Archiv autora: Didymos

Přezdívka Didymos patří otci Tomášovi, duchovnímu správci naší farní rodiny.

Vznik Československa 1918

Určitě jako každého nás zajímalo, jak to chodilo dříve, jak vypadala sametová revoluce, jaké to bylo žit za války či za dob komunismu. Mě samotnou zajímalo, jak lidé reagovali na událost, která se stala přesně před 100 lety. A to vznik Československé republiky. Začala jsem po tomto tématu více pátrat a přišla jsem na to, že bych mohla zjistit více v zápiscích farních kronik. Ve farních kronikách je několik informací, se kterýma bych se ráda s vámi podělila.

18.10.1918 Už 14 dní proskakovaly neurčité zprávy o chystaných událostech .Rakousko-Uhersko dokonávalo. Na všech frontách se jevila jakási zmalátnělost. Od té doby co Bulhaři kapitulovali , bylo jisto, že konec je neodvratitelný.

27.10.1918 Ráno sdělil starosta citovský Štěpán Netopil soukromně faráři, že byla prohlášena v Praze republika československá.Farář po mši svaté sdělil lidu že je konec válce a vyzval přítomné ke zpěvu písni Te deum a Kde domov můj. Také požádal o společnou modlitbu a poděkovali Bohu.Zatím se novina velmi rychle rozšířila . Na mnoho domech byly vyvěšeny trojbarevné prapory slovanských barev.

7.11.1918 Mládež vedená nerozvážným Janem Tesaříkem posbírala ze škol a soukromých domu obrazy císaře Františka a Karla a večer je spálila.

Zatím pozvolna se vraceli vojáci z fronty domů. V uniformách ale třeba taky ve zbroji. Když se vraceli z Brodeckého nádraží cestou rozbili 2 okna na brodecké faře. Vojáci byli odvyklí od práce i kostelu. Jejich řeči byly přímo rouhačné. Pomalu se však uklidňovali.

Tento rok celou Evropu postihla „Španělská chřipka“ dokonce i u nás si vyžádala několik obětí.

Rok 1919 První rok svobody českého národa nepřinesl vyplnění našich tužeb. Válka sice oficiálně skončila ale na Rusku a Ukrajině a Polsku se stále válčilo. V Německu zuřila občanská válka. A Slovensko usilovalo o odtržení od Česka a připojení k Maďarům. O to bojoval Slovák A. Hlinka, který byl při své cestě zadržen a dopraven do Podolí u Prahy do sanatoria.

Kdekterý úředník či kněz, co doma nebyli k ničemu, se hrnou na Slovensko je ozářit kulturou. Mezitím v Praze po stržení Mariánského sloupu, se zabírají kláštery, vyhazují se ze škol kněží, vyhánějí klášterníky, kněží chodili ve vousech, nosili kravaty a limce jako laikové, prostě kulturní boj. To samé se dělo i na Slovensku .

Podle těchto záznamů jde poznat, že každý člověk prožíval danou situaci jinak. A né všichni lehce akceptovali konec staré monarchie. 🙂

Terezka Smětalová

Celé vydání Kaštánku 2018/10