Radost patří zásadním způsobem k normálnímu lidskému životu. Dítě nikdy nepostrádá radost z dárků pod stromečkem, student se raduje ze zvládnutých zkoušek, sportovci z pohybu a překonání svých dosavadních výkonů, fanoušci z podívané při hře a z vítězství jejich oblíbeného týmu. Rodiny si dopřávají šťastné chvíle při společné práci i odpočinku. Milovníci přírody se těší na nejbližší výpravu do hor s partou kamarádů. Kuchařka se usmívá nad vydařeným obědem. Dělník nese hrdě domů zaslouženou výplatu. Osamělí lidé nedočkavě vyhlížejí přátelskou návštěvu a nemocní se radují z úspěšně postupující léčby. Všichni každý rok znovu vděčně vítají příchod jara atd.
Také my – věřící křesťané – si velmi vážíme těchto čistých radostí. Ve světě bychom dokonce měli být rozpoznatelní jako „přátelé radosti“. Vždyť oproti většinové společnosti – s její rozmanitou, leč zatěžující konzumní nabídkou – jsme bohatší o jednu hlubokou, důležitou a trvalou radost, kterou není nic jiného než naše radost z Boha. Už kniha žalmů volá: Radujte se, spravedliví, z Hospodina (Žl 97,12). O něco dále ve Starém zákoně čteme: Dnešní den je zasvěcen Hospodinu, našemu Bohu, nebuďte smutní a neplačte! Radost z Hospodina je vaše síla (srv. Neh 8,9.10). O Vánocích slyšíme při noční liturgii proroka Izaiáše, jak se obrací na Mesiáše: Dáváš mnoho jásotu, zvětšuješ radost (Iz 9,2). A sám Pán Ježíš ke svému svědectví o Boží lásce později dodá: To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost, aby byla plná (Jan 15,11). Poznání Boha je zkrátka nevysychajícím pramenem radosti, která dokáže prozářit nejednu pozemskou bolest a nouzi. Bůh nám už na této zemi otcovsky stírá každou slzu z očí, protože – jak píše v Bibli apoštol Petr – jemu na nás záleží (1Pt 5,7). Stojí za připomenutí, co o tom říká papež František v úvodu své programové exhortace o hlásání evangelia v současném světě: „Chápu, že radost se neprožívá stejným způsobem ve všech životních etapách a za všech okolností, které jsou někdy velmi tvrdé. Přizpůsobuje se a přetváří a vždycky zůstává alespoň paprskem světla, který se rodí z osobní jistoty, že jsme nekonečně a nade vše milováni. Chápu lidi, kteří inklinují ke smutku kvůli vážným těžkostem, které je sužují, avšak postupně je třeba dovolit, aby se začala probouzet radost víry jako tajemná, ale pevná důvěra i uprostřed těch nejhorších protivenství“ (Evangelii gaudium, čl. 6). S Ježíšem Kristem se vždycky rodí a obnovuje radost. Ti, kdo od něj přijímají spásu, jsou „vysvobozeni z hříchu, ze smutku, z vnitřní prázdnoty a z osamění“ (tamtéž, čl. 1).
O Bohu, jenž naplňuje naše srdce radostí, máme svědčit všem, kdo ho ještě neznají. Máte tedy kolem sebe někoho, kdo se cítí smutný, osamělý či zklamaný? Nebojte se ukázat mu na Krista, vždyť On už na něj čeká. Chybí snad přímo ve vaší rodině pod tíhou starostí radost ze života? Neváhejte a svěřte se našemu Pánu, který přišel, abychom měli život v hojnosti (Jan 10,10). Nejen láska, ale i radost pochází od Boha! Čerpejme ji pro sebe i pro druhé v upřímné a vytrvalé modlitbě. Jen tak se všichni staneme díky působení Ducha Svatého schopnými přitažlivě hlásat radostnou Boží zvěst.
P. Tomáš Klíč
Zdroj: Slovo pro každého (časopis přerovského děkanátu)