouštěli své místo v domovských diecézích. Tato duchovní cesta má úctyhodnou tradici v tzv. třetím řádu. Mezi známé dominikánské terciáře v dějinách patří např. svatý kněz a propagátor mariánské úcty Ludvík Maria Grignion z Montfortu (†1716), arcibiskup olomoucký Lev kardinál Skrbenský z Hříště (†1938), statečný papež Pius XII. (†1958), nebo Boží služebník a někdejší arcibiskup pražský Josef kardinál Beran (†1969). Domnívám se, že kazatelské charisma sv. Dominika a bohatství spirituality jeho řádu bude i ve třetím tisíciletí pomáhat duchovním pastýřům k lepšímu naplňování jejich poslání. A nejen to. Generální představený dominikánů otevřeně hovoří o potřebě vzájemného obohacování světa řeholního a diecézního ve službě budování Božího království. Jako hlavní celebrant zahajovací mše svaté přivítal delegáty římského setkání těmito slovy: «Pro naši komunitu je velkou radostí, že zde můžeme přijmout reprezentanty kněžských sdružení sv. Dominika. S nimi vstupují do řádu místní církve ze všech koutů světa».

Většina dominikánských terciářů mezi kněžími, biskupy a jáhny dnes žije na Filipínách. Může nás těšit, že kromě této asijské „velmoci“ se o novodobou podporu dominikánského povolání diecézních bratří řád nejdéle snaží ve Francii a v České republice. Povzbudivé svědectví o rostoucím zájmu neřeholních kněží o přijetí mezi dominikány podal na římském setkání bratr Thomas McDermott OP z amerického Chicaga: «Začali jsme se sedmi členy a od té chvíle rosteme. Po pěti měsících „postulátu“ jsme v únoru 2015 zahájili formální formační program („noviciát“ s „obláčkou“). Nyní, o rok později, požádalo pět ze sedmi kněží o závěrečný slib, zatímco dva zbývající si přáli více času a nadále se účastní na setkáních. Kromě nich zahájí [letos] svou formaci dva další. […] Na základě naslouchání členům bych řekl, že jejich motivace, proč se chtějí připojit ke sdružení, je dvojí: (1) touží po společenství, ke kterému by patřili a (2) jsou přitahováni dominikánským charismatem. Pokud jde o mě, vidím věci takto: Máme zde co do činění s diecézními kněžími, kteří se vyznačují duchem modlitby, horlí pro spásu duší, mají lásku k Písmu Svatému, váží si studia a vyučování, přejí si sdělovat Boží slovo tím nejlepším možným způsobem, jsou přitahováni rodinnou atmosférou a cení si teologie sv. Tomáše Akvinského».

Jedním z vrcholů římského setkání byla mše svatá u sester dominikánek. Do rukou řádového představeného při ní složili svůj první a zároveň definitivní slib kněží-novicové ze tří různých kontinentů. Kdo z vás aspoň trochu rozumí angličtině, může si poslechnout svědectví jednoho z nich, otce Rona z Austrálie.

Pisatel těchto řádků, který byl v říjnu 2015 přijat do počáteční formace v české dominikánské provincii, děkuje milosrdnému Bohu, že svůj definitivní slib terciáře bude moci složit na začátku června o svátku Letnic.

Jako svou skautskou a zároveň i dominikánskou přezdívku používám už delší dobu řecké jméno Didymos. Našli byste ho na stránkách Bible tam, kde evangelista Jan mluví o mém křestním patronovi (srov. Jan 20,24). Na římském setkání diecézních dominikánů jsme se nasmáli, když mi otec Ron ukazoval fotografii svého čtyřnohého přítele, kterému dal stejné jméno.

V našem farním kostele se lidé po mši svaté rádi modlí za svého faráře. Obvykle se k nim přidávám následujícími slovy:

«Pane, smiluj se nad svým lidem. Daruj mu pastýře podle svého Srdce a podle ducha svého služebníka Dominika: pastýře misijně horlivé a oddané službě slova; pastýře věrné Církvi se smyslem pro společenství; pastýře opřené o kontemplativní modlitbu a neustálé studium; pastýře navenek i uvnitř radostně chudé a závislé pouze na Bohu; pastýře vynikající důvěrou k matce Marii a spolu s Ní vyzařující krásu čistoty».

P. Tomáš Didymos Klíč

Slib 3OP 2017 – oznámení