Archiv pro rubriku: Církev ve světě

Jak přetrvat pronásledování?

Blíží se 6. neděle velikonoční (6.5.), která bude v katolické církvi věnována modlitbám za pronásledované křesťany.

Dítě se modlí v Iráku

Organizace monitorující pronásledování, se shodují, že křesťané jsou nadále nejpronásledovanější náboženskou skupinou. Náboženská svoboda je porušována ve více než stovce zemí světa a situace se celkově spíše zhoršuje. Komunistický útlak věřících se přenesl i do 21. století. Ve více než miliardové Číně jsou podle pozorovatelů represe nejhorší od doby „kulturní revoluce“. Komunisté pronásledují křesťany také ve Vietnamu, či na Kubě, ale opravdu zle je v Severní Koreji, kde mučednická smrt hrozí všem křesťanům. Ačkoliv ze zemí vedených marxistickou ideologií přicházejí špatné zprávy, je celosvětově hlavní příčinou útlaku náboženský fundamentalismus. Zdrojem pronásledování není ale jen islám. Počet útoků na křesťany roste také v hinduistické Indii a budhistické Barmě nebo na Srí Lance. Tam bylo za posledních pět let zaznamenáno 395 útoků, často ze strany budhistických mnichů.

Formy pronásledování se pohybují od nenásilné právní diskriminace a sociálních nevýhod až k přímému násilí a terorismu.  S rostoucím  sektářským terorismem se setkáváme zejména v pásmu muslimské většiny,  která se táhne od severní Nigérie na západě, přes islámskou středovýchodní oblast až po Indonésii na východě. Organizace jako Boko Haram, Aš Šabáb, Al Kaida, An Nusra, Hamas, IS, Tálibán, Abú Sajjáf, a mnoho dalších, spáchaly od září 2001 desítky tisíc útoků. Nekonečnou  řadu  útoků odsuzují i vrcholní představitelé islámu. Ti ale zároveň prosazují zákony, které vycházejí z islámského práva šaría. Kromě trestání odpadlictví od islámu je to např. zákaz evangelizace. Té evangelizace, která je esencí existence církve Kristovy.   Svobodu slova napříč celým islámským světem blokuje i zákaz „rouhání“. Jde o účinný nástroj k potírání jakékoliv kritiky islámu a je namířen především proti umírněným  muslimům a příslušníkům náboženských menšin. 

Zvláště tragická je pak situace křesťanů v zemích Blízkého a Středního východu. Destabilizace regionu po americké invazi do Iráku a s příchodem Arabského jara přinesla vzestup vlivu radikálních džihádistických skupin a rozpoutání občanských a náboženských válek. S velkou starostí sledujeme osud křesťanů v oblastech, kde křesťanství vzniklo a kde starobylým křesťanským církvím  hrozí zánik.

Je až zarážející, jak „hlasitě“ mlčí o globálním útlaku křesťanů nejen politici a média, ale často také představitelé západních církví.  Církve investovaly mnoho energie do mezináboženského dialogu a bojí se ho narušit např. kritikou islámské nadřazenosti  a poukázáním na islámský útlak křesťanů. Je za tím pochopitelná snaha dál nezhoršovat situaci křesťanů. Vidíme ale, že se tento přístup neosvědčil – křesťané jsou ve stále větším nebezpečí a navíc jejich situace zůstává světové veřejnosti utajena. Také snaha domluvit se za cenu ústupků s vůdci komunistických režimů nepřinesla v minulosti mnoho dobrého.

Pro  křesťany je tu ale zvláštní povinnost vyplývající z evangelia. Křesťan je křtem začleněn do těla Kristova a „Trpí – li jedná část, trpí s ní části všechny“ ( 1. Kor 12:26). V praktické rovině dochází k tomu, že křesťané jsou často jediní, kdo mohou pomoci. A když je někdo v pozici jediného, kdo může pomoci, pak musí….

S novou formou měkkého „soft“ pronásledování křesťanů se setkáváme také na Západě. Papež Jan Pavel II. ve svých dokumentech často hovořil o kultuře smrti. V encyklice Evangelium vitae varuje Jan Pavel II. před zvrácením demokracie v určitou formu totality. Stát, který se odvažuje rozhodovat o životě slabých a bezbranných, ve spektru od dítěte dosud nenarozeného až po starce, není už „společným domem“, ale tyranií. Křesťané, kteří hájí život proti kultuře smrti jsou pak obviňováni, že porušují  pseudo lidská práva (na potrat, eutanázii, sňatek homosexuálů) a otvírá se tak cesta k jejich perzekuci.

Náboženská svoboda je jednou ze základních lidských svobod a její hájení  je nezbytné pro zachování lidské důstojnosti. Tam, kde svoboda svědomí není dodržována, dochází k erozi ostatních svobod.

Kardinál Robert Sarah nás vybízí k modlitbám: „Jak přetrvat pronásledování? Díky modlitbě. Kristus nám říká: beze mne nemůžete činit nic. Buďte lidmi modlitby! Choďte do kostela, modlete se doma, proste o Boží sílu, scházejte se, buďte nezlomní ve víře. Spojujte se a braňte svoji víru“

Přidejme se tedy alespoň o 6. neděli velikonoční!

Monika Kahancová
výkonná ředitelka  CSI ČS


Křesťanská mezinárodní solidarita ČS z.s.
Husovo nám. 1236
549 01 Nové Město nad Metují

http://cr.csi-int.org/
csi@csi-cr.cz
tel.:737 852 903

Kniha, která si zaslouží naši pozornost

Rod Dreher (1957) je americký křesťanský publicista, spisovatel a bloger.  Na internetových stránkách The American Conservative se věnuje řadě kulturních, politických a náboženských témat. Sleduje zejména vztah mezi křesťanstvím a většinovou společností, která se v rostoucí míře od svých duchovních kořenů odvrací. Je autorem několika knih o životě v rodné Louisianě, o dílu Danta Alighieriho i o politické scéně v USA. Jeho poslední dílo Benediktova cesta bylo v prestižním deníku The New York Times označeno za „nejdiskutovanější a nejdůležitější náboženskou knihu desetiletí“.

**

O knize Benediktova cesta

Svatý Benedikt se před staletími rozhodl vyjít ven z kolabujícího antického velkoměsta a založit na okraji barbarstvím pohlcované civilizace první benediktinský klášter, kontrakulturní komunitu, již označil za „ školu služby Pánu“. Díky této jeho volbě, kterou následovali mnozí další, přečkalo křesťanství temná staletí, než se Evropa – i skrze to, co pro ni benediktini uchovali – mohla během vrcholného středověku vzepnout k novým kulturním výšinám.

Současný Západ se podle Drehera v rostoucí míře odvrací od svých křesťanských kořenů a přes svou technologickou vyspělost se propadá do barbarství, kam ho církev nesmí svým přitakáváním následovat. Naopak, aby si uchovala prorocký hlas a mohla dál plnit svůj úkol v podobě hlásání evangelia světu, potřebuje nyní strategický ústup. Namísto ztrácení sil marnými snahami o oslovení většiny je třeba zachránit věrohodnost vydávaného svědectví péčí o kořeny.

Provokující a inspirující postřehy Roda Drehera, jak křesťansky žít v postkřesťanské době, zaznamenaly okamžitě po americkém vydání knihy v březnu 2017 vlnu kritického zájmu, který dosud neutuchá.