Archiv autora: Didymos

Přezdívka Didymos patří otci Tomášovi, duchovnímu správci naší farní rodiny.

Chceš se stát křesťanem?

Milí farníci,
už je tomu přibližně rok od chvíle, kdy jsem se přestěhoval do vaší blízkosti, abych se spolu s vámi staral o srozumitelné a přitažlivé šíření radostné zvěsti evangelia.

Líbí se mi tady. Pokračuji v práci duchovního učitele a otce, kterou pro vás dříve obětavě konali moji předchůdci na faře. Cítím se přitom tak trochu jako svatý Metoděj, který od svého umírajícího bratra Cyrila slyšel naléhavou výzvu: „Neopouštěj Moravany!“ Jsem bytostně přesvědčen, že naši sousedé, přátelé, děti i senioři mají právo dovědět se více o Bohu, který je má bláznivě rád, aby si k němu dokázali najít cestu ve společenství církve. Pomůžeme jim? 

Jistě se v naší blízkosti najdou lidé, kteří nás rychle odbydou slovy: „My tu víru tolik neprožíváme.“ Pro jejich obrácení zatím nenastal čas. Modleme se za ně!

Jsou ale také jiní, kteří už o křesťanství párkrát se zájmem zavadili a kdyby se jim někdo věnoval, mohli by se s radostí připravit na svůj křest podobně jako mladý muž na fotografii z roku 2010. Pro tyto lidi musíme něco udělat, nebo nám Pán bude při soudu právem vyčítat: „Měl jsem hlad a nedali jste mi najíst.“

Další skupina lidí byla sice v dětství pokřtěna – a v lepším případě i ve víře vychována, ale z různých důvodů ještě nedošlo k potvrzení jejich zasvěcení Bohu ve svátosti biřmování, ačkoliv někteří chodí pravidelně do kostela. Je dobré si jasně říct, že toto není správné. Bez biřmování není nikdo křesťanem naplno. Proto také zmrtvýchvstalý Ježíš přikázal apoštolům, aby neodcházeli do misií bez přijetí svatodušního ohně: „Čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o němž jste ode mne slyšeli. Jan křtil vodou, vy však budete pokřtěni Duchem Svatým, až uplyne těchto několik dní“ (Sk 1,4-5). Kdybychom hledali v Bibli zřetelné svědectví o existenci svátosti biřmování oddělené od křtu, našli bychom ho v osmé kapitole Skutků (Sk 8,14-17).

Milí bratři a sestry,
ať už se o letních prázdninách vydáváte na daleké cesty, nebo zůstáváte doma, přeji vám pokojné dny prozářené sluncem Boží lásky. Mějte přitom, prosím, oči i srdce otevřené pro lidi, které potkáte, a pomozte jim udělat alespoň nějaký krok vstříc Kristu. Kdo by chtěl v naší farní rodině přijmout křest v dospělosti, nebo svůj křest dovršit chybějící svátostí biřmování, ať se na mě během léta kdykoli obrátí. Atraktivní a užitečnou přípravu (katechumenát) zahájíme společně po prázdninách. 

S přáním pokoje
P. Tomáš Klíč

& sestra Marie Goretti
Několik myšlenek na prázdniny a dovolenou

„Smyslem našich životů je zjevovat Boha lidem. A jen tam, kde je Bůh vidět, začíná opravdový život. Pouze když se setkáváme s živým Bohem v Kristu, víme, co život opravdu je.“ (Benedikt XVI.)

Svatební kázání

Šťastný muž dobré ženy
Sir 26, 1-4.16-21; 1Kor 12, 31-13,8a; Mt 5, 1-12a

Milí snoubenci,

nastal dlouho očekávaný den – váš den svatební. Od chvíle, kdy jste se poznali, vaše láska rostla. Nyní dozrála do té míry, že jste schopni odevzdat se jeden druhému a vytvořit bezpečný domov dětem, které s pomocí Boží přivedete na svět. Vaše dnešní „ano“ je s napětím sledováno vašimi rodiči, ostatními příbuznými, přáteli i církví. Skrze rozhodnutí pro manželství kladete pevný základ nejen své budoucí rodiny, ale také si přivádíte domů nové členy příbuzenstva z partnerovy strany. Na začátku bohoslužby jste ještě přišli každý zvlášť. Odcházet už budete společně. Toto gesto je výmluvné. Skrze své slavnostní odevzdání – jež najde naplnění v intimitě vašeho manželského objetí – se definitivně a nezměnitelně spojí dva rody, do této chvíle samostatné.

Milí ženichu a nevěsto,
buďte hrdí na to, že smíte naplňovat moudrý záměr Stvořitele, který kdysi požehnal Adamovi a Evě slovy: „Ploďte a množte se a naplňte zemi.“ Abyste si se životem lehkovážně nezahrávali, odevzdáváte se jeden druhému nikoli na chvíli, ani na dobu neurčitou s možností výpovědi. Chtěl bych vám proto veřejně poděkovat za odvahu a poctivost, se kterou jste se na svatbu připravovali.

Berete se v kostele. Mějte tedy také důvěru v Boha. My křesťané věříme, že jeho pohled je trvale upřený na toto místo modlitby. Jeho láska dodá sílu lásce vaší. Jeho slovo vám pomůže vyjít správným směrem. Jeho ruka požehná vašim spojeným rukám.

Dva z úryvků Božího slova, které jsme slyšeli, mluví o štěstí. První začínal slovy: „Šťastný muž dobré ženy“ a v evangeliu vypočítával Ježíš, kdo je podle něj blahoslavený, tedy šťastný. Také typické svatební blahopřání: „Mnoho štěstí na společné cestě životem…,“ mě vede k úvaze na toto téma.   

Svět, ve kterém žijeme, většinou považuje za štěstí pohodlný život v blahobytu.  Pro budování takového štěstí nám reklamy nabízejí výhodné investice. Větší počet dětí se v zájmu individuálního štěstí nedoporučuje. Mravní bezúhonnost a duchovní hodnoty také nejsou příliš důležité. Jinými slovy štěstí prý spočívá v tom, co máme (počínaje výnosným zaměstnáním a konče dovolenou u moře). Toto pojetí štěstí je sice na první pohled lákavé, ale při bližším zkoumání se ukazuje jako falešné. Splaskne jako bublina, jakmile se mu postaví do cesty nějaká pevná překážka. Pravé štěstí člověka není chvilková emoce, ale trvalé dobro.

Ježíš Kristus uvažuje o štěstí jinak než reklamy. Podle jeho slov se blahoslavenými a tedy šťastnými stávají lidé nenároční a ryzí. Nazývá je „chudými v duchu“ a lidmi „čistého srdce.“ Tito pochopili, co zaznělo v závěru prvního čtení: „Neocenitelná je čistá duše.“ Kdo žije s čistým svědomím, ten se těší z pokladu trvalé hodnoty. Bez ohledu na své materiální bohatství, má spokojené srdce. Jeho štěstí má takovou hloubku, že se v nevyhnutelných těžkostech života spíš posiluje. Působí to naše naděje na „odměnu v nebesích.“

Křesťané mohou být šťastní, ačkoliv se jim na zemi nevyhýbá zármutek a pláč, nespravedlivé obviňování a někdy i otevřené nepřátelství a pomluvy. Kéž vás toho Bůh chrání, ale zároveň vám dopřeje pochopit, v čem spočívá trvalé štěstí. Ježíš k tomu říká: „Blahoslavení tiší…, žíznící po spravedlnosti…, milosrdní… (a ti), kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.“ Doporučuje tedy investovat především do trpělivosti, spravedlnosti, ochoty odpouštět a šíření pokoje. Tyto rady jsou cenné i pro vaše manželské štěstí. Daly by se vyjádřit takto: 

  • Každý pocházíte z jiného rodinného prostředí a trpělivost vám ušetří hodně zbytečného rozčilování zvláště na začátku manželství. Mluvte spolu o všem, co vám vadí, a hledejte společná řešení.
  • Nezapomínejte na projevy uznání a spravedlivé vděčnosti partnerovi, když udělá něco dobrého.
  • Buďte vždy připraveni uznat svou chybu a také upřímně odpustit druhému.
  • Zkoumejte, jaká vládne u vás doma atmosféra a snažte se vytvářet prostředí pokojné a radostné.

Až vám dnes budou přátelé přát hodně štěstí, přemýšlejte, o jaké štěstí vlastně chcete usilovat a do čeho bude třeba především investovat. Pro tuto chvíli je nejdůležitější krok váš upřímný manželský slib. Skrze něj spojujete svoje duše – se vším co jste a co máte – na celý zbývající čas vašeho pozemského života.