VELKOPÁTEČNÍ OBŘADY NÁS KAŽDOROČNĚ VEDOU K UCTÍVÁNÍ SVATÉHO KŘÍŽE KRISTOVA. ZÁROVEŇ S TÍMTO LITURGICKÝM PROJEVEM NAŠÍ LÁSKY K PÁNU JEŽÍŠI MŮŽEME V DEN JEHO VYKUPITELSKÉ SMRTI VYKONAT KONKRÉTNÍ GESTO SOLIDARITY S KŘESŤANY, KTEŘÍ ŽIJÍ VE SVATÉ ZEMI. O AKTUÁLNÍ DŮLEŽITOSTI TRADIČNÍ SBÍRKY SE DOZVÍTE VÍCE V DOPISE, KTERÝ K NÁM PŘIŠEL Z ŘÍMA.

Vážený bratře v biskupském úřadu, drazí bratři a sestry,

Ve vyprávění o utrpení Páně na Velký pátek slyšíme mezi znameními provázejícími Ježíšovu smrt zprávu: „Chrámová opona se roztrhla ve dví shora dolů, země se zachvěla a skály se rozpadly“ (Mt 27,51-52). Právě když se lidstvo pomalu vzpamatovávalo z následků pandemie, před několika týdny jsme byli svědky otřesů způsobených strašlivým zemětřesením. Bylo cítit i v Jeruzalémě a způsobilo velké škody a velmi vysoký počet obětí v Sýrii a v jižním Turecku, v zemích, které navštívili apoštolové a kde vzkvétalo rané křesťanství s vynikajícími mnišskými a eremitskými tradicemi. Všichni jsme vděčni teologickým školám, které tam vzkvétaly a přispěly k rozvoji chápání Kristova tajemství, i když o nich často nevíme kvůli pronásledování, které je zahubilo.

K dramatu války, která v Sýrii trvá již více než dvanáct let, se přidaly silné seismické otřesy, které způsobily zřícené budovy. Mnozí naši bratři a sestry ve víře a v lidskosti čelili novému exodu ze svých domovů, tentokrát už ne ze strachu před bombami nebo z toho, co znamenala invaze na Ninivskou planinu v Iráku, ale proto, že se třásly samotné jejich domy. Útočiště rodin a intimní příbytky jejich nejhlubších citů čelily riziku, bohužel často realizovanému, že se promění ve smrtící hrobky.

Zpustošení dlouhé války a nedávné zemětřesení znovu obnažily křehkost jistot, jimž lidstvo svěřuje svou naději, a nutí nás silněji pocítit touhu zakořenit ve skále Boží věrnosti v Pasše Krista, mrtvého a vzkříšeného. Před několika týdny jsme byli v Jeruzalémě svědky znesvěcení jeho obrazu fanatickým vandalem v kostele Bičování podél Via Dolorosa (Křížová cesta) – viz zahraniční reportáž níže.

Tento zohavený krucifix nás vybízí, abychom si uvědomili bolest mnoha našich bratří a sester, kteří viděli těla svých blízkých umučená pod sutinami nebo zasažená bombami. Jsme povoláni jít po křížové cestě ruku v ruce s nimi a vědět, že v každé době není každý hrob, stejně jako hrob v bazilice Vzkříšení ve Svatém městě, posledním slovem o životě člověka. Vzácná přítomnost bratří františkánů z Kustodie (duchovní správy) Svaté země nejen zaručuje údržbu svatyní, ale také chrání život křesťanských komunit, které jsou často v pokušení ztratit své povolání být velikonočním lidem v zemích požehnaných přítomností Vykupitele.

V posledních týdnech se mnohé domy františkánů a františkánek, stejně jako domy jiných řeholních řádů a kongregací, staly stany a přístřešky pro vysídlené osoby v Sýrii i v Turecku. Obecněji řečeno, v celé Svaté zemi zůstávají zdrojem naděje tím, že se starají o nejmenší, vzdělávají školáky a mládež, doprovázejí matky v nesnázích, pečují o staré a nemocné lidi a také nabízejí projekty bydlení pro nové rodiny a vytvářejí pracovní místa, takže se vyplatí nadále zůstávat v místech spásy.

Pokračování textu Proč konáme v kostele sbírku na Velký pátek? →