Může se náš pan farář stát dominikánem?

Na takto položenou otázku existuje jednoduchá odpověď: «Už se stalo». Následující řádky spolu se dvěma video-pozdravy od hrobu zakladatele řádu ukazují, že nejsem sám. 

V Boloni jsme natáčeli před rokem během mezinárodního setkání kněží konaného v rámci oslav 800. výročí založení řádu dominikánů (1216). Reprezentanti našich místních sdružení z různých koutů světa se sjeli do Říma, aby se navzájem podělili o zkušenosti a několik dní se zabývali studiem pravidel života (řehole) určené pro kněze, biskupy a jáhny, kteří se přidružují k dominikánům, aniž by přitom opouštěli své místo v domovských diecézích. Tato duchovní cesta má úctyhodnou tradici v tzv. třetím řádu. Mezi známé dominikánské terciáře v dějinách patří např. svatý kněz a propagátor mariánské úcty Ludvík Maria Grignion z Montfortu (†1716), arcibiskup olomoucký Lev kardinál Skrbenský z Hříště (†1938), statečný papež Pius XII. (†1958), nebo Boží služebník a někdejší arcibiskup pražský Josef kardinál Beran (†1969). Domnívám se, že kazatelské charisma sv. Dominika a bohatství spirituality jeho řádu bude i ve třetím tisíciletí pomáhat duchovním pastýřům k lepšímu naplňování jejich poslání. A nejen to. Generální představený dominikánů otevřeně hovoří o potřebě vzájemného obohacování světa řeholního a diecézního ve službě budování Božího království. Jako hlavní celebrant zahajovací mše svaté přivítal delegáty římského setkání těmito slovy: «Pro naši komunitu je velkou radostí, že zde můžeme přijmout reprezentanty kněžských sdružení sv. Dominika. S nimi vstupují do řádu místní církve ze všech koutů světa».

Většina dominikánských terciářů mezi kněžími, biskupy a jáhny dnes žije na Filipínách. Může nás těšit, že kromě této asijské „velmoci“ se o novodobou podporu dominikánského povolání diecézních bratří řád nejdéle snaží ve Francii a v České republice. Povzbudivé svědectví o rostoucím zájmu neřeholních kněží o přijetí mezi dominikány podal na římském setkání bratr Thomas McDermott OP z amerického Chicaga: «Začali jsme se sedmi členy a od té chvíle rosteme. Po pěti měsících „postulátu“ jsme v únoru 2015 zahájili formální formační program („noviciát“ s „obláčkou“). Nyní, o rok později, požádalo pět ze sedmi kněží o závěrečný slib, zatímco dva zbývající si přáli více času a nadále se účastní na setkáních. Kromě nich zahájí [letos] svou formaci dva další. […] Na základě naslouchání členům bych řekl, že jejich motivace, proč se chtějí připojit ke sdružení, je dvojí: (1) touží po společenství, ke kterému by patřili a (2) jsou přitahováni dominikánským charismatem. Pokud jde o mě, vidím věci takto: Máme zde co do činění s diecézními kněžími, kteří se vyznačují duchem modlitby, horlí pro spásu duší, mají lásku k Písmu Svatému, váží si studia a vyučování, přejí si sdělovat Boží slovo tím nejlepším možným způsobem, jsou přitahováni rodinnou atmosférou a cení si teologie sv. Tomáše Akvinského».

Jedním z vrcholů římského setkání byla mše svatá u sester dominikánek. Do rukou řádového představeného při ní složili svůj první a zároveň definitivní slib kněží-novicové ze tří různých kontinentů. Kdo z vás aspoň trochu rozumí angličtině, může si poslechnout svědectví jednoho z nich, otce Rona z Austrálie.

Pisatel těchto řádků, který byl v říjnu 2015 přijat do počáteční formace v české dominikánské provincii, děkuje milosrdnému Bohu, že svůj definitivní slib terciáře bude moci složit na začátku června o svátku Letnic.

Jako svou skautskou a zároveň i dominikánskou přezdívku používám už delší dobu řecké jméno Didymos. Našli byste ho na stránkách Bible tam, kde evangelista Jan mluví o mém křestním patronovi (srov. Jan 20,24). Na římském setkání diecézních dominikánů jsme se nasmáli, když mi otec Ron ukazoval fotografii svého čtyřnohého přítele, kterému dal stejné jméno.

V našem farním kostele se lidé po mši svaté rádi modlí za svého faráře. Obvykle se k nim přidávám následujícími slovy:

«Pane, smiluj se nad svým lidem. Daruj mu pastýře podle svého Srdce a podle ducha svého služebníka Dominika: pastýře misijně horlivé a oddané službě slova; pastýře věrné Církvi se smyslem pro společenství; pastýře opřené o kontemplativní modlitbu a neustálé studium; pastýře navenek i uvnitř radostně chudé a závislé pouze na Bohu; pastýře vynikající důvěrou k matce Marii a spolu s Ní vyzařující krásu čistoty».

P. Tomáš Didymos Klíč

Slib 3OP 2017 – oznámení